Sayko

Tak tohle mě dostalo. Zcela vážně a upřímně, jeden z nejpromyšlenějších a nejpropracovanějších snímků, které jsem kdy viděl. Smekám Nolanové. To, co jste předvedli, je neskutečné. Nejde však jen o vážně obdivuhodnou myšlenku a příběh, ale také o jeho formulaci, která byla vážně bravurní. Bez, budu se opakovat, neskutečné práce herců v doprovodu s emotivním soundtrackem hudebního génia Hanze Zimmera by to zajisté nebylo tak skvělé, jak to ve skutečnosti bylo. Nevím, jestli jsem měl zrovna slabší chvilku, nebo krámy, ale tenhle film ze mě vyždímal absolutně všechno. Bezprecedentně jsem se vžil do děje a cítil s hlavními postavami, což se také samozřejmě dost odrazilo v hodnocení. Nezapomenutelný zážitek, jedno velké wow.

Pravda zvítězí! Přesně takhle si představuji, jak asi vypadaly pravé středověké boje. Žádní hrdinové sekající vojáky v zástupu, žádná zbytečná magie a triky, které by znehodnocovaly naši historii a vážnost bojů, které probíhali na našem území, zde pod velením Jana Roháče. „Zpropadení Roháči, zpropadené Čechy!“

Já nikdy nebyl na anime. A tohle?! To je snad nejklasičtější anime ze všech! Po doporučení mého hongkongského kamaráda jsem se rozhodl zhlédnout prý „velmi artový“ snímek od uznávaného režiséra Satoši Kona, no a artový to bylo, ale možná až moc. Vzhledem k mému ne úplně kladnému vztahu k anime si myslím, že by měla konceptově Paprika v hraném filmu určitě veliký potenciál a líbila by se mi mnohem určitě více, ale ve změti míhajících se obrázků šlo o čistý chaos a tudíž jsem bohužel nedokázal pořádně zmapovat a ponořit se do hlavní linie filmu. Vlastně to na mě všechno působilo jako jeden velikej sen. No a, není to možná správně?..

Za zemi Českou! Kam se hrabe nějakej Cameron s Avatarem nebo Jackson se skřety z Mordoru, když my máme bratry a sestry s cepy a kuráží!

Zvláštní. Snímek si mě nezískal hudbou, která byla sice velmi pasující (a klasická, pro což mám slabost), ale nepomáhala v manipulaci s mými emocemi. Ani kamera nebyla nijak zvláštní, ba naopak. Se scénami se dalo určitě více pohrát. Being there si mě totiž získalo myšlenkou vyjádřenou hlavní postavou, ztvárněnou Peterem Sellersem. Právě filozofická myšlenka tvůrce námětu Jerzy Kosinského byla zarážející, ale úsměvná a tažná pro celý film. Nebýt magického kouzla hlavní postavy a myšlenky tvůrce, nebyl by snímek tak dobrý, jak se nakonec podařilo.

Ktož su boží bojovníci!? Velmi pravdivě a detailně vykonstruované jak dialogy postav, tak bitvy. Respekt k odvaze natáčení tak těžkých scén, jako byly ty bitevní. Stejně jako Jan Žižka, zapsal se do historie i tento snímek. No a kdyby ne do historie, alespoň do hodin dějepisu, perfektní výukový materiál.

Každej jsme jednou byli na základce. Pro někoho to bylo super období, pro někoho zas tolik ne. A o vyčleňování ze společnosti, zároveň kvůli vlivu sociálních sítí, tenhle snímek je. Eighth Grade je film však bohužel postaven do velmi konkrétní situace, tudíž se úplně všechny "trendy" nedají brát za slovo - některý už jsou prostě passé. Myšlenka, kterou se snaží tvůrce vyjádřit, je naprosto úžasná a pokud jste nad tímto tématem "internet" už někdy více do hloubky přemýšleli, splní to vaše očekávání. Z hlediska filmového, tedy ze zpracování těchto myšlenek, avšak o takovou nádheru už nejde. Originální koncept není zcela dotažen do konce, tudíž se ze snímku vytrácí ta pozitivní energie, kterou by nás filmy měli naplňovat. Ničím specifickým nás tvůrci neoslní. Hudba, herci, scénografie, prostředí, meh.. takovej dobrej průměr.

Z Climaxu vám bude špatně. Tvůrci tohoto snímku dokázali úspěšně propojit nádheru a překrásnost odvážného umění zvaného tanec s nekompromisními zhoubou všeho čirého, drogami. Příběh je perfektně sladěn s hudbou, která diváka vnáší do děje a nepouští ho až do poslední minuty. Pořád se zde něco děje. A pokud se zrovna nic neděje, nepoznáte to. Je to totiž všechno ověnčené hudbou. Preciznost kamery byla však poznat, a překvapila mne, až při samotném vyvrcholení snímku, což byla určitě veliká škoda, protože bylo mnoho možností, jak si vyhrát s osvětlením, scénami a hlavně tvarováním postav, které byly sami o sobě velmi zajímavé a "tahaly" diváka do svého specifického příběhu, ale bez nápomoci kamery, což snímku určitě dost sráží na kvalitě a procítění s postavami. Silné téma, už ne tak silné zpracování.

Tenhle animák skvěle propojuje demenci s důvtipem, tudíž pak vůbec nevadí, zda-li jsou divákovi čtyři, čtrnáct nebo čtyřicet let. Každá věková skupina si zde najde svoji světlou chvilku. Z hlediska příběhového to bohužel nemá nijak vysokou, respektive propracovanou strukturu, tudíž se z něj nemůže stát kultovka, avšak svůj účel, pobavit a přestat na chvíli přemýšlet, to splní perfektně.

Zabití posvátného jelena by se dalo popsat jako divnost sama. Jakákoliv interakční hodnota mezi hlavními postavami je naprosto nulová, někdy až děsivě "artově" mrazivá. Snad jediný záznam projevení emocí, který jsem si samosebou musel zapsat, byl v 1 hodině a 32 minutách, jinak absolutní ticho. Avšak nebylo to ledajaké ticho. Bylo to ticho ověnčené velmi intenzivní hudbou, která dávala snímku na napětí a ve mně vyvolávala pořád větší výraz nepochopení. A tak by tomu mělo také zůstat.