Ondra16

Nechte ho mluvit.

Kdyby se takové filmy pro teenagery dělaly u nás, tak bych se nezlobil. Vizuálně podmanivá pohádka, Interstellar reloaded.

Mistrovství filmového vyprávění, mistrovství nevyřčeného, mistrovství v hledání mikropříběhů. Schopnost, s kterou tvůrci pozvedají dění na univerzitě v městečku se sotva sedmi sty obyvateli na úroveň antického dramatu, je neuvěřitelná. Jako diváci jste tak schopni empatie vůči lidem, kteří žijí na druhé straně zeměkoule a celý jejich život je o sportu, který vás ani v nejmenším nezajímá, natož abyste znali jeho pravidla. A že tvůrci dokáží ukočírovat nepředvídatelný půl roku trvající maraton natáčení do podoby pevně držícího dramatického díla, si nezaslouží nic než potlesk.

Mistrovství filmového vyprávění, mistrovství nevyřčeného, mistrovství v hledání mikropříběhů. Schopnost, s kterou tvůrci pozvedají dění na univerzitě v městečku se sotva sedmi sty obyvateli na úroveň antického dramatu, je neuvěřitelná. Jako diváci jste tak schopni empatie vůči lidem, kteří žijí na druhé straně zeměkoule a celý jejich život je o sportu, který vás ani v nejmenším nezajímá, natož abyste znali jeho pravidla. A že tvůrci dokáží ukočírovat nepředvídatelný půl roku trvající maraton natáčení do podoby pevně držícího dramatického díla, si nezaslouží nic než potlesk.

Perfektně vysoustružený kus, kde nic nedrhne, nepřebývá a i když to znáte nazpaměť a tak trochu tímto věčně vyzdvihovaným momentem kolektivního dojmutí vnitřně opovrhujete, stejně vás to přivede k slzám. Lehkost s jakou Nagano Tapes umí během několika vteřin odvyprávět složité věci je dechberoucí.

Tobogán obrazotvornosti a kolektivní terapie prostřednictvím největší videotéky na světě. Simulátor, u kterého je vám z celého srdce líto, že si ho vyzkoušíte jen osmkrát.

Ucho z roku 2019.

Mind-fucking-blown. I přes zasazení do roku 2015 extrémně aktuální, děsivé, virtuózně zrežírované drama o nepříteli, kterého nejde porazit.

Film s mnoha více či méně očividnými chybami a ne úplně jistým režijním vedením, který má ale zároveň nemálo momentů, které jste ještě neviděli, úžasnou kameru, která neexhibuje a pumpuje do vás bezmoc po litrech a hlavně toho Joaquina Phoenixe. Na něm Joker samozřejmě stojí a padá. Ocenění dostane oprávněně, jeho absolutně fyzické herectví vás strhne od začátku a ještě aby ne, když v jednom jeho pohledu vidíte všechen ten smutek a šílenství tak průzračně, zatímco v nás ostatních jsou co nejlépe ukryty.

Frank Capra by měl radost.