Adiemus

S přihlédnutím k Příběhu lásky a cti (1977) mi tento díl připadal poněkud ochuzený.

Baladu horskou mi recitovala jako dítku školou povinnému moje babička. Přišlo mi to vhod, když jsme se měli ve škole naučit jednu z Nerudových básní. Co se učí dnešní děti?

Škoda, že naší hymnou není Kdož jsú boží bojovníci.... Bitva u Sudoměře je natočena skvěle.

Příjemné překvapení. Několikrát jsem si vzpomněla na Stříbrný vítr i Měsíc nad řekou. Z herců zaujal především František Smolík (ty hlášky!), trochu zklamala Růžena Šlemrová a Svatopluk Beneš. Leč pochybuji, že děj by se v reálu stěsnal do tak krátkého časového období.

Televizní inscenace z dob, kdy Václav Postránecký dokazoval svůj herecký um jinak, než později v přihlouplých seriálech. Neustále se mi vnucovalo srovnání mistra Kampana s Emilem Háchou. A výrok "Což by nebylo proti všemu právu, aby Čechové tady, na své půdě, byli jako cizinci?" mi přišel až příliš aktuální.

A já pořád, proč mi matka a dcera připadají jako sestry. Po iks desetiletích od prvního zhlédnutí zjistím, že jde o dvojroli. :-/  A propos, přes všechna "ale" mi z Hunnebellových filmů připadá Hrbáč pořád nejlepší.

Podobnou spatlaninu aby pohledal - snad jen když pejsek s kočičkou dělali dort.

Jak mám Buriana ráda, tenhle film mě nikdy nechytnul.

Už se asi nedozvíme, kdo propašoval do tohoto dílu (z hlediska děje naprosto zbytečný) lapsus, že Zeyer je šťastně ženatý. Byl to Vladimír Neff nebo Otto Zelenka? I když Zeyera leckteré dámy snažily ulovit (např. Zdenka Braunerová) i několikaletá snaha vyšla naprázdno.

Velké očekávání, velké zklamání. Když mě ze tříhodinového filmu nadchly především záběry pouště, je něco špatného ve státě dánském. Pardon, německém.