KatRi

Pro svérázné povahy mám pochopení, nicméně Bondy pro mě byl a je stále hodně nezajímavou a nepochopitelnou osobou. Ať ho tedy Hádek hraje sebelépe, nedokážu si k postavě vytvořit ani jakýsi ambivalentní vztah, prostě mě nezajímá a sledovat jeho osudy mě naprosto iritovalo. Jeho sebestřednost, jíž si na sebe strhl pozornost, se odráží i v ději filmu, kde by člověk mohl vše pozorovat jaksi příjemněji i přínosněji v kontextu. je nám představena velmi zajímavá postava (insiprace Závišem Kalandrou), jenže kdykoli vás něco zaujalo, byl tu zpátky dandy Bondy a jeho hovna a sračky a "poezie". Pro mě utrpení, přes které jsem si nemohla nevšimnout kvalitního zpracování. Vizuálně velmi zajímavé scény v ateliéru i u Jany v bytě.

Rocky Batman Sherlock Holmes zkřížený s Jackem Sparrowem a hlavně hodně efektů a výbuchů i rvaček. Nechyběla zřejmě ani brownovská inspirace. K chování gentlemana z doby A. C. Doyla se jaksi tyto Ritchieho inovace vůbec nehodí. Postrádá to logiku, vtip a navzdory mnoha akčním scénám i napětí. Zápletka s černou magií je celá absolutně nezajímavá. Obzvlášť spojení Downeyho s "leklou rybou" Lawem dává vyniknout prvnímu z nich a on tak vyčnívá z celého filmu, ačkoli některé nudné konverzační scény nezachrání ani on. Ještě že má na pomoc skvěle zvolenou a velmi pěknou hudbu. Celkově však - Never more!!!

Čerti jsou vždycky vděčné téma, o to víc v té pohádkové bídě posledních let. Nechyběla romantika, ani hodná babička, která si vždy poradí. Ústřední dvojici to šlo, příběh měl až na finální rozuzlení také něco do sebe, takže co. Nikdo snad nečekal, že se podaří tak skvělá pohádka jak S čerty nejsou žerty, není tedy co řešit. Snad jen s tím názvem měl režisér pravdu - pojmenování Zlatý voči by bylo opravdu trefnější. O Mádlově si šlapání na jazyk tu bylo řečeno dost, takže no comment. Také triky pro pekelnou inspekci a zvuky ji doprovázející mi přišly spíš na obtíž. Jinak se mi hudba celkem líbila.

Osamělý pětačtyřicátník, snad padesátník, který je pro své okolí do jisté míry cynickým a necitelným podivínem (už jen ta jeho práce) - to zavání stereotypem. Setkání s mladičkou a entuziasmu plnou kolegyni, jejímž dalším hlavním povahovým rysem je naivita, rovněž nepřináší překvapení. Nechci srovnávat s Juno, přece jen hrdina tohoto filmu je naprosto jiný. Scénář je dost nenápaditý a ono uvědomění si těch správných hodnot je jaksi ohraná písnička. Vtipných hlášek, díky kterým by se mi před nepřekvapivě perfektním Clooneym podlomila kolena, je také pomálu. A přitom sarkasmy a ironie bych čekala pomalu v každé druhé scéně ...

Romantické, a přeci ne kýč...

Kouzlo tohoto nádherného romantického filmu spočívá ve skvěle fungující symbióze pohádkového příběhu a živoucích postav (zásluhou herců i scénáře). Právě to z Prázdnin v Římě dělá nepřehlédnutelný skvost kinematografie. A ještě něco, ačkoli děj je poměrně jednoduchý, neustále jsou divákovi předkládány akční momenty, vtipné dialogy. A když se zrovna nemluví, dokážou oba herci říct očima vše. Závěr nezapomenutelný.

Jediné, co bylo opravdu zajímavé a pro mě třeba nové - bylo namlouvání z ptačího světa.

Pro člověka, který se nikdy s ničím podobným nesetkal, jsou reportážní záběry ze shromáždění šokující. Jenže tím to končí, protože to pozornost udrží v tomto zpracování tak patnáct minut a ve výsledku je to velmi ploché. Tento dokument jen ukazuje, nejde k jádru věci. Nedozvíme se o pohnutkách, které věřící z této sekty vedly k takovémuto proklamování víry. Nejsou tu žádné otazníky, jen jeden velký vykřičník - manipulace s dětmi, kterým rodiče absolutně nedávají na výběr a svěří je do rukou šílené ženštiny, která nemá ani teologické vzdělání, jen vykřikuje haleluja a věty typu Bůh tě totálně miluje, Bůh je borec (už jen pro lingvisty zajímavý poznatek, jak se dá Slovo boží přiblížit modernímu člověku, že?). Plusem tohoto snímku jednoznačně je, že někdo ukázal, že takovýto problém ve společnosti je, ale chybí tam diskuse. Ono jakési posezení v kroužku s bývalými spolužáky bylo jistě prima, nicméně věci to nikterak nepřispělo. Výpověďní hodnotu by pro mě film Ježíš je normální měl v jiné podobě - videa ze shromáždění sestříhaná do 15 minut a s následným postojem teologa, psychologa, s otázkami režisérky.

Borat byla hodně vysoká laťka, a Cohen ji nepřeskočil stejně jako Jelena Isinbajeva na jaře v Berlíně. Přitom téma - homosexualita a jakýsi útok na slávu - by nabízely velké pole působnosti. Jenže to spíš působí, jako by karikoval sám sebe, upoutat pozornost jakýmikoli prostředky, šokovat za každou cenu.

Mikuláš mě okouzlil, stejně jako Kryšpín a další kluci. Rodinný snímek do nepohody. K jeho kladům připočtěme, že Mikuláš nikdy nebude tak protivný jako Bajza z Bylo nás pět, je to prostě normální kluk, kterého musíte milovat i přes všechny jeho průšvihy. Film drží jednotnou dějovou linku, nejde jen o střípky z jednoho školního roku, a jeho přední devizou je i skvělá volba všech hlavních hrdinů - jak dětských, tak dospělých. Kdykoli si teď otevřu knížku, vím navzdory sebedokonalejším ilustracím, jak budou její hrdinové vypadat. Moje fantazie by je prostě nevymyslela lépe.