KatRi

Překvapivě velké množství hereckých hvězd, překvapivě průměrný příběh, který je jen dalším z řady animáků, u kterých nějak nevím, komu jsou vlastně určeny. "Vačičí ftípky" byly skvělé, ale jinak celkem standard, jenže možná je to i tím, že příliš nemiluji antropomorfní zvířata.

Oceňuji psychologickou rovinu, dokonalou atmosféru i herectví Seana Penna. Co se týče zápletky, byla mi příliš brzy jasná. Nejlepším filmem Clinta Eastwooda pro mě zůstává Gran Torino.

Model dokonalé americké rodinky, matka úspěšná právnička, která se nikdy nevzdává, svalnatý a krásný tatínek, který ji miluje a pomáhá kariéru rozvíjet....dům, auto a dvě krásné děti, syn a dcerka. Jenže... přichází děsivá zpráva - dcerka Katie má leukemii. Může matka využít možnosti moderní medicíny a použít jedno dítě jako nástroj pro záchranu druhého? A jak se může vztah těchto dvou rozvíjet, když matka není zvyklá prohrávat, ani že by se jí někdo postavil? Navíc když je ten někdo jedenáctiletá dcera a jde o záchranu sestry. Cameron Diaz podává zřejmě jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Jenže pomáhá jí k tomu i velmi výrazná a emotivní role (tak trošku Sophiina volba). Vždyť o kolik působivější je civilní herectví jejího manžela, který sice nemá tolik prostoru, ale umí v pravou chvíli uhodit hřebík na hlavičku. Naprosto skvěle je rozpracován vzájemný vztah tří sourozenců, to považuji za možná trochu nereálné, leč scenáristicky silné a velmi dobré (zdánlivý protimluv pochopí, kdo uvidí). Vyzdvihnout je třeba výkony tradičně výborné Abigail Breslin i nepříliš známé Sofie Vasillievy. Nejlepší film o smíření, sourozenecké lásce a (ne)odpuštění, jaký jsem kdy viděla. A každý, kdo cynicky říká, že je to chvilkami zbytečně dojemné a plné emocí, by se měl zamyslet sám nad sebou. Takovýto film se bez silných emocí prostě neobejde.

Marthu Issovou bych konečně ráda viděla v jiné poloze než coby životem unuděnou a v něm se plácající puberťačku/postpuberťačku...protože už kolikrát dokázala, že tohle umí výborně. Jenže po několikáté už je to nuda. A co se týče Mádla, zřejmě mi unikl celý smysl jeho "popelnicové existence", když ho (slovy Ofky) živí matka, on společensky oblečenou matku může doprovázet na taneční zábavu a ona rozhodně nevypadá jako bezdomovkyně....proč tedy jemu byla tato prapodivná role přisouzena? Ne že by tím postava nenabrala zajímavosti, ale chybělo mi vysvětlení...A tak doufám, že potřeba ozvláštnit příběh nebyla jediný důvod, proč mu nasadit omšelý kabát, svetr a hučku z popelnice, Ponurá atmosféra, prázdnota života a jakási neschopnost s tím cokoli udělat, (vždyť svět nabízí tolik možností) - je dobře, že se poukazuje i na tento nový společenský fenomén - jakousi stále rozšířenější bezradnost mladých lidí. Postava Ofky jistě osloví mnoho lidí, kteří mají aspoň trošku podobné problémy. Ona je v pasti a Marthě Issové se to podařilo vykřičet do světa opravdu skvěle. Scénář mi nepřijde špatný, jeho poklidné nevzrušivé plynutí přesně odpovídá onomu nudnému stereotypu, kdy se člověk cítí uvězněn a limitován svými schopnostmi/neschopností/leností/nerozhodností a to je tu bravurně nastíněno. Problém vidím spíše v realizaci. Vše se odehrává v Praze a rozhodně ne jen v jedné její ulici, jak je zřejmé díky různým scénám v obchoďáku, tramvajích apod. Přesto se zde lidé neustále potkávají jak na malé vesnici, Ofka je přítomna vždy u klíčových scén vedlejších příběhů a to působí hodně šroubovaně. Jako by se kvůli ní zastavil ruch velkoměsta a ona potkávala jen ty své lidi. A to ve mně vyvolává rozpaky a působí to na mě nevěrohodně (což je mj největší problém s tímto filmem) a neumětelsky (nemluvě o reklamě na výrobky v každém třetím záběru). Pro zajímavost - v jedné scéně mají u Ofky doma lednici na chodbě, chvilku na to v kuchyni. V jedné scéně dokonce Ubra (Mádla) oslovuje Jirko:-)) nebo začíná větu Jako?

Nemáte rádi válečné filmy, vlastenecký patos, Američany? Stejně byste měli vidět tenhle seriál. Vlastně by ho měl vidět každý, nejen kvůli brilantnímu provedení, ale také kvůli historii vlastního národa, historii kontinentu, kde žijeme...člověk si uvědomí, jak moc odvahy, síly a kolegiality v sobě tihle muži našli a přitom bojovali za úplně cizí země, kde v životě nebyli. Jinak vše podstatné už tady řekl Lima.

Zneuznaná a zatrpklá spisovatelka nemá jinou životní náplň než parazitovat na někom slavném a honit se za rádoby rekordy. Američané jí to zřejmě žerou, jak příznačné, nicméně pro mě je to naprosto nepochopitelné. To se opravdu v Americe stanete celebritou, když zvládnete uvařit podle kuchařky? Už to je celé postavené na hlavu. Ale pojďme k filmu - Neříkám to moc často, protože to málokdy platí, a tak si to náležitě vychutnám - v porovnání s tragickou knižní předlohou jde o úžasný film (a s ohledem na tři hvězdičky je zřejmé, jak moc mě iritovala předloha). To, jak jsou obě ženy i doby, ve kterých žijí, rozdílné, dodává filmu jisté kouzlo. Meryl Streep se v roli svérázné a velmi osobité Julie Child vyžívá a má také na svědomí několik málo komických situací. Na rozdíl od Amy Adams má její vztah s manželem jiskru a působí spolu velmi uvěřitelně. A to se o těch dvou třicátnících z Brooklynu 2002 nedá říci. A nejen kvůli tomu je celá linie rozpačitá, jako zásadní vidím, že chyběly dramatičtější okamžiky (které však v knize jsou) a větší spád.

O tom, jak se útěk do bezpečí může stát naprostou zkázou života. Dojemné a velmi silné, už jen zpracováním, kdy doktor Julien vzpomíná a postupně rozkrývá svůj život s milovanou ženou. Příběh o neuvěřitelné síle a lásce, o tom, jaké to je, když už nemáte co ztratit. jen vlastní život. Emotivní momenty jsou navíc umocněny dokonalou hudbou. Majstrštyk, bez debat.

Zpočátku nadšení. Palin ukazuje plno zajímavostí té které země, člověk se něco dozví. Mám-li však přihlédnout k tomu, jak byl proveden díl o Česku, pak mě nutně napadá otázka: jsou takto zkresleny i ostatní země? Nebo mu jen docházel dech a prostě v posledních natáčecích lokalitách potřeboval relax (poznámka k lázeňským procedurám s Táňou Kuchařovou)? Nicméně to mě nutí hodnotit níže, než jsem zprvu chtěla...Nechci však nezdařený závěrečný díl házet do jednoho pytle s ostatními, nejpodařenější mi přišly ty "nejvýchodnější".

Cesta by se dala shrnout do jedné věty. "McCarthy musí vést hodně smutný život, plný zklamání a nedůvěry v lidské pokolení." Jsem ráda, že nemusím žít v jeho blízkosti. Nebo je to spíše práce Johna Hillcoata? Podařilo se mu natočit tak temný a ponurý katastrofický snímek (mimochodem velmi uvěřitelný, žádné fantasmagorie). Zprvu se zdá být o naději, ale posléze...vlastně těžko říct, bez spoileru to ani nelze vysvětlit. Jedno je každopádně jisté - film má geniální konec - dává naději a zároveň ji bere. Záleží na každém z diváků. Stačí přitom jeden jediný záběr a pak se stanete buď optimistou, či pesimistou. A důsledky zůstávají ve vás. Dlouho. Vskutku geniální.

Výsadkáři, odboj, vojáci na frontě...o těch všech bylo napsáno i zfilmováno mnoho. Netradiční pohled na válku očima nádražáků, navíc velmi kvalitně provedený, pak velmi potěší. Dokumentuje bez patosu, zároveň vznáší otázky k zamyšlení. Simply perfect!