TedGeorge

Nevím jak vy, ale já naprosto miluji ty „sleziny“ s dobrými přáteli u kvalitního jídla a fantastického vína. Povídá se o časech minulých a předminulých, dobrou náladou se nakazí i ten smutný pes ležící u krbu a člověku se po půlnoci nechce vypadnout od společensky unavených hostitelů. Horor / thriller The Invitation je orámovaný právě jedním takovým večerem, kdy se partička starých známých sejde v jednom hezkém baráku a vy už jistě tušíte, že se něco zvrtne. Tentokrát za to nemohou duchové ani rozzuřené zfetované Francouzky s motorovou pilou. Kdepak, největším nepřítelem je temná minulost a notně zkoušená psychika zdánlivě obyčejných lidí. The Invitation rozhodně nesedne každému. Hraje se tu na psychiku a opravdu dlouhou dobu se toho moc neděje (kromě toho pití vína a klábosení). Mně tohle hororové drama však velmi sedlo a s klidným srdcem vám ho doporučím.

Máte už v hlavě jasno, o čem tento horor bude? Tak přesně o tom není. Možná vás trochu nalákají dva krotké spoilery, které vám snad nebudou kazit zážitek. Tak za prvé – navzdory názvu se ve filmu nevyskytuje ani jeden duch. Spoiler číslo dvě? U hororů bývá dobrý zvykem, že první půlhodina je ve znamení oťukávaní a úvodní expozice. Režisér Pascal Laugier na to však hází bobek a už po nějakých 10 – 15 minutách propukne nefalšované peklo. Když už jsem zmínil režiséra – ten má velmi specifický styl založený na tom, že jde velmi často proti diváckým očekáváním, a (nikdy jsem tohle přirovnání nepoužil raději) nevadí mu jít „přes mrtvoly“. Fanoušci jeho filmů Mučedníci a Tajemný muž jistě vědí, o čem mluvím. Tahle hororová „haluz“ s nejedním twistem si vaši pozornost zaslouží.

Shyamalan servíruje další nezapomenutelnou pointu. Máme tu sympatická děcka, která přijedou na návštěvu prarodičů. Brzy začne být jasné, že něco není v pořádku. Divné chování starých lidí („mohla bys prosím vlézt do trouby a vyčistit jí?“) vystřídají scény s lekačkami, ze kterých vám bude tuhnout krev v žilách. Za všechny jmenuji vnučku, kterou pronásleduje babička pod domem a modří už jistě tuší.

Pokud found footage jako takový vyloženě nebojkotujete, musíte uznat, že český režisér zadání zvládl a natočil horor, který bez jakéhokoliv dišputátu uspěl i mimo naší kotlinu. Jistě, není to žádný zázrak a každý rok vzniknou zajímavější zástupci žánru, ale cajk.

Jane Doe je jméno, které automaticky dostávají anonymní oběti trestných činů. Jedna taková se objeví na stole pitvajícího profesionála s tváří Briana Coxe. Tomu pomáhá jeho znuděný syn hraný Emilem Hirschem. Úvodní řez do podezřelého těla vyloučí vaší první hypotézu – ne, ta holka není živá. Další použití skalpelu však rozpoutá peklo. Netřeba dodávat víc. Vlastně ještě jedna věc. Bludištáka navíc dostává zvukař. Pořádně si totiž pohraje s vašimi nervy.

V sále sedělo tak 20 lidí a já jsem po skončení hororu třikrát nesměle tlesknul do hrobového ticha. Proč takové mdlé reakce? Viním pointu linoucí se posledními deseti minutami. Ta se moc nepovedla, ale v mých očích to stejně nenuluje tuhle povedenou hororovou antologii.

Starší manželé slaví výročí a pozvou na ní nejenom příbuzenstvo. Brzy začne být jasné, že fleky od zvratek na koberci v koupelně nebudou to nejhorší, co skupinku slavících ten večer potká. Začne je totiž terorizovat několik sadistů prezentujících se ve zvířecích maskách. Zbývá dodat poslední informaci. Byť je to děsivé, krvavé a kruté - zároveň se i zasmějete.

Parta středoškolských hlupáků je v Mexiku. Někoho hledají a to je dovede k ruinám jednoho chrámu z dob Mayů. Vystoupají na vrchol a okamžitě přiběhnou domorodci. Ti cestovatelům dají rychle najevo, že jsou na konečné a kdyby snad chtěl někdo odejít, tak je zabijí. Teenageři na cestách se tedy rozhodnou zakempit na místě s pěkným výhledem a chvíli přemýšlet. Z úvah, co se to dopr… děje, je vyruší nečekaný ekzém a další nepříjemné věci. Stačí? Mohlo by. Pokud jste Ruiny viděli, jistě budete souhlasit, že je to zapomenutá hororová kvalitka, kde se jede bez kompromisů k (bohužel) nepřekvapivému cíli.

Pan direktor má talent od pánaboha a v hororově pozitivních kruzích ho chválí snad každý. Oprávněně, protože atmosféra, lekačky, scénář a násilí – všechno je u něj pokaždé na jedničku. Dobrá, scénář je v tomto případě na dva mínus, protože genius loci ani neumožňuje nějaký nepředvídatelný mindfuck.

Svět je sužován škaredou epidemií, která přeměnila většinu Homo sapiens v krvežíznivé bestie připomínající zombies. Helen však nic nevzdává a byť jí chtějí děti pokousat o každé přestávce, pořád se je snaží něco naučit. To se nelíbí nejenom šéfové základny (Glenn Close), ale ani vojákům, kteří by neposlušné prcky nejraději zastřelili a zakopali. Samotná pointa vás možná trochu naštve, ale žánrový nadprůměr budete spolehlivě čuchat celou dobu.