Troniq

Potem, vhkostí a oprejskanou barvou omítky doprovázený snímek, který si nezaslouží až takovou kritiku. Stačí neřešit zbytečný detaily a ponořit se do zvláštně tísnivé atmosféry, jejíž tíhu alespoň v momentech prosvětlí zvláštně hypnotický, svobodný pocit, že Kambodža je možná to pravý místo, kde chceš na všechno zapomenout. A proto i škoda, že některým pasážím není věnována delší stopáž, protože při přítomném svižném střihu by to nebyl problém. Jo, třeba při scéně cesty na lodi s warm upem před psychedelickou party, kdy dokonale vyznívá bezstarostnost, kterou bylo hlavně v devadesátkách v asijských zemích možný zažít, než přišel absolutní turistickej hype se selfie idiotyčema. V tom si pak říkám, na jakej film to vlastně koukám - a tady leží vlastně ten hlavní problém Města duchů - že občas neví, čím chce být. Nakonec ale...není to jedno? Jo, vlastně je...proč ne, když jsem si to užil. A mimochodem, čtvrtou hvězdu za skvělý herecký výkony.

Pro pozornýho diváka tak poctivá a snaživá filmařina, že pár nedostatků odpustí a nechá vyšumět. Od prvních minut si mě Motherless Brooklyn získal a přikoval pozornost...a vlastně i donutil někde hluboko uvnitř začít topit pod polívčičkou z nasranosti a odporu v těch souvislostech, jak je snadný si tohle celý vizualizovat tady na toho našeho estébáčka voe, motýle! S radostí přecházim těch pár žánrovejch ohraností, atmošku to prostě má, stejně jako neprůstřelný herecký výkony a dialogy. Je vidět, že tohle bylo pro Edwarda setsakra důležitý a osobní...a povedlo se. Jo a kulisy Brooklynu, potažmo New Yorku...to se nikdy neokouká.

V mnoha momentech tolik silné, v mnoha momentech tolik prázdné. Ponoření mezi zvláštní duše, do zeleného světa, do šumící krajiny. Hledání velkého potenciálu, který se nakonec rozplyne někde uprostřed tíživé atmosféry, která konstatuje, že vizuál a zvuk vyhrál nad obsahem. Jinak těžko popsatelné...nutno vidět, ale bez jistoty zalíbení a doznívajících pocitů.

Neskutečně ambiciózní cíl, zpracovat tenhle příběh, který může být velkou část diváků vlastně zatraceně nudný, jen když si to vezmete - snímek o kompilace Oxfordského slovníku angličtiny...aaah. Skvělá režie, dobrý scénář a doslova geniální výkony Mela i Seana však musí na židli uzemnit každého pozorného diváka. Smekám tvůrcům za odvahu, se do něčeho takového pustit a udržet napětí. Za to bych dal klidně pět hvězd. Mě bohužel téma vážně dost minulo, ale nemůžu říct, že bych si tenhle snímek i tak neužil...

Jemný film o hrubých věcech podkreslený nenápadnou a tichou hudbou. Mezi dramaty ze sociálně slabších vrstev je American Woman docela lehko přehlédnutelný snímek, ač pro pozorného diváka, do detailu sledující myšlenky a chování Sienny Miller je vlastně celkem těžkotonážní, pod silou všech emocí z osudové ztráty a nikdy nekončící naděje. Další rámec, sledující přerod jedné ženy z nezávislé, laciné pipky v sebevědomou a starostlivou matku (vlastně babičku) je možná sice zajímavý víc pro ženské publikum, ale na kvalitě a působivosti to nemění nic ani pro mě.

Hlavně, že je tak jednoduchý se spodním 10 tisícům smát...kéž by byla většina lidí alespoň z poloviny tak autentická, nesvázaná pod bičem současnýho neoliberálního démona... A vůbec...kde je ten vyprcanej Stránskej?!

Vlastně tak trochu super-špinavá poezie o marnosti a lásce :-). Áčka musí tenhle snímek milovat a vlastně ho mám rád i já. Je totiž tak divokej, že se u něj úžasně vyklidnim :-)

Bohužel nejen American macho dream. Otázky netolerance a nepochopení mě umí vždycky zvednout ze židle. Ať už jde o Amarillo nebo českej maloměštáckej life, společenská nesnášenlivost má vždycky stejný projevy a poznávací znamení. A ten, kdo je na straně agresora vždycky v hloubi svý duše řešení hlavně nesrovnání se se sebou samým. Bomb City je hodně poctivě zahraný, být v několika momentech ještě líp vypovídající a chytřejší, logičtější a režisérsky líp zvládnutý, klidně bych tam poslal plný počet. Jo a namistrovaný fotbalisti? Sám bych moh vyprávět pár historek z našeho venkova. Destroy Everything!

Nádherně svobodný snímek, o jehož pětihvězdičkovém hodnocení bylo rozhodnuto, jakmile se na pozadí rozezněl "Belfast" od Orbital. Lehký úsměv a dojem, že jsem zpátky v ravem a trancem nasáklých devadesátkách provázel moji mysl ještě dlouho potom, co mejdan skončil. Mimochodem - bez debat jedna z nejlepších filmových party sekvencí, né-li nejlepší. UK scéna mě vždycky fascinovala nejvíc - takže díky za tuhle retrospektivní a geniálně autentickou sondu.

Asi nejvíc neobjektivní 4 hvězdy z důvodu, že tenhle snímek měl s přihlédnutím na věk hlavních hrdinů vůbec šanci vzniknout. Skoro bych Scorseseho podezříval, že to natočil tak před 10-ti lety, při pohledu, jak Al, De Niro a Pesci válí. Jestli tohle má být rozlučka, tak ve velkým. Scorsese navíc nevyměknul s věkem ani trochu. Chtěl bych vidět, jaký tohle bylo na place setkání... už tenhle pocit, který snímek provází, je vážně výjimečný... obrovský nesplněný filmový sen se nakonec stal skutečností. díky, Marty!