angel74

Grindhouse: Auto zabiják má svoje zvláštní kouzlo, což ale bohužel nemění nic na faktu, že jde zřejmě o nejzapomenutelnější snímek z filmografie Quentina Tarantina. (60%)

Po zhlédnutí mám dost rozporuplné pocity. Každopádně jsem si ale jistá, že tenhle film už nechci nikdy znovu vidět. Za sebe bych ho doporučila jen otrlejším jedincům. První půlka se strašně vleče, ovšem pak to začne mít čím dál větší grády. Některé scény mi sice připadaly trochu k smíchu, nicméně s blížícím se koncem mi z té přemíry násilí a brutality zamrzl úsměv na rtech a zaplavila mě vlna hodně nepříjemných myšlenek. (70%)

Mám velkou slabost pro Franze Rogowského, což lze považovat za jeden z důvodů, proč jsem si tenhle film prostě musela užít. Nehledě na to, že s Paulou Beer zde tvoří krásný milenecký pár. Dalším a dost podstatným důvodem je samotný příběh o jedné nenaplněné lásce, volně inspirovaný dávnou legendou. A v neposlední řadě mě naprosto dostala i Bachova klavírní hudba, která se rozezněla vždy, když mnou cloumaly emoce. (80%)

Moc pěkný životní příběh o začátcích věhlasného spisovatele J. R. R. Tolkiena, ale bohužel (jak už to tak u životopisných snímků někdy bývá) dost nezáživně podaný. Aspoň tedy, že na vizuální stránce a hudbě si dali tvůrci docela záležet. (55%)

Děj působí sice poněkud neuspořádaně, mele se tu páté přes deváté, ale takový je zřejmě i život dnešních pubescentek. Každopádně jsem se vůbec nenudila. Veronika Khek Kubařová mě svým dívčím půvabem a přirozeným hereckým projevem doslova okouzlila. Hodně se mi líbila i Petra Špalková, která zvládla roli nevlastní matky hlavní hrdinky také na výbornou. (65%)

Tohle zdařilé rodinné drama v podstatě vypráví příběh dvou znepřátelených maorských rodů, jejichž svár kdysi rozdmýchal ten, který neměl takřka nic, ale svým nekompromisním přístupem k životu i okolí nakonec dosáhl toho, o co nejvíc usiloval. Získal majetek a dokázal ovládat všechny kolem sebe. Mladý Simeon ho sice zpočátku upřímně nenávidí, ovšem krev, jež mu koluje v žilách, prostě nezapře... Tvůrcům bych chtěla vysmeknout poklonu za řemeslně skvěle odvedenou práci. No a i kdyby nic jiného, tak mě Patriarcha v samotném závěru celkem fikaně nalákal na film Invaze lupičů těl. A to se sakra počítá. (80%)

Námět mě zaujal opravdu hodně, ale střílečky jakoby vystřižené z nějakého hloupého akčního filmu a některé ne zrovna geniální triky mi pokazily celkový dojem. (65%)

S komedií má tenhle seriál pramálo společného, reálnější a depresivnější exkurzi do světa obézních lidí totiž jen tak někde neuvidíte. Třebaže se na odtučňovacím táboře nikomu nepodaří pořádně zhubnout, konečné vyznění celého jejich upachtěného snažení je svým způsobem optimistické. (70%)

Na horké půdě Izraele platí asi ještě víc než kde jinde ono okřídlené slovní spojení „oko za oko, zub za zub”. Přiznám se, že mi z toho všeho úplně běhá mráz po zádech. Kdo je vlastně v právu a kdo ne? Koho litovat a koho ne? Podobných otázek a dilemat souvisejících s daným tématem mi v mysli naskakuje fakt hodně. Přesto mám neodbytný pocit, že kdyby tvůrci děj zhustili do šesti epizod, byl by celý příběh podstatně údernější a rozhodně i divácky atraktivnější. (75%)

Polské krimi drama zasazené do předválečné Varšavy se svou kvalitou bez větších problémů vyrovná těm nejlepším gangsterským seriálům západní produkce. Není zde nouze o napětí, násilnické scény a dojde i na jeden drsný a nečekaný dějový zvrat. Všudypřítomnou tíživou a ponurou atmosféru buduje převážně hudba a sugestivní vizuál. Námět mě natolik zaujal, že bych si ráda přečetla literární předlohu. (85%)