angel74

Jako drama to tedy zrovna moc nefunguje. Ani hvězdná ženská sestava nezajistila, aby byl tento film divácky atraktivnější a stravitelnější. Abych pravdu řekla, místy jsem se dost nudila. (45%)

Tak tu máme zase jednu hodně zdařilou seriálovou adaptaci díla Stephena Kinga. Knižní předlohu jsem nečetla, ovšem tento počin mě dostatečně navnadil, abych se do ní někdy pustila. Co se týče děje, jisté trhliny v logice příběhu by se sice našly, ale nějak mi to vůbec nevadí. Tolik jsem se do toho zabrala, že jsem si jich nevšímala. Sedělo mi i herecké obsazení v čele s přesvědčivým Jamesem Francem. (80%)

Mohlo to být i dost vtipné, kdyby to nebylo tak neumětelsky zahrané. Námět není špatný, ale zaslouží si lepší zpracování a maličko dotaženější pointu. Nicméně cílová skupina pubescentů se u toho nejspíš pobaví. (50%)

Talentovaný tvůrce Guðmundur Arnar Guðmundsson zde přímočarým a místy až syrovým způsobem vypráví velmi silný příběh o těžkém životě na osamocené islandské farmě, kterému porozumíte i beze slov. K souznění vám bohatě postačí emotivně působivé obrazové vyjádření děje. (80%)

„Láska je nejsilnější prvek. Síla, která otáčí kolem života a chrání nás před pádem do šedivé propasti marnosti.” - „Někdy je zítřek tak daleko, že nikdy nenastane.” +++ Bohužel jsem chvílemi měla pocit, že nikdy nenastane konec tohoto lehce ujetého dramatu. Hemží se to tady nadčasovými pravdami, které probíhají v gigantických rozměrech všehomíra. Nic proti tomu, ale to pospojování jednotlivých příběhů mi nepřipadá úplně šťastné. Ve výsledku pak jde spíše o takové trochu smutné rozjímání o životě a smrti. (60%)

Žít v područí necitelného, téměř bezbožného pastora se musí začít zajídat i hodně otrlým jedincům. (Jako já bych to nedala ani náhodou.) Kde však hledat pomoc, když před ním prostě není úniku... Ze všeho tu sálá hrozný chlad, ještě teď se cítím fyzicky nepříjemně. Ani vlastně pořádně nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Každopádně musím ocenit, že je řemeslně dobře natočený a disponuje celkem slušnou atmosférou. (55%)

Zřejmě nejsem dostatečně intelektuálně na výši, abych pochopila, o co tu tedy vlastně jde. (25%)

Už ten dvojsmyslný název naznačoval, že půjde o nevšední filmový zážitek. Ale že to bude až takové, jsem nečekala. Tak svéráznou a zároveň skvělou tragikomedii jsem snad ještě nikdy neviděla... Osud mu nebyl zrovna dvakrát nakloněn, Johan se však z mnoha ošklivých ran dokázal otřepat a zarputile kráčel životem dál. Kvůli zálibě v odpalování bomb ho skoro nikdo neměl rád, přesto našel spřízněné duše. Při tom jeho neúnavném hledání jsem se místy od srdce zasmála, nebo naopak dojala téměř k slzám. Konec mě pak rozsekal na cucky... Jo, a abych nezapomněla, hudba byla taky bombastická! (90%)

Dechberoucí záběry na divokou a téměř nedotčenou severskou krajinu doplňuje poutavý komentář, který obsahuje poměrně dost zajímavých, někdy až alarmujících informací ze současnosti i z historie. Dokument je podbarven působivou hudbou. Co víc si přát? Teď už stačí se jen pohodlně usadit a kochat se tou nádherou. (95%)

„Omlouvám se.” „To nic. Jen je mi trapně, že mě srazilo stojící auto.” - „Nemluvíš s vlastní matkou. Já se s ní dělím o koupelnu... A že není stydlivá!” +++ Celá řada podobných nevtíravých fórků dokresluje komicky laděný příběh a orientuje diváka v psychologii postav. Tenhle milý film nepostrádá šarm a důvtip. Nejde pouze o bezmyšlenkovitou řachandu, ale má i nadhled a zbytečně nezabředává do rádoby humorných klišé. Eugenio Derbez mi asi nikdy nebyl tolik sympatický, jako právě zde. (70%)