LachtanShows

Už teď se obávám možných fillerů, ale s tím asi musíme v rámci 20 dílů počítat. Zatím se ovšem vše dávkuje tak, aby člověk neztrácel zájem o stoprocentní pozornost.

Ač se neví, zda se zrovna z postavy Larse Mikkelsena nevyklube onen hlavní záporák, tenhle herec má sympatií na rozdávání a je dost poznat, že je bratrem slovutného Madse, kterého už známe i z Hollywoodu.

Na poli na dnešní dobu nabobtnalých dvaceti dílů se tu pravděpodobně pojede hodně pomalu, oproti tomu se ale budeme moci dozvědět tolik detailů a informací, že už teď si jsem jistý, že stojím tváří v tvář výborné kriminálce.

Po jednom z nejlepších seriálů všech dob - Mostu - se do našich legálních končin konečně vrátil i druhý opěvovaný kriminální projekt od zručných seveřanů a já bez větších okolků můžu konstatovat, že tady jsem na správném místě.

Okatou parodii na Hru o přežití, případně Battle Royale jsem si pamatoval už z raných let sledování žlutého fenoménu, poslední povídku už jen částečně. Za to správnou satiru na milé scífko A. I. Umělá inteligence jsem s tehdejší neznalostí původního filmu nejspíš vůbec neregistroval a byla to velká chyba.

Temhle díl jsem si skutečně jen připomněl, relativně jsem si jej pamatoval a kromě první povídky, parodující Mrtvou zónu Stephena Kinga, jsem se až tak nepobavil.

Tady najdete jednu z nejlepších hlášek, která v Simpsnech kdy zazněla: “Já jsem Smrt!” “Co? Nemáme zájem.

Po tom úplně posledním záběru bych skutečně manifestoval za to, aby z tohoto nezůstala minisérie jen proto, že lidi jsou tupci a odmítají v roce 2024 koukat na černobílou záležitost. Přitom zrovna v Ripleym se skrývá pravděpodobně nejlepší seriál roku největšího streamovacího giganta a to před sebou máme ještě 7 celých měsíců.

Klubíčko lží a podvůdků se zamotává tak, že už nikdo nevi, kde je konec ani začátek a nejen divák je v absolutním transu, jestli to Tomovi všecko nakonec vyjde nebo skončí pádem na hubu. A jestli bude muset na své odyse ještě někoho zprovodit z cesty.

Je mi líto všech, co Ripleym opovrhují jen kvůli jeho troufalé černobílosti v době, kdy masy diváků žádají co nejbarevnější patvary. Protože přesně ty hrátky se světlem a stíny dělají z tohoto seriálu bravurní nadstandard. A směle diváka vtáhnou do pocitů, co mohl prožít s kulty tehdejší noirové doby jako je například Hitchcockovo Psycho.