Philippa

Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného."

Kain odpověděl Bohu: "Můj zločin je větší, než abych ho mohl odčinit. Vyháníš mne z této země a já se budu muset skrývat před tvou tváří. Budu jako štvanec bez střechy nad hlavou. První, kdo mne potká, mě zabije."Ale Bůh odpověděl: "Nikoli. Kdo by Kaina zabil, bude postižen sedminásobnou pomstou." ..... vše již zde bylo řečeno.

Pár vyšších hodnocení se tu objevilo ,ale žádný nic moc pozitivní komentář.Pár týdnů se mi tento film doma válel na DVD a pod vlivem zdejšího ne zrovna nadšení se mi do něj úplně nechtělo.Jaké však bylo mé překvapení.Žádná nuda,žádný životopisný příběh ,ale nádherně čistý lidský příběh.Příběh plný symbolů, chvílemi až "naivních" symbolů, v němž o samotného Nikifora podle mne až tolik nešlo.Sledovala jsem Mariana a jeho postupnou fascinaci tímto "naivním" malířem a to i za cenu vlastních velkých obětí.Chválit zde herecký výkon Krystyny Feldman je sice zbytečné ,ale přece jen si to nemohu odpustit.Bravo!........"Mají tam rádio? -Kde? -V nebi. -Ano velká a malá,různá. -Dřív neměli........".

Muchowova hudba byla to nejkrásnější na celém tomto docela milém ,trochu poetickém ,ale od začátku jasném příběhu z Ještědu....

Tentokrát těch ***** není za pocit krásna v duši, ale za pocit úplně opačný. Tísnivý ,bolestný ,k nevydržení hořký! Můj vztah k Mimi se měnil každou minutu filmu. Bylo to jako ve scéně na kolotoči....chvílemi se mi dařilo se jí dotknout, ale vzápětí byla zase daleko. Cítila jsem nenávist vůči Oscarovi za to, jak s Mimi zacházel a současně nenávist k Mimi za to, jak se sama ponižovala. Myslím však, že na konci jsem to pochopila. Pochopila jsem tu čím dál tím větší závislost na bolesti, tu spalující touhu v každém z "herců té rozehrané hry"......skvělé herecké výkony,dokonalá kamera a výborná hudba.

Důvěra je pro lidské vztahy stejně důležitá jako pro život dýchání.Ale je i stejně prchavá.........

Společnost mrtvých básníků mi trochu připomíná film Úsměv Mony Lízy ,tedy myslím jen půdorysně připomíná.Společnost je ,ale výrazně lepším filmem a přiznávám ,že závěr ve mne vyvolal větší emoce.Na plný počet hvězd to pro mne ovšem není ,protože příběh je příliš idealizovaný.....i když bych si opravdu přála ,aby takoví učitelé existovali.A učitelům bych zase přála takové žáky.

Já nevím.....ptala jsem se na názor toho co jsme byli spolu v kině (je mu 8 let) a tvrdil ,že je to ještě lepší než kuchař Remy a taky ,že už nikdy neplácne ani komára:-).Takže berte to asi tak,že ten film a to poučení je určeno pro jiné věkové kategorie.....mně se Ratatouille líbil víc.

Dávám nízké hodnocení oproti většině..........Bohužel nepodařilo se mi do příběhu doopravdy vpravit a vlastně jsem to Glenovi a ani Markétě neuvěřila.Pro mne to nemělo jiskru.Pořád jsem čekala ,alespoň na ten závan romantiky a té si asi více užiji při poslouchání The Frames na CD .......Chválím závěr.Mohlo to dopadnout mnohem "hůř"......

A mohl to být tak krásný příběh....bohužel ani Zuzana a Karel to nemohli svým noblesním výkonem zachránit.....