Philippa

Takový malý příběh.Zasmějete se.Ale o vyšší kvalitě bych já osobně až tolik nehovořila ,nebýt hereckého obsazení. Takový normální průměr ,což ovšem poslední dobou paří k tomu lepšímu co se týká české TV tvorby. Miluju Jardu Duška!

Smutné lidské duše a PÁNI doktoři.To nám nabízí tento výborný film ,trvající sice tři hodiny ,ale s příjemně překvapivou přestávkou. Ano já věřím ,že často se za nemocí skrývá pravá příčina v nemocné duši. Dualita jež nás obklopuje se prostě nedá přehlížet. Můj první Kurosawa - paráda!

Pěkná studie o tom ,jak dívka pocházející z emocionálně nabitého prostředí nemůže žít s hodným mužem ,který je pro život sice velmi vhodný ,ale pro ni příliš nudný.A můžeme se jí divit?Vždyť od dětství žila se sevřeným žaludkem a jinak to ani neumí.....Ingmar se mi zamlouvá čím dál tím víc.

Co napsat o tomto psychologickém darmatu?Drama nazírající hluboko do osamělé ženské duše, jež je zbavena schopnosti citu – lásky,kde tato je nahrazena pocity opačnými jako je nuda,lhostejnost,sebezraňování,výčitky…. Ale ona duše přesto velmi hluboce touží právě po opravdové blízkosti.Kde se tato neschopnost lásku jak přijímat ,tak i dávat vzala?Film nám naznačuje tajemný směr ,kterým se vydat při hledání odpovědí.Cestu si však každý v sobě musí najít sám.Sestry se se svým "prokletím" srovnávájí svým způsobem a my jen bez dechu sledujeme jak.Tuto atmosféru skvěle navozuje téměř ve všech komentářích zmiňovaná vizuální stránka.Ona všude přítomná červená barva působí tak stísněným dojmem ,že máte pocit že jste kdesi v uzavřeného prostoru a obklopuje vás taková samota a strach z ní ,že chvílemi se až dusíte.Naopak kontrastní bílá barva vyvolává pocit čistoty a já si nemohu pomoct ,ale mě to zavedlo od vnitřního světa,přes lidskou duši až např. i ke zrození.K tomu těžkému přechodu z jednoho světa do druhého, na který si většina z nás nepamatuje.A snad i smrt je přechodem dalším..... Šepoty a výkřiky jsem viděla poprvé skoro před rokem.Už tehdy ve mně rozezněly strunu ,která od té doby chvíli šeptá,chvíli křičí a neustále nějak rezonuje......

Není to úpně srdcovka ,ale je to pěkný barevný film ,který přesto ,že se tváří jako komedie ,úplnou komedií není.Asi každá rodina má své kostlivce ve skříni a ani v Indii tomu není jinak.Nechci tu spoilerovat ,ale hláška "Co znamená slovo oddaný?.........."byla naprosto brilantní.Určitě tento hezký snímeček neurazí a když zrovna nebude nic lepšího na práci ,stojí za shlédnutí.

Tedy maskéři se zrovna nevytáhli.Vadilo mi silně jak Iris pořád vypadá mladě a Siri na svůj věk staře,úplně se ztratil věkový rozdíl mezi matkou a dcerou.Infantilní scéna se sobem spolehlivě ubrala na hodnocení a ty *** jsou až dost.Ale vážně, Franka byla okouzlující....stejně jako hudba.

Našlápnutá témata jako syn nemocný rakovinou, vztah mezi manželi v krizi kvůli nevěře, vztah mezi otcem a dcerou, tchánem a zeťem, vztah mezi dvojčaty, vztah mezi léčitelem a.............mohla bych ještě dlouho pokračovat.Tak obrovský potenciál a jen takové lehoučké, tiché a nenápadné chození po špičkách okolo horký kaše.Ten pro někoho odbytý závěr by mi nevadil ,ale musela bych tu horkou kaši alespoň ochutnat a pak si domyslet jak sladké asi bylo poslední sousto.

Jelikož jsem film dokoukala kvůli Harveymu až do konce, nedám odpad! Ale něco takového jsem už dlouho neviděla.Tak stupidní dialogy od samého začátku.....nuda ,asi jsem i chvílemi usínala a přála si ať už to skončí.Když se tu tak dívám na to hodnocení a moji oblíbenci dávají spousty hvězd ,říkám si jestli jsem tedy neviděla jiný film.....

Film ,kterému jsem dokázala uvěřit!Uvěřila jsem ,že v pro nás neuvěřitelném světě to tak opravdu je.Silně jsem si uvědomila ,jak jsem ráda ,že žiju tam kde žiju a mám se tak jak se mám.

"Největší hold jaký můžeme životu vzdát ,je odejít v pravý čas".