Philippa

Asi je zbytečné rozepisovat se, jelikož tu bylo napsáno již dost. Snad jen podotknu, že tu sedím a ač byl film velmi smutný je mi tak nějak dnes večer po návratu z kina dobře....možná mi něco došlo, možná to, že každý se za něčím žene a možná to všechno dávno má, možná je třeba jen podívat se opravdově na skutečné hodnoty a možná že všechno přejde........U mně to Pan režisér Sláma vyhrál!

Příběh obyčejné rodiny....tak moc jsem se těšila... Pro časosběrné dokumenty mám slabost a obdivuji práci paní Třeštíkové. Tady ovšem potenciál zůstal nevyužit. Vše klouzalo po povrchu. Velký prostor zde měl syn Honza o kterého zřejmě v původním plánu šlo. Bylo to takové domácí video a nebýt deníků Petra (otce rodiny) a filmových záběrů z archivů dalo by se to shrnout do 20 minut. Přesto zhlédnutí stojí za to, už jen proto, že si prožijete déja vu....:-)

Válečné filmy nejsou moc pro mne. Velmi těžce je snáším, třeba takový Schindlerův seznam jsem vůbec nedala....proto musím tento počin Stefana Ruzowitzkyho velmi pochválit. Dokázal namíchat přesně pro mne snesitelnou dávku emocí a přesto natočit silný příběh o skupině vězňů, kteří měli to "štěstí" a dostali se v koncentračním táboře do zlaté klece. Ovšem dá se polemizovat:: Bylo to štěstí....???

Jsem milovníkem tance a musím konstatovat, že 3D tanci velmi prospělo. Působí mnohem mohutněji, emoce se na plátně násobí. Myslím, že jde hlavně o to užít si slavné Pinini choreografie a vůbec seznámit se s ní jako s osobností. Je to velmi inspirativní. Cestou z kina jsem měla neodolatelnou chuť něco tvořit...a co víc, je to dva dny co jsem film viděla a chuť zůstává....a kdo viděl Almodovarův snímek Mluv s ní, nepřípoměli jste si ho?? :-)

Plavba Jitřního poutníka byla o něco lepší než předchozí díl Princ Caspian. Stopáž byla o něco kratší, ale pozornost celou dobu jsem stěží udržela. Za zcela zbytečnou též považuji dějovou linku hledání sedmi mečů s nic neříkajícími akčními scénami. Co ovšem vyzdvyhuji je herecký výkon bratrance Eustance. No a ta "křesťanská agilitka" mňe osobně nevadila. Naopak si myslím, že ukazovat a propagovat morální hodnoty a nabádat k víře (tím nemám na mysli tu křesťanskou) není v dnešní době na škodu.

Ta jedna hvězda za Carmen Machi. Jinak nic...ani Budař ne!

Těžké drama z vězeňského prostředí, kde téměř zapomenete, že jste ještě člověkem, o nějaké špetce důstojnosti nemluvě. Doufám, že takhle to ve skutečnosti není...příběh Rhuna a Rashida jejichž šance na cokoliv rovná se nule...a věřte, že Dánové se toho fakt nebojí!

A mně to nepřipadalo jako dokument tak špatné. Vzhledem k náročnosti všech letos vybraných filmech v KV, jsem si tento pohled na lidský, hravý a láskyplný vztah Ljudy a Vladimira doslova užila. Bylo to takové malé pohlazení po duši, že v dnešním pološíleném světě jsou místa, kde to funguje....

Hlavní myšlenkou filmu, kterou jsem si já odnesla.... Je nám blžší víra v Ježíše a zavírání se do kostelních zdí, kde všude na stěnách je zobrazeno utrpení nebo hluboce v sobě máme víru v krásno a volnost Matky Přírody? Můžeme v přírodě najít boha a nebo je to naopak?

Med má zvláštní chuť, je průzračný a hustý a 1 lžíce medu váží víc než lžíce cukru. Tak nějak bych to mohla o tomto tichém, pomalu táhnoucím se příběhu říct. Film s meditativní účinky....a rozhodně ne pro každého.