Philippa

Jste bohatý, máte své dítě u sebe, ale vlastně sním nejste ani se svým partnerem, protože se honíte, aby jste udrželi životní laťku vámi nastaveného standartu. Ale nejste šťastný! Jste chudý, chcete pro děti lepší život a tak je opustíte a jedete vydělat na živobytí do cizí země.Ale nejste šťastný.Takže jak je to správně? Bohatý není šťatsný, chudý není štastný...co tedy něco mezi? Je to záruka? Takové otázky a mnoho dalších ve mně Mamut vyvolal...Kam se hrne dnešní svět? Lidé jsou nešťastní...proč? Otázka priorit? Možná...něco změnit je opravdu velmi těžké a mnohdy práce na celý život...Vztahy jsou jako květinka. Zaléváš přežívá, hnojíš roste do krásy...Kdyby ke konci nebyla ukolébavková scéna dostal by Mamut i hodnocení plné.Je mi také moc sympatické , že dostanete pouze naservírováno...ochutnávat, hodnotit a zkoumat chutě už budete sami.

Andělé všedního dne ( dále A.vd)…ano nepopírám stejný pocit v úvodu filmu, spoustu postav a vyznej se v tom čert. Snad si po chvilce jeden A.vd sedl vedle mne na prázdnou sedačku, vzal mě za ruku a vnukl mi…“usaď se, uvolni se a nech to být…však on se ti smysl ukáže“. A taky, že jo. Před mýma očima se mi rozkrývali příběhy jednotlivých postav, které se postupně pěkně propojily, jejich světy, jejich emoce…Dokonce jsem pochopila nepochopitelné u většiny ostatních, jakou úlohu hráli A.vd. Oni nepřišli nic měnit, ale rozhodně nebyli zbyteční. Jejich úloha je mnohem vznešenější…přišli provést posledními hodinami života a splnit poslední přání a podle mne ho splnili…měli to tedy jen tak tak, ale zase díky tomu ta smrt byla vlastně velmi šťastná…od teď si budu dávat pozor na nejsilnější přání, protože nevím dne, kdy… „ Sedněte si, zahoďte předsudky o předloze, nesrovnávejte s již natočenými „andělskými filmy“. Netlačte na pilu, dýchejte zhluboka a otevřete se…“ vaši Andělé všedního dne.

Inspired by Ingmar Bergman. Nešlo přehlédnout dvě ženy, stárnoucí herečka a její asistentka, chata v přírodě na samotě, záběry přírody...hledání svého tady a teď...nemohu říct, že to bylo špatné, ale...když sleduji Bergmanovi filmy, jsem zcela přikována a bez hnutí a dechu žiju příběh co je přede mnou. U Sils Maria jsem se vrtěla a musím to říct i trochu nudila a čekala až budu moct jít domu....

Leviatan je podle bible vodní příšera (stará velryba), tvor jež vzbuzuje strach a je považován za představitele chaosu. V knize žalmů je pak psáno: " Bůh vzal pak zpět vodu a zničil mořské monstrum Leviatana, aby mohl přetvořit Zemi k obrazu svému." Zvjagincev vzal tuto větu a velmi zajímavě, ba přímo překvapivě ji interpretoval...jen jsem trochu zklamaná, že jsem neměla prostor si k odpovědím dojít sama. Že by si Zvjagincev pod vlivem chaosu prostředí, kde žije, přestával věřit?

"Já sám jsem obětí svých instiktů." Herci odvedli dobrou práci a myslím, že víc prostoru prostě neměli, kameraman je též hoden ocenění. Režiséra bohužel už pochváliti nemohu...snažil se dostat do filmu příliš mnoho, cítila jsem jeho velkou snahu zaujmout a na můj vkus tlačil na pilu moc. Zvláště poslední scénou s autobusem mě doslova už naštval. Představte si, že lyžujete..krásná zasněžená krajina, pěkný počasí, kopce bez lidí, klid....a vy mechanicky střiháte oblouky, sem tam si řeknete to je paráda, večer si zajdete do baru.....a nebo se zkusíte naladit na přírodu a na ten kopec co je pod vámi, poslouchat co ticho říká, co říká hora, co je pod vrstvou zmrzlého sněhu...to je zkrátka úplně jiný zážitek....myslím že k pravdivosti stačí skutečně málo, ale chápu, že to "málo" je téměř nadlidský úkol najít...někdo to umí a Ruben to není (zatím).

Včera si takhle sedím v práci a najednou z ničeho nic si říkám, že bych dnes šla do kina. Podívám se co dávají a říkám si, ale jo....vždyť je to vlastně jedno....Naprosto bez problémů do pěti minut jsem měla domluvené hlídání. To co mne čekalo bylo úžasný....skvěle natočený a dvě třetiny filmu napínavé a překvapivé. Závěrečná třetina lehce slabší, ale rozhodla jsem se, že mi to nevadí....Proč jsem se tak rozhodla? Jela jsem z kina a cosi mi říkalo: "Tak co? Jak dlouho ještě budeš pochybovat? Pořád si myslíš, že to byla náhoda ten dnešní den?......." Silně racionálně založení lidé asi nebudou sdílet nadšení pro tento film, ale těm co jsou lehce "mutanti" přeji hezký zážitek. Ten můj fakt stál za TO!!!

Poslední minuty filmu mě zasáhly doslova šípem amorovým .... slovy nelze vyjádřit, to se musí prožít....když o tom přemýšlím, ten pocit byl zvuk...zřejmě nebeské zvonky hrály.... zkrátka z Nebe se zrodil můj nick tady na ČSFD.

Ty jo, jsem ostuda,říkala jsem si, když jsem stále tohle odkládala....já to tušila. Jo, bylo to hezký, ale takhle průhledný od začátku do konce mě to prostě nebaví..příběh inspirovaný skutečností-no tak dobře, chci tomu věřit, ale ..... Copak aristokrat Philipp je skutečně naprosto dokonalá čistá duše? Nemá, žádné negativní stránky?Já vím, neměla bych být tak kritická, jde o žánr komedie/drama, ale já mám negativní stránky, jsem jenom obyčejný člověk. Takže tohle byla prostě pohádka a protože vlastně ani ne dokonalá pohádka, tak se mě prostě Nedotknutelní nedotkli.

Tentokrát mírné zklamání od mé oblíbené režisérky. Herecké výkony, hlavně Benico, byly vynikající...ale ten příběh mi nějak neladil a výsledné tóny jakoby někdy zněly trochu falešně...jakoby nástroje nebyly úplně skvěle naladěny.

Po vizuální stránce moc pěkné....nekonečno, vesmír a hluboké "ticho"..... jenže to mi nestačí .... nebylo nic, co by mne do srdce uhodilo .... co by vesmírem mým zavibrovalo, souznělo a s ním se propojilo .... dokonce ani ten příběh "silné ženy".