Thorn

Ačkoliv si myslím, že toho pravého vrcholu dosáhl až stejnojmenný televizní seriál, přesto tento film považuji za nesmírně zajímavý a pozoruhodný počin na poli žánrů sci-fi a fantasy. Vše začíná ve chvíli, kdy je v Egyptě objeven jakýsi podivný kovový kruh, na němž se nachází celá sada neznámých starobylých symbolů. Poté, co si s tímto zvláštním artefaktem nevědí po desítky let rady různí fyzici, inženýři ani historikové, je k výzkumu přizván mladý egyptolog Daniel Jackson, který zastává poněkud svérázné teorie o vzniku pyramid. Jacksonovi se nakonec podaří rozluštit tajemství onoho kovového kruhu a zjistí, že je to vlastně "hvězdná brána" - mimozemský portál umožňující cestovat na jednu vzdálenou planetu ve vesmíru. Jako velitel průzkumného týmu je poté vybrán plukovník Jack O'Neil, který se společně se skupinou vojáků a samozřejmě také Danielem vydává vstříc neznámému. Tím začíná jedno velké dobrodružství, které se nakonec roztáhne na celých deset řad televizního seriálu a další dva filmy. V tomto původním snímku je však zatím všechno pouze na začátku. Velká spousta takových těch typických propriet, které sérii po léta dávaly její specifický ráz, tu ještě chybí. Na druhou stranu už tu však máme první návštěvu Abydosu, první střetnutí s Raem, první použití klasických tyčových zbraní či transportních kruhů a samozřejmě také první průchod hvězdnou branou, jehož charakteristické vizuální ztvárnění je dnes již legendární. Tento původní film mohu hodnotit veskrze kladně. Má jasně danou a srozumitelnou dějovou kostru, která po celou dobu perfektně funguje a dává dokonalý smysl. To je něco, co se o spoustě podobných sci-fi filmů rozhodně říct nedá. Úvodní část zabývající se snahou zprovoznit bránu je nesmírně působivá a poutavá. Musím uznat, že jen zřídkakdy mě dokázal nějaký film hned od začátku tak zaujmout a vtáhnout do děje. Hned poté tu máme další napínavou část, kdy se průzkumný tým přemístí na cizí planetu, kde se seznámí s jakousi primitivní civilizací, jež ze všeho nejvíc připomíná starobylé Egypťany. Poté už následuje akcí nabitá konfrontace s Raem a jeho pochopy. Abych řekl pravdu, tak zdaleka největší slabinou tohoto filmu je jeho prostřední část. Tempo zde dosti zvolní a divák začne mírně ztrácet pozornost i zájem. V závěrečné části filmu se to pak sice opět spraví, ale to divácké nadšení, které člověk cítil hned ze začátku, už se prostě nevrátí. Je to vážně škoda, protože pokud by tento snímek dokázal udržet stejně strhující tempo a spád po celou svou stopáž, byl by naprosto dokonalý. Co se dá dělat. Film má úžasnou hudbu a na svou dobu špičkové efekty. Scéna, v níž se Raovi rozevírá jeho kovová maska, musela být v roce 1994 zajisté naprostá bomba. Co se týče hereckých výkonů, tak ty jsou opravdu výtečné. Zdaleka největší pozornost tu na sebe strhává mladý a talentovaný Jaye Davidson, jehož Ra je skutečně pamětihodný. Velká škoda, že se tento herec rozhodl s hraním hned vzápětí na dobro skončit. Určitě mohl ztvárnit ještě spoustu dalších ikonických rolí. Na druhém místě je tu pak James Spader coby Daniel Jackson. Řekl bych, že Spader dokázal ducha mladého a trochu roztržitého vědce vystihnout naprosto dokonale a potvrzuje to i fakt, že se jeho pojetím hodně inspiroval i Michael Shanks v navazujícím televizním seriálu. Poněkud nedoceněným zde zůstává Kurt Russell, jehož herecký výkon byl rozhodně velmi solidní a téměř v ničem nezaostával za jeho kolegy. Je potřeba uvědomit si, že Jack O'Neil se v tomto filmu nachází v takové životní fázi, kdy se mu právě zabil jeho syn a tudíž od něj rozhodně nemůžeme čekat, že bude hláškovat ostošest, jak to dělá Richard Dean Anderson v seriálové verzi. Za pozornost pak ještě stojí také sympatická dívka Sharee a její bratr Skaara, které jsem si velice oblíbil. Z těch kladů bych ještě zmínil několik perfektních akčních sekvencí a hlavně našlapané finále, v němž jde doslova o všechno. K mým oblíbeným scénám patří kupříkladu efektivní využití transportních kruhů jako smrtící zbraně nebo O'Neilova hláška "Pozdravuj krále Tutanchamona", která dala jasně najevo, že to s tou jeho věčnou zachmuřeností přece jen nebude až tak vážné. Co k tomu ještě dodat? Film má pěkný happyend, zajímavou myšlenku o tom, že život jde dál a především spoustu skvělých námětů, s nimiž by se dalo do budoucna velmi tvořivě pracovat. Koneckonců to pak můžeme všechno vidět v navazujícím seriálu. Pokud by tato původní filmová Hvězdná brána netrpěla poněkud slabší prostřední třetinou, bylo by mé hodnocení jasných pět hvězdiček. Takto je to však pouze za velmi slušné čtyři hvězdy.

Hodně jsem o tomto pozoruhodném seriálu přemýšlel a nakonec jsem naznal, že to u mě tentokrát přece jen nebude za plný počet. K pěti hvězdičkám tomu totiž ještě ledacos schází. Ono je to vlastně možná trochu nefér, protože seriál Černobyl u mě nemůže na plné hodnocení dosáhnout už ze své samotné podstaty. Ve skutečnosti se totiž jedná jen o velmi zdařilou uměleckou dramatizaci a reprodukci jedné strašlivé historické tragédie. Nic víc, nic míň. Nejde o originální příběh a nejde ani o originální příběh na pozadí skutečných historických událostí jako například Titanik, Gladiátor nebo Statečné srdce. Právě z tohoto důvodu zde nemohu dát plných pět hvězdiček. Jinak ovšem musím uznat, že způsob, jakým je zde ztvárněna černobylská tragédie, je naprosto strhující a podmanivý. Už jen první scéna mě dokázala dokonale vtáhnout do děje. Když jsem viděl, jak všichni ti lidé umírají strašlivou smrtí, vyvolalo to ve mě hluboké emoce a soucítění.  Stejně tak byla velmi intenzivní například i scéna, v níž byli zabíjeni všichni psi z okolních obydlí. Když tam pak sešli ti tři dobrovolníci do těch temných chodeb pod elektrárnou, tak mě z toho opravdu mrazilo v zádech. Nejděsivější ale byla ta scéna s padající helikoptérou. Ta na mě opravdu hluboce zapůsobila. Co se týče hereckých výkonů, tak ty byly bez výjimek stejně strhující jako všechno ostatní. Jared Harris a Stellan Skarsgard jsou mí oblíbení herci a tady ze sebe vydali skutečné maximum. Líbila se mi i doktorka v podání Emily Watson, přestože vlastně nepředstavovala žádnou reálnou historickou postavu. Závěr filmu, v němž jsme se postupně dozvídali, jak kdo nakonec dopadl, byl také velmi silný. Když to vezmu kolem a kolem, tak to dramatické zpracování je tady skutečně absolutní top a myslím, že nijak líp už by to snad ani natočit nešlo. Ano, Černobyl je v rámci hraných dramatizací naprostá špička, jenže jak už jsem říkal, je to pořád jen hraná dramatizace a těm já pět hvězdiček až na malé výjimky ze zásady nedávám. To bych pak musel dát pět hvězdiček třeba i Kursku nebo Letu číslo 93. Já ovšem na pět hvězdiček potřebuji hlavně originální příběh s výrazným autorským přispěním. Nějaký skutečně tvůrčí počin, s nímž si dal autor tu práci, aby ho vymyslel. Nestačí mi jen doslovné převyprávění událostí, jež se skutečně staly a u kterých tudíž není potřeba nic dalšího vymýšlet. A to i v případě, že je to převyprávění naprosto úžasné. V důsledku výše zmíněného pak u Černobylu samozřejmě absentuje i nějaké to poznání a ponaučení, které bychom si ze seriálu měli odnést. Napadá mě snad jen myšlenka, že jakékoliv totalitní zřízení je špatné. Jenže s takovýmito myšlenkami pracuje obrovská spousta jiných filmů a seriálů, takže rozhodně nejde o nic objevného. Takže ano, Černobyl je dramatickou rekonstrukcí dosahující naprosté dokonalosti a vyvolávající v divákovi ty nejsilnější emoce. Se všemi těmi výhradami, které jsem zde uvedl, jej však hodnotím pouze čtyřmi hvězdičkami.

Seriál Případy detektiva Murdocha řadím k tomu nejlepšímu, co na poli daného žánru v posledních letech vzniklo. Jedná se o mimořádně důmyslnou a rafinovanou detektivku odehrávající se na přelomu 19. a 20. století. Ačkoliv se na první pohled vše nese v tradičním duchu, seriál je výrazně ozvláštněn zapojením velice moderních a pokrokových vyšetřovacích metod. Nejde přitom jen o používání různých technicky vyspělých vynálezů, jež předběhly svou dobu, nýbrž také o nové přístupy při zpracovávání důkazů či ohledávání těl obětí. Ke slovu se pak občas dostanou i na svou dobu nevídané psychologické postupy používané při vyslýchání svědků. Seriál navíc úžasným způsobem reflektuje celkovou společenskou situaci a sociální poměry dané doby. Můžeme zde například vidět smutný kontrast mezi světem bohatých džentlmenů a vznešených dam a světem prostých lidí žijících v chudobě a nuzných podmínkách. Murdoch při svém vyšetřování většinou zavítá do obou těchto světů, aniž by on sám do některého z nich zapadal. Samozřejmě se tu na přestřel dostávají také všechna významná sociální témata dané doby. Rasismus, boj za ženská práva, zneužívání veřejné moci, korupce v řadách policistů, předsudky vůči homosexuálům, nevraživost mezi katolíky a protestanty, týrání dětí a v neposlední řadě samozřejmě také zaslepené odmítání vědeckého pokroku a nových poznatků. Každá jedna epizoda navíc nabízí naprosto odlišný příběh zabývající se úplně jiným tématem a odehrávající se v úplně jiném prostředí. Jednou tu máme například psí zápasy, pak třeba divadlo a hned vzápětí potom veslařské závody. Zejména v pozdějších dílech se pak začínají objevovat opravdu nevídané a naprosto originální zápletky jako například únos předních světových vědců za účelem sestrojení atomové bomby či první verze únikové hry. V tomto případě dosti vražedná. K vidění je tu třeba i halloweenský speciál, v němž dojde k invazi mimozemšťanů. Na rozdíl od jiných podobných seriálů jako například Dobrodružství kriminalistiky či Otec Brown, tu máme úžasně propracovanou hlavní dějovou linii, která se neustále vyvíjí. Nechybí zde nějací ti dlouhodobí protivníci, kteří se pravidelně vynořují ani silná romantická linka. K dokonalosti je to dotaženo především v nejnovějších dílech, kdy se seriálem táhne třeba pět souběžných dějových linií, jež klidně přesahují délku jedné řady. Každá z postav navíc projde za celý seriál poměrně zásadním vývojem, což je u tohoto žánru naprosto nevídané. Srovnejte si to například s Poirotem, kde jsou všichni hlavní hrdinové pořád úplně stejní. Na kvalitě seriálu mají samozřejmě velký podíl také samotní herci, kteří jsou všichni naprosto vynikající. Yannick Bisson je jako Murdoch dokonalý džentlmen s obrovským charismatem. Helene Joy je zase jako doktorka Ogdenová skutečná dáma, která je navíc i vtipná a inteligentní. Inspektor Brackenreid v podání Thomase Craiga je rázný ale čestný chlap, který nejde pro nějakou tu ránu daleko a konstábl Crabtree s tváří Jonnyho Harrise je takový naivní snílek, který má ale občas velmi chytré nápady. K tomu všemu bych ještě rád zmínil i geniální úvodní znělku, kterou považuji za naprostou špičku. Když to shrnu všechno dohromady, musím uznat, že seriál Případy detektiva Murdocha je naprosto dokonalý a bezchybný počin. Líbí se mi zde úplně všechno a nemám k tomu ani jednu jedinou výhradu. Můžu říct, že v rámci žánru snad ani nic lepšího existovat nemůže. Murdoch je opravdu geniální seriál, který si zasluhuje můj nekonečný obdiv.

Dobrodružný fantasy seriál Herkules s Kevinem Sorbem v hlavní roli je pro mě už od dětství opravdovou legendou. I přesto je pro mě však mimořádně těžké tento seriál nějak objektivně zhodnotit. Čím bych tedy začal? Když se Herkules poprvé objevil na televizních obrazovkách, byl doslova zjevením. Bylo to něco, co tu ještě nikdy předtím nebylo a troufám si tvrdit, že už ani nikdy nebude. Potenciál tu byl naprosto neuvěřitelný a náběh na kult zcela zřejmý. A o čem že to tedy vlastně je? Seriál primárně vychází ze starých řeckých bájí a pověstí, i když si je samozřejmě upravuje podle svých vlastních potřeb. Herkules je synem vládce bohů Dia a smrtelné ženy Alkmény. Díky svému polobožství má neuvěřitelnou sílu, vytrvalost a fyzickou zdatnost. Ve svém nitru je to pak skutečný hrdina s dobrým a ušlechtilým srdcem. Herkules se svých neuvěřitelných schopností snaží využívat ve prospěch ostatních a pomáhá všude tam, kde je ho potřeba. Statečný silák je však trnem v oku své zlé nevlastní matce Héře, která se chce skrze něj pomstít nevěrnému manželu Diovi. Základní premisa je rozhodně velmi zajímavá, co říkáte? Vynikající je také obsazení hlavních rolí. Kevin Sorbo je jako Herkules naprosto dokonalý. Stejně tak je skvělý i Michael Hurst coby Herkulův vtipným parťák Iolaus. Dále je tu pak ještě vychytralý obchodník Salmonelus (sympatický Robert Trebor), král zlodějů Autolycus (geniální Bruce Campbell) a v prvních dílech také Herkulův otec Zeus v podání slavného Anthonyho Quinna. Co se týče zápletek, seriál zpočátku čerpá především z klasických herkulovských mýtů. Zabití lernské Hydry, střet s Amazonkami, polapení Kerbera či boj s obrem Antaiem. Místy se však ústřední hrdina střetává také s protivníky z jiných bájí jako například s Minotaurem či jakousi variací na Medúzu. Seriál má úžasnou výpravu, nádherné kostýmy a na svou dobu prvotřídní triky. Navíc se celý odehrává v překrásných novozélandských lokacích, které mi dokonale učarovaly. Za zmínku pak samozřejmě stojí i skvělá hudba. Chytlavá úvodní znělka je naprosto nepřekonatelná. Scénáře jsou většinou velmi chytré a vtipné. Nechybí tu napětí, nečekané zvraty, působivá akce, humor a ani nějaké ty hlubší myšlenky a morální ponaučení. Ke slovu se zde dostávají také různá závažná sociální témata jako například otroctví, rasismus, rovnoprávnost žen či kriminalita mladistvých. K tomu všemu si pak ještě přičtěte úžasnou různorodost a variabilitu zápletek, kterou jednotlivé epizody nabízejí. Úvodních pět filmů a celá první série se nesou v dokonale seriózním a perfektně konzistentním duchu. Této části seriálu nemám absolutně co vytknout. Od druhé série však místy začíná převládat poněkud komediálnější a odlehčenější ladění, které mi moc nesedlo a které se čím dál častěji vyskytuje i v řadách následujících. V důsledku toho bohužel dochází ke značné nekonzistenci z hlediska tónu jednotlivých epizod. Například v páté sérii máte díly, které jsou smrtelně vážné či dokonce až hororové a potom třeba díly, které jsou naprosto bláznivými a ztřeštěnými taškařicemi. Stejně tak se postupem času snižuje také kvalita jednotlivých epizod. Za zdaleka největší problém však považuji naprostou neschopnost tvůrců vytvořit zde nějakou ucelenější a souvislejší kontinuitu bez nesrovnalostí a logických kiksů. Jednotlivé epizody jsou samy o sobě dobré, ale jako celek seriál téměř vůbec nefunguje. Ukázkou může být například to, že Herkules v jednom díle změní minulost, takže se určité události nikdy nestanou. V pozdějších epizodách si však na tyto události všichni v pohodě pamatují, jako by se nechumelilo. Stejně tak se tu objevují i rozdílné verze těch samých postav. Typickým příkladem je třeba Deianeira, která se hned ze začátku objeví ve dvou různých podobách. Totéž v podstatě platí i o Áreovi, který je v prvních dvou řadách prezentován úplně jinak než v pozdějších. Stává se tu třeba i to, že jednou něco bez problémů možné je a jindy zase není. Týká se to například oživování některých postav. Potom jsou tu i značné nesrovnalosti v minulosti obou hlavních hrdinů. Takovéto úlety považuji za docela velký problém a tvůrci si je měli určitě lépe pohlídat. Dalším nedostatkem je to, že tu vlastně úplně chybí nějaká hlavní dějová linie. Zápletka s Hérou se vůbec nijak nevyvíjí a celkově trvá strašně dlouho, než se tato Herkulova nemesis v seriálu objeví osobně. Áres zpočátku působí jako poměrně zajímavý protivník, ale později se z něj stane tak trochu parodie na sebe sama. Jeho nepřátelství s Herkulem navíc v pozdějších dílech ani nepůsobí moc věrohodně. Žádní jiní dlouhodobí protivníci se tady už v podstatě nevyskytují. Jedinou výjimkou je snad pouze Dahak, který měl obrovský potenciál, ale bohužel v seriálu nevydržel příliš dlouho. Problém je pak i v tom, že jakákoliv snaha o určitý dějový posun je vždy hned vzápětí zmařena a všechno se pokaždé vrátí zpět do zaběhnutých kolejí. Za zmínku tak v tomto ohledu stojí jen první polovina páté řady, kdy se tvůrci pokusí alespoň o nějakou změnu. Jinak se to ale pořád ubírá od ničeho k ničemu. Tohle jsou prostě nedostatky, které mi opravdu vadí a nehodlám je nijak přehlížet. Abych to celé nějak shrnul, tak Herkula obecně považuji za seriál, který je rozhodně vynikající, ale klidně by mohl být ještě o sto procent lepší. Ten nevyužitý potenciál je opravdu do očí bijící. Velká škoda. Přesto však dávám takové hodnocení, jaké dávám, protože tohle je prostě jedinečný klenot seriálové tvorby a neuvěřitelně kultovní záležitost. Jak už jsem napsal v úvodu, je to zkrátka legenda.

Když už jsem si myslel, že nikdy nemůže vzniknout nic horšího než Terminátor: Genisys, byl jsem kupodivu velmi nemile překvapen. Tvůrce prvních dvou dílů a duchovní otec terminátora James Cameron se totiž rozhodl celou sérii definitivně a jednou provždy pohřbít. Nevím sice přesně, co ho k tomu vedlo, ale povedlo se mu to vskutku ukázkově. Dokonce si k tomu přizval i herce z prvních dvou dílů - Arnolda Schwarzeneggera a Lindu Hamilton. Na chvíli se zde objeví také Edward Furlong, i když si nejsem jistý, do jaké míry je to živý herec a ne jen nějaká počítačová animace. Každopádně je celkem příznačné, že terminátora zadupali do země zrovna ti samí lidé, kteří jej před lety vynesli až na vrchol. Dobrá, pojďme se tedy podívat, co všechno je zde špatně. Film Terminátor: Temný osud je podle slov samotného režiséra prvním přímým pokračování filmu Terminátor 2: Den zúčtování. Filmy jako Terminátor 3: Vzpoura strojů či Terminátor: Salvation se prý odehrávají v alternativní realitě. Musím říct, že už jen s tímhle samotným mám já osobně velký problém. Například Terminátor 3 je rozhodně velmi slušným pokračováním a v žádném případě si nezaslouží takovéto vymazání z existence. No nic, říkal jsem si, že Cameron asi ví, co dělá a má pro nás zajisté přichystanou nějakou velkou pecku. Pak jsem ale uviděl úvodní scénu tohoto filmu a se všemi nadějemi byl rázem konec. V této úvodní scéně totiž Cameron a Miller podělali celou sérii takovým způsobem, že už není žádná šance na jakoukoliv spásu. Zbytek filmu pak už byla jen taková sterilní předělávka dvojky se vším, co k tomu patří. Stejná zápletka, stejná myšlenka, stejné hlášky, stejné akční scény, stejný závěr. Byl tam akorát o něco silnější terminátor, k tomu pokročilejší triky a pár nových postav. To bylo z těch novinek asi tak vše. Jinak pořád to samé dokola. Na moji milovanou Sáru v podání Lindy Hamilton, z níž se zde stala parodie na sebe sama, byl opravdu žalostný pohled. Totéž pak platí i o legendárním T-800 s tváří přestárlého Arnolda Schwarzeneggera, jenž tu už skutečně mele z posledního. Linda Hamilton a Arnold Schwarzenegger jsou ale zároveň ti jediní herci, kteří tady alespoň něco hrají. Ti noví totiž nestojí vůbec za nic. Hlavně ten, co hraje toho nového terminátora. Hrůza a děs. Ačkoliv Genisys upřímně nesnáším, Jason Clarke byl asi tak tisíckrát charismatičtější padouch než tady ten libový frajírek. Většina akčních scén působí tak, jako by se režisér za každou cenu snažil trumfnout všechny předchozí díly. Všechno musí být větší, bombastičtější a velkolepější. Velká chyba, na kterou dojelo už Genisys. Méně někdy znamená více. Já opravdu netuším, proč je teď v módě točit takováto nebohá pokračování, která působí spíš jako remaky. Úplně stejné je to i s novými Star Wars. Kdyby alespoň začali znovu s čistým štítem a nedávali tam ty přestárlé herce, jejichž postavy většinou skončily naprosto tragicky. Já mám Sáru Connorovou upřímně rád a přál bych jí nějaký šťastný konec. Opravdu nechci vidět, jak se z ní stala nějaká zahořklá stará žena, která svůj život žije jen pro pomstu. Kdysi obávaného T-800 zase nechci vidět jako nějakého hodného strejdu, který je spíš k politování. Co se týče závěru filmu, tak ten mi byl vcelku lhostejný. Každý filmový terminátor má být o snaze ochránit spasitele Johna Connora, který je jedinou nadějí lidstva pro jeho přežití v budoucnosti. Pokud o tom ten film není, tak nemá žádnou cenu se na něj dívat. Jako pravověrný fanoušek terminátoří série musím rezolutně říct, že toto opravdu ne. Nevím, jestli chtěl Cameron celou značku potopit proto, aby už nevznikala žádná další nepovedená pokračování nebo k tomu měl nějaké jiné důvody. Každopádně se mu to povedlo dokonale a já mohu s konečnou platností říct, že terminátor je jednou provždy mrtvý.

Forrest Gump je rozhodně filmem, který dokáže opravdu chytit za srdce. Ani já jsem nezůstal chladným a hluboce jsem s Forrestem prožíval všechny jeho životní strasti i radosti. Myslím, že krása tohoto filmu spočívá především v ryzích a uvěřitelných charakterech stejně tak, jako v silných a dojemných situacích. Forrest to kvůli svému handicapu určitě neměl lehké, ale na druhou stranu měl už od dětství vždy někoho, kdo ho měl rád a pomáhal mu. Ať už to byla jeho matka, kamarádka Jenny, přítel Bubba nebo poručík Taylor. Navíc by se taky dalo říct, že co Forrest postrádal na inteligenci, to se mu zase vrátilo v jeho fyzické zdatnosti, bezelstné povaze a dobrém srdci. Díky tomu se postupně vypracoval až na skvělého sportovce a úspěšného byznysmena. Myšlenka tohoto filmu je tedy jasná a velice podnětná. I když člověk v životě dostane špatné karty, pořád s nimi může zahrát velmi dobrou partii. Na tomto filmu se mi líbí také to, že kromě milého a vlídného pojetí, předkládá také určitá závažnější témata. Ať už jde o zneužívání dětí, rasismus, drogy či válku ve Vietnamu. A to není vše. V podstatě se dá říct, že Forrest Gump je takovým zábavným shrnutím všech klíčových událostí, k nimž v Americe ve druhé polovině dvacátého století došlo. Ano, připouštím, že místy je to už možná trošku přitažené za vlasy, jako například scéna s Elvisem, Johnem Lennonem či aférou Watergate. Na druhou stranu jsou však všechny tyto hrátky s historií tak zábavné a prezentované s tak dětskou naivitou, že se člověk jednoduše nemůže na nikoho zlobit. To samé platí také o celém tomto filmu. Forresta Gumpa člověk prostě nemůže nemít rád. Tento film je tak hřejivý a dojemný, že před ním nezůstane v klidu ani ten nejzarytější cynik. Režisér Robert Zemeckis zde předvedl svůj obrovský tvůrčí talent. A Tom Hanks pak zase ten herecký. Ani nevím, kdy naposledy mě dokázal něčí herecký výkon až tak strhnout. Samozřejmě ale nesmíme zapomínat ani na skvělou Sally Field, Robin Wright a Garyho Sinise. Ti všichni tento film dotáhli až k dokonalosti. Myslím, že přesně takto by to mělo správně vypadat. Silný příběh, silná myšlenka, emoce, dojetí i humor. Co víc si od filmu přát? Forrest Gump se dostal přesně na tu úroveň, jakou bych si představoval a proto mu také dávám maximální hodnocení.

Abych byl upřímný, čekal jsem, že to bude o dost lepší. Klasická špionážní zápletka, poutavé prostředí a nadmíru zajímavé herecké obsazení. Říkal jsem si, že něco takového přece nemůže dopadnout špatně. Přesto jsem byl však ve výsledku velmi zklamaný. Film je příliš dlouhý a příliš nudný. Už po nějakých dvaceti minutách jsem měl neodbytný pocit, že se tam vlastně vůbec nic neděje. Tento dojem byl pak ještě umocněn minimalistickým hraním všech zúčastněných. Všichni tam pořád jen něco šeptají nebo mluví hrozně monotónně. Příběh samotný postrádá jakoukoliv dynamiku. Dokážu si představit, že v knížce to tak možná nepůsobilo, ale ve filmu je všechno hrozně statické. To přehnané množství postav tomu pak taky zrovna moc nepomáhá. Chvilkama jsem ztrácel přehled, kdo je vlastně kdo. Hlavní zápletka přitom není ani zdaleka tak zajímavá, aby ve mně vzbuzovala nějaké větší očekávání, jak to celé nakonec dopadne. Po pravdě jsem se už docela těšil, až film skončí a já si budu moct pustit něco zábavnějšího. Abych ale jen nekritizoval, uvedu alespoň nějaká pozitiva. Na tomto snímku bych ocenil především jeho serióznost a sofistikovanost. Líbí se mi ta snaha o něco propracovanějšího a hloubavějšího. Je mi sympatické i to, že se zde tvůrci nebáli delších dialogů. Ve výsledku je to však bohužel až příliš nudné a nezáživné. Škoda, určitá snaha tu byla. Tyto tradiční špionážní filmy jsou v poslední době spíše na ústupu a jejich kvalita bývá místy dost rozporuplná. To je něco, co mě upřímně mrzí. Ještě víc mě ale mrzí, že Jeden musí z kola ven rozhodně nebude tím filmem, který by špionážní žánr vrátil zpátky na výsluní.

Kovbojové a vetřelci? Počkat, to jako vážně? Na tento film jsem se díval z čiré zvědavosti, protože mě zajímalo, jestli to bude opravdu taková šílenost, jak název napovídá. Kupodivu to ale nakonec nebylo až tak špatné. Děj byl místy docela zábavný a napínavý. Logiku to sice moc nemělo, ale alespoň se v tom dalo snadno zorientovat. Konfrontace obyčejných lidí z 19. století s výsadkem mimozemských útočníků je vcelku originální nápad. Sice hloupý, ale originální. Scénář se z toho pokusil vyždímat, co se dalo, ale fakt je, že podobný námět má značné limity. Herecké výkony byly dost o ničem a to i navzdory vskutku hvězdnému obsazení. Je ale pravda, že zrovna u takovéhoto filmu se toho moc hrát nedá. Akční scény byly vesměs tuctové a děj velmi předvídatelný. Nějaké ty zvraty se tam sice našly, ale rozhodně nešlo o nic, z čeho bych skákal nadšením. Jako vcelku zábavná a oddechová výplň na dlouhé nedělní odpoledne je tento film ideální. Rozhodně od toho ale nečekejte nic víc.

Myslím, že tento film nemohl dopadnout dobře už ze své samotné podstaty. Je to něco mezi remakem a restartem, přičemž pořádně nefunguje ani jedno z toho. Pokud šlo tvůrcům o svěží restart celé série, pak vůbec netuším, proč se proboha vraceli zpátky na začátek k úplně prvnímu Terminátorovi. Scénárista a režisér zašli dokonce tak daleko, že zde přímo zreprodukovali některé scény z původního filmu z roku 1984. Dává vám to nějaký smysl? Mně teda vůbec ne. A aby bylo parazitování na předchozích dílech dovedeno k dokonalosti, vrací se nám tu i stařičký Arnold Schwarzenegger. Podívejte, já plně chápu, že tento herec hrál terminátora v letech, kdy se na to po fyzické stránce perfektně hodil. Proč ho ale hraje ještě i v důchodcovském věku, je pro mě opravdovou záhadou. Jediným vysvětlením může být snad jen hra na určitou nostalgii a vytvoření dojmu, že všechno bude stejně super jako za starých časů. To ale ještě není ani zdaleka to nejhorší. Zápletka jako taková je čiré peklo. Něco tak naprosto šíleného a chaotického jsem už velmi dlouho neviděl. V situaci, kdy se vám na scéně vesele prohánějí nějací neznámí terminátoři a vy vůbec netušíte, odkud se tam proboha vzali, začínáte mít pocit, že tady asi něco nesedí. Doteď jsem nepochopil, kdo přesně měla být ta postava ztvárněná Mattem Smithem. Stejně tak mi není jasné, co se vlastně stalo s Johnem. Nepochopil jsem dokonce ani to, kdo nakonec vyhrál a jestli film skončil dobře nebo špatně. Ono to jde totiž dost těžko, když po celou dobu nechápete, kdo vlastně bojuje proti komu a o co každé z obou soupeřících stran jde. Začátek filmu, kde se mluví o jaderné válce a nadvládě strojů, bylo to jediné, co jsem z této šílenosti pochopil. Jistě, někdo by mohl namítnout, že u filmu tohoto typu nejde ani tak o příběh, jako spíš o nadupanou akci. Jenže ani ta zde za moc nestojí. Nejnovější typ terminátora, který představuje jakýsi hybrid mezi člověkem a strojem, je strašně překombinovaný a souboje s ním nejsou ani trochu zábavné. Původní terminátor byl zajímavý právě tím, že ačkoliv bylo velmi obtížné jej poškodit či zničit, při vynaložení opravdu velké píle a snahy se to zvládnout dalo. Jakmile ale máte terminátora, který je skutečně všemocný a zcela nezničitelný, tak už vás to vlastně ani moc nebaví, protože veškeré souboje s ním postrádají smysl. Stejně to vždycky všechno přežije, tak co? Kdybych alespoň věděl, co bylo vlastně jeho cílem. Potom by mě to možná bavilo o něco víc. Takhle je to ale vážně nuda a otrava. No jo, sledovat celé dvě hodiny film, u kterého vůbec netušíte, o co tam sakra jde, je vážně utrpení. Opravdu nechápu, jak mohl někdo schválit takový zmatený scénář. Co se dá dělat. Nezbývá než doufat, že se tato série jednoho dne dočká nějakého důstojného restartu. Šance na jakékoliv přímé pokračování už je totiž po této zhovadilosti zcela znemožněna.

Řeknu to na rovinu. Spider-Mana 3 považuji za zdaleka nejlepší díl z celé série a pravděpodobně ten nejlepší komiksový film vůbec. Proč? Protože tohle je na rozdíl od všech těch Temných rytířů, přehnaně civilních X-Menů a pošahaných disneyovek (záměrně neříkám marvelovek) skutečný komiksový film v tom nejčistším smyslu slova. Je to film, který se nebál jít opravdu do hloubky a nabídl nesmírně zajímavé a podnětné myšlenky stejně tak, jako poctivou superhrdinskou akci, pořádnou dávku napětí, skvělé efekty a všechno ostatní, co k tomuto žánru patří. Podívejte, já osobně se považuji za toho nejvěrnějšího fanouška pavoučího muže, jaký jen může být. Spideyho příběhy čtu už od nejranějšího dětství a doma mám stovky jeho komiksů v originále. Znám všechno od Ditkovy éry přes Romitu, slavná období Gerryho Conwaye, Rogera Sterna a Toma DeFalca až po moderní pojetí s kresbou Todda McFarlanea či Erika Larsena. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem a znalostem si tedy troufám tvrdit, že Spider-Manovi a jeho světu rozumím velmi dobře a dokážu posoudit, zda byl zadaptován adekvátně své předloze. Co se týče konkrétně tohoto filmu, má odpověď je následující. Ano, ano a ještě jednou ano. Spider-Man 3 je tím nejpřesněji zadaptovaným komiksovým příběhem, jaký jsem kdy měl možnost vidět. Všechny postavy dokonale sedí. Režisér Sam Raimi (sám velký fanoušek Spider-Mana) úžasně vystihl osudový konflikt mezi Peterem Parkerem a jeho nejlepším přítelem Harrym Osbornem. Zároveň skvěle ztvárnil také Peterův romantický vztah s Mary Jane, který je neustále narušován mladíkovou tajnou identitou. Pozadu však rozhodně nezůstala ani teta May, která v tomto filmu pronese ta nejmoudřejší a nejpravdivější slova, jaká si jen dovedu představit. Toto je konečně komiksový film, který má nějakou hloubku a nějaké myšlenky. Moment, kdy Peter pronese ona slova o odpuštění, řadím k těm nejsilnějším okamžikům, jaké jsem kdy v nějakém filmu spatřil. Režisér Sam Raimi se s tím tentokrát vůbec nepáral a šel nekompromisně až na dřeň. Scéna, v níž se ze sebe Peter pokusí smýt všechno to zlo a hned vzápětí pochopí, že to nepůjde ani tak rychle a ani tak snadno, jak čekal, je prostě geniální. A v momentě, kdy si těsně před velkým finále oblékne svůj tradiční červenomodrý kostým a vyrazí do předem prohrané bitvy, jsem mu fandil jako ještě nikdy v životě. Toto je přesně takový film o Spider-Manovi, jakým jsem chtěl vždycky vidět. Kam se na to hrabou první dva díly. I ty byly sice výborné, ale kvalit trojky nedosahují ani náhodou. V této chvíli mě nenapadá ani jeden jediný příběh o nenávisti, pomstě a odpuštění, který by šel až tak do hloubky a nabídl tak pozoruhodné rozebrání celého problému. Dobrá, abych nebyl úplně nekritický, uznávám, že některé taneční vložky byly přece jen trošku "over the top". Posuďte ale sami. Scéna s Flintem Markem a jeho nemocnou dcerkou, zrození Sandmana, Peterův sestup do temnot, nelítostný souboj Petera a Harryho, Peterovo vykoupení, rozhovor s tetou May a velké finále včetně závěrečného rozhovoru se Sandmanem. Myslím, že všechny tyto úžasné scény bohatě vyváží těch pár drobných úletů. Navíc se vrací také geniální Bruce Campbell, který ani tentokrát rozhodně nezklame. Spider-Man 3 na mě v určitých svých momentech zapůsobil mnohem víc než jakýkoliv jiný film z tohoto žánru. Právě proto má u mě zcela výsadní postavení a já jej budu už navždycky považovat za nejlepší komiksový film, jaký jsem měl tu čest zhlédnout.