MiaMahoney

Dobré, kua, dobré, ale k těm čtyřem přece jen něco chybělo. Možná mohly kratší stopáž vyměřit nějaké qualitní švýcarské hodinky (počáteční neustálé utíkání hlavní divoženky začalo brzy trochu nudit), možná mohli inženýři z CERNu uplácat trochu logičtější závěr (šerif ve skalách - wotdfak tedy vlastně waszumtojfl?!), nebo se prostě jen mohli tvůrci vyvarovat tak kapitálního pépéčka (pravděpodobnostní pičoviny), jako že by snad kněz přechovával v tajné kobce pod kostelem ženskou namísto desetiletého, růžolícího vykuřovače. Přesně za 3,5.

No, tak režisér opět dostál svému jménu, protože tahle jeho rybí sračka byla pro mě jak červená muleta před xichtem a milý Guillermo tak zase prokázal, že by měl sbalit svoji skládací režisérskou židli a vzít to skrz Faunův debilrint na Purpurový kopec, tam vztyčit šibenici a tu židli pod sebou rituálně podkopnout. Prý poetická pohádka pro dospělé s naivní duší a nové zpracování Romea a Julie, no to určitě! Kromě toho, že je na kameře plácnutý pěkný retrofiltr, někdo si vkusně vyhrál se stylizací a je to dobře zahrané, film nenabízí nic než trapně předvídatelný děj, tunu patosu a stopáž, během které jednomu mají šanci narůst i ty žábry. Prostě tehnle Česílko neměl nikdy opustit svůj rybník a lézt před kameru. Jinak naprosto smekám před tím krutohustým lingvistou, který má na svědomí překlad pro českou distribuci. Evidentně stačí absolvovat první lekci tvorby diakritiky a pak ji s pionýrskou vervou čerstvého absolventa okamžitě fláknout do prvního překladu, který tomu müsliteli přistane na stole. Bravo!

Povinně tesat!!! A to dřív, než nám Spojené Státy Eurofašistické vydají nový, nejméně čtyřsetkrát normovaný slabikář s textem Ema má burku, táta má bombu. Máma je bita, táta lítá. Ó, my se máme!

Tři billboardy kósek za Štatlem, Morava: U Staré dálnice mezi Popůvkami a Bástrem, kousek před odbočkou na Kykyrýksdorf, můžete od nynějška potkat tři debilbórdy. Na prvním z nich je písmem černějším než obyvatelstvo Bronxu vyveden nápis: Před těžkéma járama panští dopekli jámu pro šalinu v berglu před Pisoárkama. Druhý pak pokračuje sdělením: Zbórali tam dva betlémy a od té doby se bumluje a nikdo nebóchá. A třetí uzavírá: Jak to, štatlovej fíro Vokřále? Vše má na svědomí pořádně nasraná řidička, která se ráno řadí do kolony v místě, kde se ze tří jízdních pruhů stává jeden. V místě, kde i slušně vycvičený řidič zapomíná pojem zipování a mění se na sebestředné hovado, dokonce i když nemá na espézetce Áčko. Jistě, mohla by to vzít přes Jobsko a napojit se v Pisoárkách, ale znamenalo by to zdržní na dvou světlech a jelikož už spósta domorodců začala tento úhybný manévr využívat taky, možná by cesta k těm světlům byla úplně stejně zasekaná. Takže tam, kde už se několik let mělo kutat do skály, aby si v ní šalina hrála na krtka a místo kolejí už kurva měly být silniční pruhy, žene vítr akorát prach, suché listí a zmačkaný výtisk deníku Rovnost, v díře ve zmíněné skále se usídlil bezďák a na řidiče z magistrátu kývá vztyčený prostředník. Debilbórdy u Staré dálnice budou o neschopnosti magistrátu informovat rok. Pak se buďto začne konečně stavět nebo řidička pozve celou partu zdržujících ouředníků v čele s milým primátorem na pár Molotovů... K filmu nemám, co bych dodala, snad jen, že se jedná o jeden z nejpovedenějších kousků loňského roku, a to po stránce scénáristické, dialogové, atmosférické, hudební... a tak bych mohla pokračovat dál. Výborně napsané, naprosto nekonvenční, avšak uvěřitelné postavy v čele s nekorektní a neseroucí se Františkou MekDormandovou dělají z celkem dějově obyčejného filmu parádní zážitek natřískaný emocemi. Chvílemi vás bude trápit asi spadené smetíčko v oku, vzápětí zase poskakující bránice, takže se připoutejte a vydejte se na cestu do Ebbingu, stojí to za to!

Crickey, mate, this ain't no fokin' fun, I tell ya! Whoev-ah says the British tend ter bey ratha 'eserved don't know nothin'! They can bey quite tough and I'm not shittin' ya! Don't Adam and Eve that mafia fam'lies are only Italian and Russian, this clan of British scumbags'll show ya how they can get ya into serious Barney Rubble, especially when it comes ter dealin' Persian Rugs and owing fokin' lot of tenn-ah. 'Twas quite 'ard ter 'ecognize all the Airs and Graces firs', cos they Butcher's Hook simila', but ya'll get used ter. And blimey, from the beginnin' ya tot'ly keep yer Longers and Lingers ter them cunts, no bollocks! Lemon Lime blossoms e'en in the land of the Baked Bean and this film shows it in a fine-plotted, thrillin' way. So, Robin Hood Dog's Knob, Frank Harp-ah, bless ya and "may the best of yer past bey the worst of yer future!"

Notypyčo, tak z tohoto fylma mě malem braly mory! Taka sonda mezi ynteleguany, to je maras jak cyp! Je až strašidelny kukat, co za gizdy se tu pohybuje volně bez nahubka; hotova elyta, chlopi najebani, baby tež maju plne ryny a na hajzlech pak společně robi kupu novych ynteleguanu, bo olačku neviděli ani z rychlyka. No tim lip pro společnosť!... Na začatku v kraji razovitem, kaj se s ničim neseru, zamorduju taku robku, pak se ňaku dobu kvuli robky klopi, až to dva take fajne chlopky bantuje k vendettě po seversku a je jasne, že někdo brzo nafasuje na pysk. Občas je to i silne kafe, gdyž na vas z monitora vyskoči taka morgoška bulata a vyvali cycky, no vygrcate se a je to zase cajk. Ale chuj s tym, to su enem take duperle, fylmik je to fajny, su tam dobre dřysty, dluhe je to tak akurat a doporučim ho fšem gizdum s permanentně krabatym pyskem, ať se aspoň chvilu zahihňaju...

Očekávala bych od kanálu History, že nám předloží opravdový kus historie; ukáže, jak to bylo s templáři, zaměří se na to, co vedlo k jejich vyvraždění, zpracuje proces s Žakem a rozebere vztah mezi králem, rytíři a papežem. Místo toho jsem měla sem tam pocit, že sleduju Templ v růžové zahradě, což kulminovalo hlavně v posledním díle. O úloze a životě templářů jsme se dozvědeli hovno, Žak odcválal na koni, aniž by mu za patama hořelo, Filip Slizký si k bájnému pátku 13. ani nečuchl, a tak všichni šťastně hledí vstříc nové sérii... Ale abych jen nekafrala, musím říct, že jsem se po celou dobu dobře bavila..., na nepřesnosti jebat, když je zajímavý a napínavý děj. A ten jsem dostala. Královské i nekrálovské intriky á la Trůny, naprosto dokonale zahraný papež, dobře vybraní herci, skvělé lokace včetně těch "našich", dobrá výprava a jelikož jsem žena, potěšila i ta dějová linka okolo královny, která byla slušně napínavě podaná (až na ten zmiňovaný telenovelský poslední díl). Pokud se člověk povznese nad poohýbanou historií, dostane příjemný seroš, který účel zabavení rozhodně splní.

To si tak člověk pustí ty internety, aby s nasráním zjistil, že lopaty a měňavky o5 yntelygentně rozhodly o dění v Čé Er znovuzVOLEním ožralé vepřové hlavy, která nás má následujících 5 let rePRASEntovat. Z čehož, pokud jste na druhé straně barikády, vám zákonitě jebne: temno před očima, zástava hercny, rovná čára a táhlé pípání. A vy doufáte, že tahleta klinická zmrd bude trvat přesně těch pět let, abyste na tu hrůzu nemuseli koukat a zažívat pocity enormního studu. Tohle limbo asi nebude tak špatné, řeknete si, takže protáhnete své nehmotné tělo a vydáte se na obchůzky. Poté, co proletíte stropem, oblaky i červí dírou, ocitnete se na místě, které nápadně připomíná to, ze kterého jste právě uprchli. Jenže je něco trošku jinak. Po ulicích si to štrádují černé pytle; nejfrekventovanějším českým příjmením je Rashid; z důchodců se stali žebráci; děti jsou ve škole systematicky vyplachovány a vedeny k toleranci multikulturalismu; na veřejných prostranstvích jsou vylepeny plakáty s hesly "Evropská unie - náš vzor!", "Andrej Tě sleduje!", "Buduj politickou korektnost - posílíš mír!"; v inzertních novinách patřících skupině Mafra a na značně cenzurovaném internetu si člověk může vybrat, pro který gigant (Ministerstvo pravdy nebo Agrofert) bude s nadšením a do sedření kůže bóchat; na Hradě sedí už pěknou řádku let Endy Babitch; premiérem je nějaký Mohamed Abd al Jabbar a právě vešla v platnost nová evropská direktiva Dublin VI, nařizující všem rodinám, které mají byt větší než 1+kk, povinně poskytnout azyl nejméně jedné uprchlické rodině z blízkého východu, který kompletně rozmrdali Emeričani, protože tam narazili na nedostatek demokracie (v hodnotě 60 dolarů za barel). S nasráním zjišťujete, že z pultů zmizelo vepřové, a to už je poslední kapka a impuls k tomu namířit si to k prvnímu veřejnému AED přístroji a zkratovat se plnou třistašedesátkou. Šup zpátky do reality, která sice stojí za hovno, ale furt dává jakous takous naději, že třebas jednou vezmeme rozum do hrsti... Mimo toho bych se ráda dočkala zpracování tématu trochu rozumněji, bez bubavé, brakové paranormální stránky, která vytváří zbytečná klišé a téma dehonestuje. Sice to má sympatickou Stránku, Ninu a Kefíra HrajusinadoktoraHouse, zbytek osazenstva je ale napřesdržku, a to v čele s odporně slizkým Diegem Měsícem, ze kterého se mi zvedal bachor, čepec i kniha už u té trapné Hříšnětaneční Havananajt pičoviny. S původními Fletlajnery nesrovnávám, neboť jsem je viděla už někdy za minulého života a paměť si zrovna vzala dovolenou. Dnes to bude za 2,5.

Třeskutě vtipné, protože tam pár holek ukázalo kozy!!! Zbytek jsem raději, v rámci zachování duševního zdraví, zaspala a po dalším díle, který má aspoň slibný název a který jsem kvůli tomu ochotna ještě zhlédnout, končím s tímto seriálem. Podle Mirky Spáčilové "nejde o levný sitcom", ale o "vzácnou oázu chytrého smíchu", takže se tu vy všichni erudovaní kritici, vedeni svojí rytířkou, uhvězdičkujte ostopéro. Já se tu znovu objevím, až bude odemčeno celkové hovnocení, abych té kokotině trochu srazila rejtynk.

Tak nejen v JůEsEj, ale i u protinožců se staví baráky, do jejichž prostoru mezi dvojitými stěnami by se bez problému vešla celá opera v Sydney, Uluru a nejedna rezervace Aboridžinců i s krokodýlem Dandým! Sice jsem celou první polovinu filmu přemýšlela, jestli mi víc vadí vizuální teror (snad nejodpudivější hlavní hrdinka, hned po všech počinech s Melisou Mekkárty) nebo audioteror (australská angličtina je na poslech horší, než přejíždění kovovými drápy po tabuli či libovolný „mástrpiss“ od Janáčka!), ale celkově jsem se dobře bavila nenáročnou kokotinkou, dobře zahranou, v druhé polovině solidně akční a ulítlou. Příjemné béčko na zpestření šedivého nedělního odpoledne. Přesně 3,5.