MiaMahoney

Jeden by si pomyslel, že když si pustí Koženoxichta, bude mu naservírován životopissný dokument o Benu Aflektovi, Árným Černonegrovi nebo Tetanovi Hanxovi. A ono prdlajs, místo toho se koná exkurze do texaského widlákova, kde již několik let koroduje motorová pila, kterou se rozhodlo duo Saša z Bastily a Žužulián z Mauriciu oprášit, promazat a nechat zahryznout do těl nových obětí. Je to takové obyčejné a vcelku zbytečné vaření už několikrát převařené vody s docela dobře hrající Tejlorkou a když si k tomu najdete ještě i druhotnou zábavu typu Domácí masakr napařovací žehličkou, tak to bude odsejpat a na ty tři to asi i dosáhne.

Z hovna bič (natož pouta) neupleteš, ergo z uspávací, nezajímavé kingovky, která mě jako jedna z mála jeho knih nudila už před 15 lety, nemůže vzniknout kvalitní a zábavná podívaná. Nápad to není zlý, o tom žádná, ale jeho celý problém tkví v předčasné ejakulaci, nebo, chcete-li, že se zkrátka a dobře vycáká v počátku a dál už následuje jen nenápaditá, nudná, zdlouhavá vata, halušky s brynzou i bez brynzy a vy jen otráveně čekáte na konec. Ono to ale asi ani nemá šanci být něčím jiným, právě kvůli prostotě děje samotného, který by byl namísto celovečeráku fajn pouze jako dvacetiminutová povídka do sobotních Bakalářů, očesaná od halucinogenních scén a koncipovaná jenom jako zajímavý "přežívák". Víc než dvě hvězdy za sympaticky obsazený pár a z letité slabosti pro Štěpána ze mě dnes nevypadnou.

Kdo by si kdy pomyslel, že i céčková, stokrát omletá vyvražďovací sračka s partou lidí na horské chatě může něčím zaujmout. Pokud přežijete první půlku, kdy největším napínákem je sledování vašeho váhavého prstu, klesajícího k tlačítku ffwd, odměnou vám bude originální a bláznivě vtipné masakrování zombí nácků. Tak blbé, až tomu musím ty tři napálit.

Takový čtyřicetisedmimetrový down, to už je pořádná chromozomální vada... nicméně možná by si i takový lépe poradil s klecovým vězením (ostatně praxe z ústavu je praxe z ústavu), než dvě uječené, hysterické sestry, které se s nefalšovanou emerickou naivitou vydávají do rukou amatérským Rodrigům a Juanům s ještě amatérštějším vybavením. Klec i naviják jako by samy volaly "máme to za pár", ale to naše milé švice neodradí a stejně se do té kistny nechají zavřít. Chvilkové hihi haha s povinným selfíčkováním se záhy zcela neočekávaně mění v podmořský průser a sestry si to štrádují do náruče čtyřicetisedmimetrového downa, který si navíc ještě kolem svého klecového lůžka rozestavěl pár rybišek na hraní. Následuje přehlídka ynteligence obou krasavic, z nichž se jedna čirou náhodou vyzná v potápění a obě jsou -opět čirou náhodou- natolik šlank, že se protáhnou i mřížovím. Což je, vzhledem k jejich národnosti, naprostá pravděpodobnostní pičovina. Pokud jste ale schopni nad těmito a dalšími prohřešky proti logice mávnout ploutví a stisknout Čelisti, čeká vás ve finále docela napínavá podívaná s rybičkami, které postrádají onu obvyklou filmovou inteligenci svých kolegů predátorů, školených v likvidaci lidí v přísně dodržovaném pořadí "nevěřící Tomáš - marginální charakter - negr - hlavní hrdina".

Perfektní dokument, pokud se chcete nasrat! Funguje to dokonale! Jinak poměrně jednostranná záležitost, kterou mohli namísto dvou slušňáků, co působí, jako by právě opustili nedělní katechismus, zvládnout podstatně lépe skuteční investigativní žurnalisti, co mají koule a nebáli by se jít na dřeň a rozmáznout to hovno Hrabišovi po xichtě daleko víc. Osobně bych uvítala trochu víc odbornosti, ale chápu, že jsou mezi námi i voliči ANO s ýkvé řepky olejné a pro ty asi dobrý... Pro představu o tom maďarském, zkurveném, zlodějském, vypočítavém, vykořisťujícím, slizkém, prolhaném (zlodějském už jsem říkala?), estébáckém, bezcharakterním zmrdovi, který to ve skutečnosti ale s naší (Agro)republikou myslí samozřejmě upřímně a ochranitelsky a do politiky vlastně vůbec nechtěl, to bohatě postačuje. Doufám, že to pár jedinců se zbytky rozumu přiměje vyhodit ve slevě koupené Vodňanské kuře a skartovat volební lístek Babitchovy koblihové strany jako první. (No dobře, jako druhý, hned po tom s třešničkami...) Čtyři už jen za to, že něco takového vzniklo. Teď jen tu naši veřejnoprávní tévé přimět, aby to před volbami tak týden v kuse vysílala v prajmtajmu...

To si tak jednou sedím v regálu v obchodě s hračkami pro dospělé a krátím si čas laděním svého zádumčivě melancholického, udiveného výrazu k dokonalosti, když ke mně přistoupí dáma v letech, usměje se a řekne „tahle bude perfektní“. Ihned si představím růžovoučký pokojík v podkroví, květinové tapety, těžké závěsy plné prachu, háčkované dečky a panenky, kam se podíváš. Tahle paní zřejmě netuší, že já nejsem zrovna panenka, která její kýčovitou sbírku korunuje a nad kterou se budou její kamarádky rozplývat při čaji o páté… Jak se ale záhy ukáže, paní asi nebude včerejší, neboť po cestě domů znalecky prohlásí „s Tebou si můj Ve…noušek jistě parádně užije! Jsi perfektní dárek k jeho třicátinám!“ No a taky že ano. Následující den jsem svědkem rozzářených očiček oslavence: pořádného chlapáka s nagelovanou přehazovačkou a permanentně sadistickým výrazem. Láskyplně mě vytáhne z krabice, dá pusu dojaté mamá, kterou vzápětí vylifruje z kvartýru, abychom tak měli čas jen pro sebe. Ani se nenaděju a už jsem pojmenovaná, řádně nafouknutá a cvičím se svým novým majitelem jógu. A v tomto duchu plyne den po dni, ke spokojenosti nás obou… Jenže pak přijde den Dé. Ležím si tak srolovaná ve skříni a čekám, než se Venoušek vrátí z procházky v parku, když v tom uslyším táhlý, zmučený vzdech. Tak trošku pohnu rukou, ve které ještě zbývá krapet vzduchu a za šedým baloňákem uzřím něco strašného: sedí tam panenka, moje sestra – předchozí model, je celá záplatovaná, pokousaná, poškrábaná a svými natrženými ústy mi říká „pomsti mě“. Musím vám říct, popadne mě takový vztek, že se rozhodnu trošku to milému Venouškovi osladit. Z posledních sil, které mi v ruce ještě zbývají, obsloužím pumpičku a nafouknutá se přesunu do pokoje. Stihnu to taktak, to sadistické hovado se právě vrací. Vyjde z koupelny a zarazí se, když mě spatří. To koukáš, debile! honí se mi hlavou, ale nejspíš jsem ho zase až tak moc nevyděsila. Prostě jen pokrčí rameny, sežere pár tabletek z nočního stolku a vyfouknutou mě znovu vrazí do skříně. Naštěstí si opět nepozorovaně nechávám v ruce něco málo vzduchu, abych ho další den mohla vyděsit ještě víc. A skutečně se mi to podaří. Scénář se opakuje, k sezení si tentokrát vybírám místo přímo v obýváku a když se Véna vrátí a schová do kapsy lupu, jeho pohled spočine na mně a vidím, jak se ten triumfální výraz, se kterým přišel, mění na vyděšený škleb. Ha! A máš to! No, Venoušek se zřejmě nenechá jen tak vyděsit… Sice si první půlhodinu co chvíli sahá na hlavu a opakuje si „jsem přece už velký hoch, říkala máma…“, pak na mě ale zapomene a jde si hrát s počítačem. A jelikož mě neuklidí, mám krásný výhled na to, co na tom počítači dělá. Já už jsem teda ve svém životě něco viděla, ale řeknu vám, taková zvěrstva, jaká se míhají na obrazovce Vénova počítače, z toho se i já červenám! Největší šok ale přichází v podvečer. Všechny ty slečny, které se mému majiteli ochotně předváděly onlajn totiž nebyly jen tak ledajaké slečny. To perverzní prase se s nimi domlouvá, protože prý dnes založil vlastní bordel a shání zaměstnankyně! Tak to teda ne! Cítím, že musím zakročit, neboť jsem ohrožena! Jakmile si Venoušek dotáhne domů skutečné slečny, skončím jako moje mladší sestra a budu hnít někde ve skříni. Pěkně se mnou cloumá vztek a tak, když je se mnou ten večer Véna v nejlepším, neudržím se a kousnu ho do žaludu, přičemž vyštěknu „IČO!“ – které chci znát, abych věděla, kterou živnost mám zničit. Můj majitel si ale myslí, že jsem mu řekla „pičo“ a to se mi, vážení, stává osudnou… Venouška popadne amok a než stačím jakkoli zareagovat, cítím, jak ze mě skrz ten největší kuchyňský nůž vyprchává život. Z posledních sil vnímám, že mě Véna odváží na smradlavou skládku a zakopává mezi bezhlavé kočičky a ohořelé pejsky s vypíchnutýma očima. Umírám, vážení. Budiž mi útěchou, že moje ruka, ve které se stále drží trocha toho vzduchu, je pohřbena ledabyle a mělce tak, že na to perverzní hovado můžu z hlíny aspoň ukazovat fakáče…/ Oproti jedničce trošku posun k lepšímu, ale i tak to bylo vlekoucí se chození po chodbách a pokojích prokládané občasným pištěním, nelogickým čurákováním (dá se tento termit použít i u žen?) a sem tam nějakým tím (vcelku solidním) bubáním. Théma totálně neoriginální (překvapivě), tvůrci sami chvílemi nevědí, jak vlastně k tomu strašení přistoupit (je, kurva, ten démon v panence, v mrtvé holce, v posedlé holce, v rozpůlené paní, ve strašákovi do zelí…?!). No, asi je omniprezentní, jako divák se s tím tak nějak smiřte, moc od toho neočekávejte a na ty dvě hvězdičky to bude fungovat.

Nádherně absurdní, kokotmediální dráma s dánským Landou, který toho nacistického vypatlance zahrál naprosto skvěle! Neotřelý a zajímavým způsobem maskovaný černý humor, výborně ztvárnění mukli a jeblý farář, který je napřesdržku od počátku až do konce... Rozhodně stojí za shlédnutí.

Že se nic neděje náhodou? No prosím, ostatně co my víme, co se vše může dít mezi nebem a zemí. Klidně o tom točte filmy, ale kurva, to vám říkám, točte je INTELIGENTNĚ, ZAJÍMAVĚ, SKUTEČNĚ MYSTERIÓZNĚ a pro dospělé, myslící jedince. Pokud však záměrně chcete cílit na skupinu neukojených, nenapravitelných římských tyček, co roní krokodýlí slzy u čehokoli s více jak pěti sty díly a pochází z jihoamerického kontinentu nebo osob s dvojciferným ýkvé, které skočí na cokoliv seriózně a vědecky se tvářícího (stačí přece načmárat přes obrazovku pár děsně kůl čar, nesmyslně, ovšem se zcela vážným výrazem nechat hlavního hrdinu komparativně bádat nad leteckými a hvězdnými mapami, co mají ukrutně tajemnou a veledůležitou spojitost, hledat v hovně záhady a celé to místy okořenit epickou hudbou á la Cimr), úspěch je zaručen. 2:22, pro mne film s totálně promarněným potenciálem, působí amatérsky už od počátku; tak například i totálnímu laikovi v oboru aviatiky musí být jasné, že existuje něco, co se jmenuje fyzika a takové setkání letadel, kdy si dva kolosy bezmála dají křídlový hájfájf zcela bez důsledků, prostě není kua možné! Ale to přece nevadí, paní Růžena ze 4. patra, toho času stodvacetikilová milovnice zákusků, čivav, kaktusů (nejblíže k píchání, jak je schopna se dostat) a vkusných umělých květin, vzápětí dostane romantiku tak sladkou, že ji rozbolí i zubní protéza, tudíž si takové "drobnosti" ani nevšimne. Ale co my ostatní?! My se holt musíme smířit se zmateným filmem, kde nic nedává smysl, ale hlavně, že je to celé strašlivě romantické, strašlivě mysterózní a parapsychologicky to přesahuje všechny roviny a meze. Hlavně ty inteligenční.

Od shlédnutí idiotského Donýho Dárka, kvůli kterému jsem si úspěšně vypěstovala averzi k filmovým králíkům (kromě králíka zabijáka střežícího jeskyni Aaaaaaargh, to dá rozum!), uplynulo pár let a nyní jsem opět dostala možnost odpovědět na otázku "jak vám dupe králik?". Tenhle zmutovaný hajzl dupe ostošest a já bych nejraději dupala taky... režisérovi po hlavě. Snesu vcelku dost zvrácené komedie, ale když se snoubí debilita už od prvních vteřin s nechutností a ještě tak neuvěřitelně nesympatickými charaktery, mám sto chutí tvůrce chytit a stáhnout z kůže. Seru vám všem nadšeným hovnotitelům na to, že to bylo myšleno jako hororová komedie! Komediálního na to nebylo nic a hororové bylo pouze ustavičné sledování hodin neúprosně odtikávajících drahocenné minuty, které mi už nikdo nevrátí, dpč. Kdybych to měla shrnout pro ty, kteří možná ještě váhají nad projekcí: vezměte si partu odpudivých kreténů ve složení Slizký úchyl s pornoknírkem, Jaderná fyzička 1 a 2, Zpruzená fetka, Škaredý puberťák, co právě objevil, že šulinka nemá jen na čůrání, Vymletý metalista a jediný normálně vypadající kamarád lapiduch, tuto partu dosaďte do naprosto o-ri-gi-nál-ní horské chaty, poblíž které jakýsi doktor Moreau vypustil zdivočelého humanoidního králíka s Roccovým pérem a velmi bohatou slovní zásobou, nechte kolem stříkat všemožné tělní tekutiny, protřepejte, zamíchejte a konzumujte nejlépe po lobotomii. Hlavně si nezapomínejte čas od času utírat sliny, měnit plínky a nerušte svým hýkavým smíchem a plácáním se do kolen ostatní obyvatele společenské místnosti. Vrchol dekadence, tenhleten Doný Dárko ryloudyd.

Velice dobrý napínáč, ale co měl kurva znamenat ten náhle utnutý konec?! Kde je aspoň nějaká krátká scéna s pohledem na zoufalého Stathama po otevření tašky? Nebo na dojatou matku po převzetí balíku? Bývala bych i dala 4, ale dost mi vadilo kupříkladu to, že žádná ze scén se hrou nepřinesla nic výjimečného (byť byly opravdu napínavé, nedošlo k žádnému zvratu oproti očekávanému progresu - přitom díky několika zhrouceným postavám tam prostoru bylo víc než dost), rovněž absentuje psychologie postav - je škoda, že si divák nemá možnost vytvořit k někomu z hráčů větší vztah, snad kromě hlavního hrdiny - tudíž dostane nalajnované, komu má fandit a není mu dopřána žádná Sofiina volba; přitom stačilo tak málo. No a ten náhlý konec, to je jako utnout větu uprostřed a to se přece .