AhojTuHanka

Niktorius shrnul tento film perfektně. Já sama jsem od filmu tolik neočekávala, ale velice potěšil. I dle komentářů na YT usuzuji, že tento film je pro číňany něco jako naše popelka, nebo šíleně smutná princezna :) Taková starší kultovní pohádková klasika.  Po chvíli jsem si zvykla na čínský styl zpěvu, i styl vyprávění. Nejvíce mě však z filmu bavila část - soutěž zpěvu, která byla velice chytlavě udělaná. Samozřejmě nejde nemyslet na Maovu dobu a nevšimnout si jistých rysů propagandy, avšak vůbec mi to nevadí. Spíše mi to opravdu připomíná naše pohádky v naprosto jiné kultuře, prostředí a jazyku :) (A Liu je velmi sympatická!)

Byla jsem velice příjemně překvapena :D  Dramatická komedie ze školního prostředí, která je ale skvěle střelená. Střídá se tam naprostá přehnanost, která je rozhodně inspirována Anime (dokonce i nose-bleed! xd) a realné vztahy a pocity. Za mě perfektně vyváženo. Taky to rozhodně není jen nějakej film pro puberťáky a technicky vypadá skvěle, i s vizuálními efekty si dali práci. Postavy mají promyšlené charaktery a rozhodně na pobavení na večer je tenhle film ideálka. Indonésani překvapili ;)

Tenhle film mi dal více než bych čekala. Film pojednává o skutečně uznávané Javánské ženě Kartini, která žila ke konci 19. století. Pocházela z bohatší vrstvy, a proto se jí dostalo alespoň základního vzdělání a naučila se Nizozemštinu (Indonésie byla tehdejší kolonie Nizozemska), a tudíž později četla v Nizozemštině knihy všeho druhu a naučila se být, jak sama říká, "svobodnou", i když musela být primárně zavřená v domě svých rodičů, dokud se nevdá. Její příběh a spisy které psala jsou do dnešní doby obdivovány nejenom Indonéskými ženami, zároveň ale film poukazuje na klasický problém dřívějších i dnešních zemí ohledně dohodnutých sňatků. Věřím, že někdy se díky takovému sňatku naskytne ženě příležitost, ale řekla bych, že většina je spíš naopak.  Zároveň se mi líbila autentičnost filmu, k vidění je Wayang (tradiční stínové divadlo) i klasické tradice. Do toho byl film podán i umělecky, s obraznými záběry, kdy je Kartini jakoby v Nizozemsku, nebo se kouká na vzpomínky a tak podobně.  Velice mě film nadchl, je krásně zpracován a skvěle pracuje se "zdravou" formou feminismu.

Za mě super seriál. Samozřejmě tohle nelze brát jako historicky přesné, ale já si to velice užila, a zápletka, příběh i vztahy, jsou velice promyšlené a neustále je člověk v napětí. Do toho se mi líbil příštup ke germánským bohům i jak římané vnímají Caesara. Těším se na další sérku. :)

Hezkej film. Náhledla jsem pod pokličku fungování střední asie po Čingischánovy, jak takový nomádský život asi vypadal i to migrování. Po vizuální a technické stránce mě film velice bavil, propagandisticky to nijak nepůsobilo, byť ten film byl objednán ministerstvem kultury Kazachstánu. Jednoduše je to film o vzestupu Kazašského národa. Dávám čtyři hvězdičky, pět bych dala, kdyby to ze začátku nebylo tak chaotické, ale nadruhou stranu chápu, že je to složitý námět, ke konci filmu mi všechno ale už dávalo smysl.

Studentský filmy jsou to skvělý, ale osobně tento formát, náměty a té délce úplně neholduju, takže za mě jen tři hvězdičky.

Za mě jeden z nejoblíbenějších filmů z dětství, a když si ho jednou za čas pustím, velice si ho užiju. Mám zkreslený názor nostalgií? Nejspíš ano. Noa.

Rozhodně mě ale tenhle film bavil víc než originál - 50 odstínů šedi.

Ty jo, mě se ten film fakt líbil, víc než jsem čekala xD Jakože, nevím jestli to byla přímo trefa do černého, do mého stylu humoru, ale už to bylo dlouho, kdy jsem se naposled u filmu tak smála. Joky byly nečekaný, a zároveň chytře podaný a k tomu mě bavilo propojení nejen události ujetí vlaku ale i dalších, jako babky pod kořenem, týpek co chtěl vykolejit vlak kvůli muslimům, jelen co ukradl pušku... a zároveň jsem měla pocit, že cápek z krematoria byl veelice inspirovaný hrušinským ze Spalovače mrtvol, a to se mi líbilo. I ta blbá pusa policistů mě pobavila.  Prostě fakt nečekanej film, nečekaný vložky, nečekaně zábavný. skvělý prostě :D

Film o nynějším prezidentovy Indonésie. Ukazuje jeho dětství, jak vyrůstal a jak se utvářela jeho osobnost. Nevím na jak moc realném základu se film nachází, ale co jsem koukala tak mnoho Indonésanů má představu o Jokowim, že jako prezident chápe společenské problémy, není zkorumpovaný a dělá to nejlepší ze všech sil pro jejich zemi. Ani ten film nepůsobí nijak egocentricky nebo tak, spíš by mě zajímalo jakým způsobem tenhle film vznikl, jestli z iniciativy Jokowiho okolí, nebo si to jen zamanul nějaký režisér a jak moc se sám Jokowi na tom podílel. Každopádně co se týče samotného filmu, tak velice klidně probíhá, a nijak extra negraduje. Jednoduše tam všechny části Jokowiho života mají poměrně stejnou dobu, až na tu, kdy se stává prezidentem, ta tam není v podstatě vůbec. Rodina je ukázána na prvním místě, strasti chudých začátků. Jokowi působí celý film, ať už jako dítě nebo dospělý, jako velmi chytrý, inteligentní, hodný i sem tam vtipný hoch, ale zároveň roztomile.  Film ho na můj vkus ukázal až moc jednostraně, přijde mi, že je až moc dokonalý.  Po technické stránce si nemůžu stěžovat.