Lukoboss

Münchausenův syndrom v zastoupení je odporná diagnóza, která je v tomhle filmu vyobrazená tak věrohodně, až je to nepříjemný a diváka to nenechá klidným. S. Paulson se na svou roli hodí, její uhrančivej pohled je přesně ten, kde se láme láska a na druhé straně naprosto ďábelský zlo. A první polovina filmu je výborná, temná, taková správně svírající (škatulku horor si u tohoto snímku odmyslete!), ale jak začíná docházet k postupnýmu vysvětlování, přibývá naprosto debilních náhod. A zase jsme u toho... logika v kopru, některý situace jsem i okomentoval slovy "no to si z nás snad dělají prdel!?" a v tu chvíli vím, že to není ono. Slušně začínající film nakonec zapadne mezi průměr a zrovna tady je to docela škoda, řekl bych.

Pokud jste měli pocit, že Trier a Refn točí audiovizuální šílenosti, pak buďte naprosto v klidu. Je tohle vlastně ještě film? Já nevím, já vlastně nevím, co jsem to viděl... Možná je to mimo moje smysly a chápání, možná jsem si před tím nedal něco, co jsem si měl dát, netuším. Vůbec to nedokážu popsat, resp. mám pocit, že by se to spíš hodilo do žánru "mluvené slovo", protože obraz mně tady přišel naprosto vedlejší. A nejhorší na tom je, že by vůbec nebylo špatný se na to podívat ještě jednou, aby to člověk líp pobral a pochopil, ale já vlastně nechci, vůbec mě to neláká. A jak to tady píšu ve své rozpolcenosti, půjdu s hodnocením níž, protože si myslím, že to vlastně pořádně ani film nebyl. Uff, moje mozkový závity se snaží, ale skřípe to... a hodně.

Koncepčně trochu slabší, vlastně je tam jen sled záběrů a rozhovorů, kde maličko chybí nějaký větší vyústění nebo něco takovýho. Na druhou stranu, kdo to nezažil, tak to nepochopí. A když teda máme tu otázku "What drives us?"... Jo, přesně tohle to je! Sednout s kumpánama do zaprděné dodávky, vyrazit někam, zahrát, zažít super atmosféru, kdy lidi pod váma skandujou a baví se, anebo i zahrát pro pár lidí, kde to stojí za prd. To všechno k tomu patří a já jsem neskutečně vděčnej, že jsem tohle zažil a vlastně pořád i zažívám, i když ne v takovým formátu, v jakým to zažily tyhle rockový hvězdy. A přesně o tom to je - o zábavě, o zápalu, o vášni, o něčem tam v neznámu, o tom, že to nikdy není stejný a není to nuda. Takže odpověď zní: "THIS is what drives us!".

Pojďme si to říct na rovinu. M. N. Shyamalan kdysi dávno natočil tři dobrý filmy a od té doby se to jenom veze. A evidentně se to prostě nezměnilo ani po dvaceti letech. Námět Času je super, tajemná pláž, kde lidi stárnou tak nějak rychle a děje se tam něco podezřelýho. Jenže to uchopení, výběr herců, některý naprosto debilní scény, zároveň rozdílný stárnutí různých postav (z dětí se rychle stávají dospělí, zatímco někteří jsou dlouho furt stejní a nic moc se u nich nemění) - to fakt ne. Navíc haprujou herecký výkony, v jednom záběru slušně zahraný, ve druhým přehrávání a amatérismus. Cca od poloviny mně to bylo všechno jedno a přestalo mě to zajímat. A tohle je vždycky špatně.

Začnu hodnocením ústřední dvojice, protože na těch dvou hereckých bardech je film postavenej. Jsou výborní, často není potřeba slov, ale ve výrazu a pohledu je opravdu řečeno vše. Tady není pochyb, že herecká volba to byla víc než skvělá. Do toho ještě zmíním nádherný prostředí, lokality, přírodu, na to se dívá moc hezky. Ale teď přichází ta zásadní otázka, která se trošku nabízí. Co by se stalo, kdyby hlavní dvojice nebyli dva muži jakožto životní partneři podle dnešních měřítek, ale prostě klasickej pár žena - muž? Vyvolalo by to podobný emoce a debaty? Bylo by to lepší nebo naopak horší, resp. zajímavější? A já si troufám říct, že tato tematická volba je jen a pouze nutným až vypočítavým tahem, aby to v dnešní době "bylo všechno v pořádku". A s tím mám bohužel problém - s tou tabulkovou šablonovitostí.

Předchozí případy oddělení Q jsem viděl a vesměs mě bavily, byly nadprůměrný a navíc to severský prostředí k těm krimi-thrillerům prostě sedí. No a tady je to vlastně možná to jediný, co tomu filmu sedí. Nechápu, proč bylo potřeba měnit něco, co fungovalo, ale podle toho to taky dopadlo. Hlavní dvojice vyšetřovatelů je nevýrazná, chemie z předchozích dílů je fuč, akce tady skoro není (v podstatě jediná je při nahánění v rozestavěným baráku, a to je teda naprosto žalostná scéna), vybudovat si vztah k postavám téměř nelze... no prostě se to hrubě nepovedlo. Role Z. Godly a jeho kumpánů v severským filmu potěší, ale to je pořád málo, aby to s hodnocením nějak hlo. A jestli další případy oddelení Q půjdou v těchto stopách, budou směřovat tak akorát do... no, víte kam!

Nebýt J. McAvoye a jeho hereckýho výkonu, možná bych šel s hodnocením ještě níž. Kromě něj je ještě plusem pošmourný a sychravý prostředí, který obvykle známe ze severských filmů, no a tam ty klady pomalu končí. Dokonce si troufám říct, že existuje přímá úměra mezi vyslovením "my son" z úst a kvalitativním úpadkem filmu. Prostě ke konci už to diváka přestane zajímat, hlavní rozuzlení je takový nijaký a velice slušná první třetina je ta tam.

Přestože nepatřím ke generaci youtuberů a paření online pecek ála Fortnite, mám za ty dlouhý roky dohranou nejednu hru a u tohoto jsem se bavil náramně. R. Raynolds tady to komediální pitvoření zvládá na jedničku, to je jeho parketa, potěší i vedlejší role (např. zlej šéf T. Waititi je výbornej, příp. minirole Ch. Tatuma) - myslím, že se chlapci při natáčení hodně nasmáli. Každopádně musí přijít jedno upozornění! Těch odkazů a scén (i vedlejších ve druhým nebo třetím obraze) se totiž děje tolik, že divák musí dávat pozor neustále. A ani tak se určitě nepodaří zachytit všechno, protože tam je toho prostě moc. CGI jede naplno, bliká to jako správná hra, je to propracovaný a vychytaný a znova to zopakuju - zábavný jak kráva! Fakt povedený...

Tady ten film se svým hodnocením nepadá úplně na úrodnou půdu, takže tomu dám o pomyslnou půlhvězdu navíc. U mě je to totiž na hranici mezi 3 a 4 a původně jsem si tím hodnocením nebyl úplně jistej. Doufám, že si tady minimálně většina hodnotících uvědomuje, že C. Eastwood má 91 let a zahrál si hlavní roli ve filmu, kterej si k tomu zrežíroval a produkoval. Opakuju, je mu 91 let, do prdele! Tady nezbývá, než se s veškerou úctou uklonit a obdivovat to.  Polemiky o tom, jestli je to jeho nejslabší snímek atd., jdou v tuhle chvíli stranou. Navíc čím je Clint starší, tím točí filmy civilnější, obyčejnější, bez příkras, bez blikající superakce, prostě takový lidský a upřímný. Ano, zdá se to nudný a pomalý, na druhou stranu dneska už se filmy takhle prostě nenatáčí. A tahle stará poctivá škola se mně na něm prostě líbí. Je svůj, dělá si to, jak chce, a dělá to dobře. I přes všechny nedokonalosti...

Přestože je mírná inspirace několika známýma filmovýma sériema patrná, pořád se jedná o velice neotřelej projekt. Asijský země prostě točí trochu jinak a i tady je to znát. Hra s barvama, záběrama, obrazem, geometrickýma obrazcema je naprosto precizní a tady evidentně tvůrci ví, co dělají, a dávají si na tom záležet. I ten námět a myšlenka celé problematiky je dost zajímavá, navíc se rozehrává slušná psychologie postav, která se v průběhu série mění a mnohdy umí diváka překvapit. Bohužel se objeví některý ptákoviny, který celej jinak velice dobrej dojem kazí. Musím uznat, že jednou z věcí je i hlavní postava, protože to je takovej tragéd, že víc už to ani nejde, a měl jsem velkej problém mu vlastně fandit, našel jsem si tam jiný favorit(k)y. Škoda... K tomu taky zcela zbytečná linka v závěru s VIP klientama, ta tam byla tak nějak navíc a nic moc nám divákům nepřinesla. Nicméně jako celek je to super podívaná a já už se těším na další sérii! A hlavně se tady neřeší žádný "jůesej-mítů-džendr-eldžíbítý" sračky, který umí pokazit dojem z jinak dobré podívané. Ještěže tak!