chamonix

Problémy Clarisse, recepční a dobré duše celé advokátní kanceláře, které mají kořeny v dávné minulosti, vyvrcholily krutou pomstou její bývalé tchýně.

Za Munch do kanceláře se prosmýkla mladá dívka a hned začala s tím, že její máma sedí už čtvrtý rok neoprávněně ve vězení za vraždu, kterou nespáchala a ať se, prosím, ujme jejího případu. Na advokátčin stůl také vysypala přes sedm set eur, které našetřila za baby sitting a především předložila i důkazy ke svému tvrzení o matčině nevině. S tím vším byla natolik přesvědčivá, že advokátka svolila – dcera odsouzené s sebou totiž přinesla i vražednou zbraň, kterou policie nenašla. Vlastně ji tehdy ani moc usilovně nehledali, protože jejich největší podezřelá od samého začátku vinu přiznávala a kromě krve oběti na jejích šatech také měli za to – a ani tohle nepopírala – že s mrtvým měla poměr.
Všechny rychlé závěry tehdejších vyšetřovatelů a především absence otisků prstů odsouzené na nově nalezené pistoli předurčovaly obnovený proces k naprostému úspěchu, jenže máma Lisbeth nechce o novém soudu ani slyšet. Je rozhodnutá odsedět si trest až do konce a Munch už tuší, že se obětuje kvůli někomu blízkému… Jen jestli to není chyba?

Do advokátní kanceláře Munchovski & Bellanger se vpotácela mladá žena, která se vzápětí v bezvědomí skácela k zemi. Nemá u sebe doklady, zato drží v ruce jejich navštívenku – co je ovšem překvapivé, navštívenku 15 let starou! Zejména tato drobnost zaujala Munch natolik, že se ženy ujala. Když druhý den zjistili, o koho jde, začali dávat dohromady (žena trpí amnézií) události, jež předcházeli jejímu příchodu. Žena je zaměstnána jako tanečnice v kabaretu a večer byla na párty, kterou uspořádal majitel podniku. Další krok – jet s ní do domu, kde byl večírek – se tedy přímo nabízel, jenže když tam přijeli, tanečnici napadl syn šéfa zábavního podniku s tím, že jeho otce zabila. A majitel vily skutečně leží uvnitř v kaluži krve! Policii všechny doposud sebrané důkazy stačí na uvalení vyšetřovací vazby, Munch nicméně brzy vymůže na soudci podmíněné propuštění své mandantky s tím, že k smrti došlo při obraně před znásilněním. Ve chvíli, kdy tanečnice odjela od policejní budovy, se však celý případ zamotal, když vyplulo na povrch, že tanečnice není tím, za koho se vydává. Její osobní doklady jsou kradené…

V souvislosti se sérii podezřelých sebevražd byl v Americe najatý John Maverick (Emiliano Ruschel), aby vyřešil smrt pěti žen a jednoho policajta. Už brzy po příletu do Brazílie mu je jasné, že šlo o vraždy, které spojuje nová droga a v souvislosti s tím se sám stává pro místní kartel cílem.

Žeňa vždy chtěl od rodičů psa, protože ti se však k ničemu neměli, přinesl si domů zvířecího mazlíčka sám – jen to není pes, ale malé medvídě. Nejprve má průšvih jako Brno, netrvá však dlouho a Míša se stává miláčkem celé rodiny. Ještě později z něj mohla být i záchrana místního zadluženého hokeje, jenže to už Žeňovi došlo, že medvídek, byť seberoztomilejší, patří ke svojí mámě a do lesa.

Dva nejlepší kámoši A.J. (Conor Sherry) a Moose (Gabriel LaBelle) mají plno plánů, jak vydělat prachy, ty jim ovšem většinou nevyjdou. Není se taky moc co divit, když jde o nápady typu sázky na pejsky, nebo vaření piva v garáži, zatímco jim dvěma je jen čtrnáct. Na léto vymysleli zase něco nového – že si pronajmou u městského bazénu stánek s občerstvením. A první dny se zdá, že tentokrát to byla konečně trefa do černého! Když se ve městečku objevila nová holka, je jejich přátelství vystaveno první vážné zkoušce.

Rodion Samarkin (Aleksei Mokrousov) je neskutečně činorodý člověk, který, jak se říká, chvíli nepostojí. Už když mu bylo patnáct, utekl z domova, aby na Dálném severu našel svého nezvěstného otce a dnes ve svých dvaceti se zase nadchl pro pátrání po ztraceném zlatém pokladu starých Skýtů. Ten byl objeven těsně před vpádem Němců, jenže během prvních dnů války, kdy se jej snažil jeho objevitel převézt do bezpečí, zmizel beze stopy. Během prázdnin se tedy s přáteli vydal do Kozarů, do míst, kde byl před třiceti lety poklad vykopán a tam se prohledávali všechny možné úkryty, především zdejší jeskyně. Věnovali tomu každou volnou chvíli, ale skrýš s cennostmi stále ne a ne nalézt a ostatní už ztrácejí elán, se kterým před pár dny přijeli. Když se navíc Roďova holka rozhodla dát mu košem, protože dala přednost jeho kamarádovi, přišel úplný konec výpravy a všichni kromě Rodika odjeli. 
Nastoupilo září, začal nový semestr a jediný, kdo se na studijním na začátku akademického roku nezapsal, byl Roďa. V tu chvíli si dělali trochu starosti, aby stíhal učivo, až se zas objeví a aby neměl problémy na fakultě, ale uklidňovali se, že se možná urazil. Navíc od něj nakonec přišel i telegram, že prý ať si nedělají starosti, že je v pořádku v Murmansku. Trvalo to několik dní, ale nakonec se přeci jen Maximovi, který před měsícem z Kozarů odjel po hádce a s Roďovou ex, vše v hlavě rozleželo a vydal se svého bývalého nejlepšího, už měsíc nezvěstného přítele hledat. Ne do severského přístavu, ale na jih.

Skutečný příběh bulharského revolucionáře Ivana Zagubanského (Stefan Danailov). Na samém počátku dvacátého století začaly v Mnichově vycházet noviny, které si vytkly za cíl sjednocení všech sociálně-demokratických skupin a proudů v Rusku. Tisk Iskry, jak se noviny jmenovaly, byl však jen prvním krokem, dalším, tím obtížnějším, bylo doručit ilegální tiskovinu do carské monarchie. I proto, že Lenin, který také přispívá svými statěmi, v danou chvíli žije v Bavorsku s bulharskými dokumenty na jméno dr. Jordanov, bylo rozhodnuto posílat domů Iskru po trase Mnichov–Varna–Oděsa. 
Existence nového podvratného titulu dlouho před carskou tajnou policií utajena nezůstala. Odhalit pašerácký kanál, kterým putují noviny na východ, je však pro Ochranku zatím nerozlousknutý oříšek, a tak když z Varny připlouvá do jihoruského přístavu parník, neměl bulharský cestující Ivan Zagubanski, který působí jako kurýr vezoucí ilegální tiskovinu, při vstupu do země žádné problémy. Nicméně netrvalo dlouho a Bulhar měl v patách špicla a plné ruce a nohy práce se ho zbavit. Statečný soudruh svoji první misi splnil úspěšně a nakonec absolvoval cestu do Ruska a zpět celkem desetkrát – během té doby se nicméně mezi revolucionáři objevil zrádce. Když měl Ivan Zagubanski jet s cenným nákladem pojedenácté, dostal sice varování, že v Oděse už vědí o dnešní dodávce a prý je policii známo i to, že ji má přivézt jakýsi Bulhar, přesto na svém úkolu trval a na cestu se vydal!

Advokátní kancelář Munchowski & Bellanger zastupuje v právních otázkách jednu nemocnici, jejichž generálního ředitele Munch nemůže vystát. Či ředitelku? Je to chlap, který se nechal předělat na ženskou a ať tak či tak, jde o mimořádně nepříjemnou osobu, která má s každým jen konflikty. A právě on/ona je obžalován/a z vraždy hlavní lékařky zdravotnického zařízení. Munch nakonec kývla na obhajobu jen kvůli dobrým vztahům s jejich bývalým šéfem, shodou okolností otcem mandantky.
Vyšetřujícímu policistovi se případ zdá jasný: zavražděná byla přímou profesní konkurentkou obžalované, příčinou smrti bylo užití léku, který užívá Munchina klientka a ty dvě navíc spolu až do tragické události udržovaly poměr! Jenže další vyšetřování ukazuje, že mrtvá byla neoblíbená kariéristka, navíc značně promiskuitní a zdá se, že hledat skutečného pachatele bude třeba právě mezi jejími dalšími sexuálními partnery.

Konzervatoristka Eka (Khatuna Kotrikadze) odjela s rodiči k příbuznými na venkov, ale domů se s nimi druhý den po bohatýrské oslavě nevrátila. Zanechali ji tam na léto, aby se do zásoby nadýchala čerstvého vzduchu, jenže dívka netrávila čas jen zdravotními procházkami. Seznámila se tu s jedním místním mladíkem a byla z toho láska. Láska, které její otec nepřeje a které klade do cesty všemožné překážky tím spíš, že má dík omylu dceřina nápadníka za chuligána, který přepadá slušné lidi, což zažil na vlastní kůži!

Pawel Raszewicz (Stanislaw Mikulski) je sečtělý a se svojí prací spokojený, má rád svou snoubenku, má rád i svého malého bratra a žil by si poklidný, téměř idylický život, jenže jeho desetiletý sourozenec se poté, co slyšel jejich mámu vykládat o kariéře úspěšných detektivů, rozhodl vylepšit Pawlův profesní životopis o zatčení pár padouchů. Vymyslel plán, že všem se špatným svědomím ve městě rozešle anonymní dopis začínající slovy: „Vím všechno...“ následované výhrůžkou, že tajemství zveřejní pokud nedostane výkupné! Adresátům pak – aspoň podle jeho plánu – nezbyde, než přiběhnout za jeho velkým bratrem, ulevit si od svého špatného svědomí a přiznat se! Pawel Raszewicz totiž pracuje jako poručík milice. Říci, že malému Felenovi plán vyšel, však rozhodně nelze. Už první adresátka byla místo přiznání odhodlaná zaplatit výkupné, navíc jeho dopisy, kterých dík drbům místních svíčkových bab neubývalo, signované tajemným Bičem božím, vyvolaly doslova vlnu udavačství...

Tomasz Piechocki (Bogumil Kobiela) je mladý lékař, ortoped, který žije stále u matky. Ne že by mu tam něco chybělo, to spíš naopak, jenže právě pro tu přehnanou matčinu péči touží po vlastním bytě. Má zažádáno o byt a nakonec se zdá, že se na něj štěstí přeci jen usmálo a že dostane dekret na 2+kk. Má to jediný háček – dvoupokojáky nejsou pro jednočlenné domácnosti! Protože Tomek na vysněných dvou pokojích trvá, dostal od bytového úředníka radu, ať se ožení. A tak se mladý muž vydal na nesnadnou cestu hledání ideální partnerky. Do předání klíčů od bytu na to má 30 dní...

Když se Walter König vrací po třech letech odnětí svobody domů, zjišťuje, jak moc se jeho rodinná situace změnila. Žena nečekala na defraudanta a začala si s kolegou z práce. Na druhou stranu se v nové situaci nedokáže mezi dvěma muži rozhodnout a zatímco se dále schází s milencem, manžela nechává bydlet doma, aby mu byla oporou během návratu zpět do poctivého života. Asi čtvrt roku po Walterově návratu z vězení došlo k vyloupení klenotnictví a ta loupež měla jasný podpis jednoho recidivisty. Onen muž si však právě odpykává pětiletý trest a je tedy v tomto případě naprosto mimo podezření, zároveň však popírá, že by kdy o svém mondu operandi komukoli vyprávěl. To zase pomáhá Walterovi, který seděl ve stejné věznici. Už to vypadá, že nadporučíku Fuchsovi a jeho kolegyni poručíku Arndtové napomůže v uzavření případu odhalení daltonismu u jednoho z okruhu vyšetřovaných (barvoslepost by vysvětlovala záhadu, proč byly ukradeny stříbrné šperky z trezoru za 12 tisíc marek, zatímco ty zlaté ve vitrínách stojící třikrát tolik nechal pachatel nepovšimnuty), jenže v tu chvíli se objevila i první mrtvola!

Po zavírací době se tváří v tvář vedoucímu obchodu s elektronikou sčítajícímu právě denní tržbu zjevil lupič v masce z černé punčochy a s pistolí v ruce. To přepadení neskončilo jen krádeží 3 220 marek, ale i těžkým zraněním vedoucího! Brzy vyšlo najevo, že se lupič dostal do provozovny zadním vchodem, který zůstal na chvíli otevřený, což byla vrcholná nedbalost a měla ji na svědomí uklízečka, jež vynášela odpad. To z ní dělá první podezřelou. Další, na něhož se upírá pozornost policie, je zdejší technik, o němž se ví, že touží po autu, ale nemá na něj. Také se s vedoucím hádal, protože ho několikrát žádal o půjčku, kterou mu ten opakovaně odmítal. Technika a Frau Hösken navíc spojuje i to, že se o uklízečku ucházel, nicméně i přes svou vytrvalost byl neúspěšný. Elegantní žena má mnohem mladší objev, čímž se objevil další podezřelý. Ani s ním se však dvojice vyšetřovatelů navzdory jeho minulosti – má už za sebou jedno odsouzení za majetkovou trestnou činnost – jako s ideálním pachatelem nespokojila. Pokračovali v hledání důkazů a bude to až návštěva baru „Modrá labuť“ spojující všechny zmiňované, která navede kriminalisty na stopu skutečného pachatele.

Carla (Alondra Delgado), studentka medicíny v Mexicali, městečku na mexicko-amerických hranicích, byla svědkyní popravy svého bratra, který pracoval uvnitř místního kartelu jako informátor americké pohraniční služby. Během té střelby by málem zahynula i ona, kdyby na útěku před sicarios neobjevila zamaskovaný vchod do jakéhosi tunelu. Vlezla do něj a na na druhém konci vylezla… už ve Státech. Šlo o štolu vykopanou pro pašování drog do USA a tudíž tvrdit, že je teď v bezpečí, rozhodně nelze. Stále se musí bát zabijáků a k tomu přibyla hrozba vězení od pohraničníků jako ilegální imigrantce. To vše ale není nic ve srovnání s tím, že se ocitla v domě, kde americká tajná služba ukrývá svědky pro chystaný proces proti kartelu, na něž bylo vypsáno nálezné – a jelikož ty slibované miliony zafungovaly, kolem domu už krouží po zuby ozbrojení žoldáci mexické narkomafie.

Je rok 1978 a Primo Bottacin (Andrea Pennacchi) si i přes svůj už poměrně pokročilý věk dodělal středoškolské vzdělání. A protože teď už má maturitu, nehodlá dál otročit na venkově na rodinném statku, ba naopak – hodlá si ve městě sehnat místo ve státní službě, a tak se stěhuje i s celou rodinou do Trevisa. Naneštěstí se Primova očekávání od reality dost liší... Jako zaměstnanec pošty by doma byl váženou osobou, ale tady? To jeho žena se s novou situací sžila snáz než on. Venkovanka se brzy rozkoukala a pochopila, že šaty zde dělají člověka a že ve městě si lidé váží hlavně majetku. A protože dnes je statusovým kouskem dobře postavené rodiny barevný televizor, tlačí i ona manžela do jeho koupi.
Asi nejméně se chtělo měnit domov jejich synovi. Tiberio měl rád dědečka a musel opustit i milovaného psa, navíc ho trápily obavy, jak se v novém místě chytí, jaká bude škola a jestli tam bude mít vůbec nějaké kamarády. Však se také po příjezdu jeho obavy potvrdily a ani máma Tiberiovi příliš nepomohla. Nejen že ho v jeho čtrnácti letech první školní den vyprovodila až ke vchodu, ona dokonce syna navlékla do obleku s motýlkem! Naštěstí brzy přeci jen někoho potkal a ten někdo se stal jeho nejlepším kamarádem. Dokonce nejen to, Giacomo ho záhy zasvětil i do tajemství lásky. Jeho otec má totiž porno kino a on, Giacomo, si obstaral klíč od únikového vchodu, kudy kamaráda dokáže vzít na představení, kde se doposud nezkušený Tiberio až po uši zakoukal do hvězdy filmů pro dospělé. Vzdychá po ní tolik, že i známky se najednou jedničkářovi začaly kazit a také úplně přehlíží spolužačku, co má od prvního dne oči pro změnu jen pro něj...

Začínají 90. léta, nade vším vládnou peníze a lidský život už nemá prakticky žádnou hodnotu, což na vlastní kůži pocítí i bývalý kapitán milice Rodion. Kdysi pomáhal likvidovat následky černobylské tragédie a dnes je svědkem toho, jak radiace opět zabíjí. Jedni se snaží jen přivydělat k penzi prodejem kontaminovaných lesních plodů nasbíraných v zakázané oblasti, další už prodávají celé majetky, které nakradli během loupežných nájezdů do opuštěných zamořených vesnic. Nejhorší jsou však ti úplně nahoře, ti kteří ve velkém kšeftují s radioaktivním odpadem, jenž zakopávají na obřích černých skládkách.

Thomas Lohmann (André Kallenbach) není programový záškolák, ale jednou v září roku 1967 do školy nedorazil. Ten den začal přitom jako každý jiný: tatínek ho probudil v 5:30 ráno, Thomas se umyl, udělal snídani pro sebe i malého brášku a po jídle odvedl svého sourozence do školky. To až teď přišla chvíle, díky níž si dnešek zapamatuje na celý život – protože mu do začátku vyučování ještě zbývalo dost času, sedl na S-Bahn. Thomas miluje vlaky. A naneštěstí toho dne ho přitahují natolik, že na příští stanici nevystoupil a užívá si i dál cestu Berlínem. Ano, má špatné svědomí a je odhodlaný přijít alespoň na druhou hodinu, jenže všude vidí tolik zajímavého, že mešká nejen na druhou vyučovací hodinu, ale v ohrožení je už i třetí! To, že nakonec nepřišel do školy vůbec, má nicméně na svědomí něco jiného. Thomas totiž uviděl kouř vycházející z jednoho bytu a zavolal hasiče z ohlašovny požáru, odkud je, jakmile dorazili, navedl až k ohni. Po skončení zásahu pak na nic nečekal a zmizel jak pára nad hrncem.
Druhý den už přišel do třídy jako vždycky a když se ho paní učitelka ptala na důvod včerejší absence, zalhal, že ho bolely zuby. Všichni mu věřili a proč ne? Thomas si přeci nikdy nevymýšlí… jenže pak třídní otevřela ranní noviny s jedním článkem. Ta krátká stať hovoří o malém hrdinovi, školákovi, jehož hlášení zachránilo životy dvou dětí poté, co zavolal požárníky. A autor žádá čtenáře, aby pomohli redakci odvážného chlapce identifikovat. Thomase jako když opaří. Co dělat, to přeci píší o něm? Když se však k činu přihlásí, nebude jen slavný hrdina, ve stejnou chvíli na něj praskne i to, že je záškolák a lhář!

Je rok 1918 a sovětská Střední Asie prožívá těžké období, ze severu útočí bílé kozácké oddíly, na jihu se objevila hrozba britské intervence a přímo v Turkestánu se spojilo zdejší podzemí v tak zvané Turkestánské vojenské organizaci, kde se k bílým a Angličanům připojili i muslimští duchovní. Odhalení spiknutí je v tuto chvíli prvořadým úkolem, který politická situace staví před vedení VČK. Za tímto účelem je z Moskvy vyslán čekista Rasul Chusanbekov (Murad Radzhabov), statečný muž, který už za posledního půl roku prokázal v hlavním městě své schopnosti v akcích proti banditům. Má v Taškentu získat důvěru vůdce kontrarevolucionářů generála Krasovského a přes něj se dostat k seznamu spiklenců z TVO. Je to Uzbek odsouzený před třemi lety ještě za cara za účast v nepokojích do sibiřského vyhnanství, ale pro tuto operaci mu byla sestavena legenda, podle níž bude vystupovat jako potomek taškentského kupeckého rodu. Zdá se, že splnění úkolu je na dobré cestě, první fáze – upozornit na sebe Krasovského při záchraně jeho spojky, jinak známé a mimořádně nebezpečné teroristky – proběhlo úspěšně…

Když Ulf Kahleberg (Niels Anschütz) potkal toulavého novofoundlanda, hned si velkého černého chlupáče zamiloval, nicméně nejprve se přeci jen pokusil zjistit, komu se zaběhl. Na dobu, než se nějaký páníček ozve, chtěl Nepomuka, jak hafanovi začal hned říkat, ubytovat u nich doma, ale někdo tak velký se do panelákové bytovky sotva vešel. Navíc zatraceně nahlas štěkal, což štvalo i sousedy, a tak musel pryč. Ulfův tatínek jej vzal do psího útulku – jenže tam malý kluk Nepomuka nechat nehodlá! Děti na prolejzačkách mu vyprávěly, že v takovýchto zařízeních psy bez milosti utratí, a tak vyrazil, aby ho odtamtud co nejrychleji dostal. Nejprve byl odhodlaný s osvobozeným tulákem utéct a nikdy se domů, kde udělali na Nepomuka takový podraz, nevrátit, ale náhoda tomu chtěla, že na předměstí potkal starého námořníka, který tráví důchod ve svém zahradním domku se zahrádkou. Slovo dalo slovo a černý dobrácký obr má od teď kde bydlet. Jak se však říká – není růže bez trní...