Recenze (779)
Crash (2004)
Krásné přemýšlivé drama s více jednotlivými příběhy, které se vzájemně shází a zase rozchází. Daly by se napsat tisíce slov o každé postavě filmu. Každá osoba má svůj nezaměnitelný charakter a vnáši do filmu svoje "já". Jedno velké plus si ovšem zaslouží velmi vkusně vybraná hudba. Pro každý okamžik, pro každou scénu je naprosto klíčová.
Bitva o Midway (1976)
Zbytečně zmatečný film. Zpočátku se zdálo, že film bude hezkým dokumentem, ale s postupem času jsem začal mít ve všech těch jménech a pozicích zmatek. Celý film byl navíc zbytečně poškozen zápletkou mezi americkým letcem a jeho "japonskou" snoubenkou... Na druhou stranu nutno uznat, že film docela hezky dokáže vtáhnout do děje a člověk si opravdu připadá jako na širém moři...
Karcoolka (2005)
Jeden z nejhorších animáků co jsem kdy viděl. Dvě tři dobré hlášky během filmu jsou věru málo. Zajímavý je úvodní nápad a člověka baví pozorovat, jak do sebe zapadají jednotlivé části vyprávěné různými postavami. Ovšem některé charaktery (babička, dřevorubec) jsou spíše trapné, než vtipné. Celé "dílo" korunuje grafika - nemastná, neslaná, nevyvážená. Zatímco první dvě třetiny filmu jsou barevné až hrůzna, poslední třetina je až moc temná. Za zmínku stojí snad jen vcelku povedený soundtrack. Věřím, že se děti do 6 let u filmu zasmějí, ale to je málo.
Gympl (2007)
Překvapivě povedená česká komedie s vynikajícím hereckým obsazením. Tradičně dobrá Eva Holubová, hysterický Jiří Schmitzer a výborný Jan Kraus v roli, která mu přesně sedí. Děj sice není nijak extra nápaditý a místy mi vadila trošku nepřehledná kamera, ale hromada vtipných hlášek vrátila Gympl zpátky na hladinu 70 %.
Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej (2005) (divadelní záznam)
Životní role Petra Čtvrtníčka a Josefa Poláška. Ivánku, kamaráde prostě k českému fotbalu patří stejně, jako zkratující Tomáš Řepka a ostravští "banik pyčo" fanoušci. :-D
Seber prachy a zmiz (1969)
Klasika od klasika. Fascinuje mě, jak jednoduchý humor v podání Woodyho dokáže pobavit i po několika letech. Jen si vemte, kdo všechno ve filmu rozšlapal Woodymu brýle. :-D Při každém dalším rozšlapání jsem jenom vybouchával smíchy víc a víc. :-D
Vzpomínky (2006)
Krásný mix několik žánrů. Jak film postupuje, vykresluje se více jeden a pak zas jiný. Chvíli akční film, chvíli thriller, chvíli sci-fi. Zajímavý způsob, jakým Tony Scott skládá jednotlivé kousky puzzle do sebe nedává prostor odtrhnout oči od obrazovky. V tom mi film mírně připomínal Memento. Prvek science fiction je tu více než patrný a dle mého názoru je místy až přehnaný a některé scény jsou nedotažené nebo nepřesné. Nicméně několik zajímavých myšlenek ("pořád se díváme do minulosti, i odrazu v zrcadle chvíli trvá, než se k nám vráti") a sympatická Paula Patton vyzdvihnou společně Déja vu na solidních 80%.
Ratatouille (2007)
Tak nám Pixar navařil další porci zábavy. Bezesporu nejpovedenější animák za poslední rok, nicméně (z mého pohledu) ne nejlepší kousek Pixaru (jak mnozí tvrdí). Slabší příběh než u Aut, méně vtipných hlášek a i ten subjektivní pocit je u Aut lepší (přece jen mám asi auta radši než krysy :-D). Nicméně nad ostatními animáky pařížská krysa pořád vyčnívá. :-)
Manhattan (1979)
Film má atmosféru starého filmu, město New York v černobílém svétle krásně chytá atmosféru a fantasticky vtahuje do děje. Nicméně děj a scénář samotný mi k podobné atmosféře nesedí. Je to příběh ze života o vztahu několika lidí, ale to mi přijde na Woodyho Allena trošku málo. Ten mi do filmu nesedí, necítí se ve své kůži. Neperlí tak jako vždy. Snaží se o vtipy, které se mu z nejasného důvodu ne vždy daří. Je pravda, že jsem si v průběhu na film zvyknul. Začala se mi líbit ta zvláštní roztomilá atmosféra, která mi misty připomínala Amélii z Montmartru. Po konci filmu mohu říct, že ač jsem od Woodyho čekal víc, nezklamal mě.
Láska a smrt (1975)
Klenot mezi filmy Woodyho Allena. Jak typické scény pro Woodyho. Jak typický Woodyho humor. Jak plné vtipu, lehkých nadsázek a parodie. Dlouho mi tvralo, než jsem Woodyho styl režírování a hraní pochopil, ale jakmile se člověk specifickému stylu dostane pod kůži, nedá na něj dopustit. Díky za každý nový film, Woody Allene. :-)