bubun

Překvapilo mě, jak i po letech jsou některé skeče vtipné (na konci třetího dílu tančící Mark Heap například). Bohužel se kvalita jednotlivých scének liší mnohdy až o dvě třídy. Za neobvyklé nápady a z nostalgie ale nechávám plný počet.

Nedoceněný seriál. Výborně napsané, výborně zahrané, výborně obsazené (je to důkaz, že i náctiletí herci mohou hrát náctileté - a dobře - například Sethu Rogenovi bylo sedmnáct, když to točili, ale všichni jsou dokonale přesvědčiví, včetně představitelů rodičů hlavních "hrdinů"). Někdo tady napsal, že "oni to snad ani nehrají, oni to žijí", a to je přesný. Dost dobře si pamatuju svoje pocity z puberty, ze střední školy apod., ale lépe než tenhle seriál tu osamělost, izolaci, zmatenost, rozháranost, bezmoc, spontánnost, chuť věci měnit a řešit, lépe bych to vyjádřit nemohla. Navíc v seriálu není žádná vlezlá podbízivá sentimentální hudba, občasný brnknutí na kytáru je v mezích, a jinak je i soundtrack špičkovej. Dialogy se taky pohybujou ještě dost od hranic patetickýho fňukání. Je to prostě uvěřitelný, a o to mi jde. Kim Kelly: "I killed Millie's dog." ken Miller: "Like with your bare hands?"