bubun

Těžko uvěřit, že osoba, kterou v tomto filmu hraje Donald Sutherland, má být stejná osoba, kterou v v Žízni po životě hraje Anthony Quinn - rozdílné scénáře, přístup a rozdílné herecké pojetí udělá svoje, ale ať tak či tak, rozhodně šlo o svéráznou osobnost. Právě tohle jiné uchopení a zobrazení mě velmi baví. Jen velmi málo mi chybělo ke čtyřem hvězdičkám. Podle mne Vlku u dveří nejvíce škodí občasná utahanost (i přes poměrně krátkou stopáž), a pak hlavně to, jaký úsek Gauguinova života nám odhaluje - na to, aby fungoval, nejde do dostatečné hloubky (možná by to ani nešlo). Pokud by byl film více semknutý a jeho součástí by byla ještě jiná etapa jeho života, mohlo to být lepší. Vlk u dveří není právě moc kompaktní, a ačkoliv je zajímavé pozorovat Sutherlandova Gauguina, s žádnou postavou moc necítíte (možná až na mladou Sofii Gråbøl). Na druhou stranu komornost tohoto filmu je mi sympatická. Nevěřila bych, že to někdy napíšu, ale přece jen mi tam asi chybělo víc akce.

Nejsem zas tak naivní, abych si myslela, že tento film nebyl stvořen pro peníze, ale jen a jen z čirého obdivu, snahy porozumět a pochopit, a kvůli tomu, aby vzdal hold umělci, leč přesně tento dojem ve mně celou dobu vzbuzoval. Český dabing na velmi dobré úrovni, a ač jsem si neuměla Karla Högera v roli Vincenta moc představit, nakonec jsem byla ráda, že ho namluvil zrovna on. Jako vždy to skvěle procítil.

Asi se (opět) všichni dívali na něco jinýho než já. Tahle "pohádka" by možná dávala smysl po požití nějakých halucinogenů (hlavně všichni aktéři se chovají a mluví jako kdyby byli na tripu). Tak si to shrneme: nejprve sledujeme mladého chlapce v jeskyni, který najde jakési dva pozlacené pahýly, s kterými později machruje. Pak se jaksi záhadně promění v dospělého Michala Dlouhého a potká Chudíka, u kterého se asi projevily jeho latentní transvestitní sklony, takže je oblečen do ženských šatů a k tomu je předabován. Dlouhý ho posadí na vozejk a jede s nim a je to pro oba děsná bžunda. Chudík řekne Dlouhýmu, ať najde kouzelný kvítek, a že je na nějakém stromě - nikdo neví proč. Mezitim se tam chvílemi objevuje šílená Kuklová, která se snaží (asi svůdně) tančit a k tomu vyluzuje podivné zvuky a hučí. Postsynchron a hall efekt tomu všemu taky moc nepřidal. Dlouhý chce ten kvítek, ale brání mu v tom Roden na koni, nicméně nakonec ho získá. Poté se na scéně objevuje Schneiderová, která je taky úplně šílená. Myslím, že asi měla být kladnou postavou, ale je to těžké rozšiforvat. Možná ji chtěli tvůrci prezentovat jako rozpustilou, mně ale přišla prostě jen šílená. Z nějakého se důvodu před zámkem, v němž žije, shromažďují potenciální ženichové (pro ni). Ti jsou taky úplně šílení. Schneiderová mezi nimi chodí, a pokládá jim všelijaké otázky, a také se jich ptá, co jí přinesli. Zde je nutné zmínit haluzoidní tanec MIchala Suchánka. Tento tanec Schneiderové alias Belince věnoval a zřejmě protože je tak humorný (rozuměj šílený) můžete si ho pustit i na youtubu. Dlouhý ukáže Bělince ty pahýly a ona se ušklíbá, tak jí ukáže kvítek. Pořád je jí to málo, přestože Dlouhý "kvůli němu málem přišel o život". U toho všeh stojí Roden, jehož ale nevidíme, neb se schovává za prapodivným papundeklovým štítem se třemi barevnými fóliemi. Těmi fóliemi nejspíše ale zapůsobí, takže ženichem se stává on. Ovšem jakmile štít zmizí, rozpustilá Schneiderová změní názor... Ještě budeme mít možnost vidět znovu Martina Hubu, kterého na začátku obtěžovali hadi, a opět na scénu vstoupí Chudík, tentokrát sice ne v ženských šatech, ale s platinovou parukou a berlou - stále předabovaného, ale už aspoň sebou samým... A to je jen část všech těch šíleností, kterými tento film oplývá. Hudba dost příšerná, nicméně atmosféru výletu s LSD dokresluje výborně. No nevím, ale takhle já si tedy pěknou pohádku pro děti na deštivou neděli nepředstavuju.

Ach bože. A má to 130 minut. Vůbec nevím, jak jsem to přežila a ustála až do konce. Výprava hezká, ale i ta se okouká (asi tak po půl hodině), a pak nezbyde nic jinýho než pěvecká onanie jedný šílený uřvaný ženský. Děj i zápletka chabé, o písničkách nemluvě, jsou utahané (u některých písní jsem měla pocit, že snad nikdy neskončí), navíc i skladby, co mají být velké retro vůbec nemají klasickou strukturu skladeb konce šedesátých let. A jak píše novoten, o hrdinech se vůbec nic nedozvíte a jejich osudy mi byly úplně volný. Krom toho se jim vlastně nic nedělo. Ale kdyby se jim něco dělo, tak by mi to bylo volný.

Nejradši bych si naflákala za nejasný, ale jasně masochistický pohnutky, který mě přiměly tohle zkouknout. Jinak je na to úplně škoda slov.

Kamenem úrazu je zde hlavně obsazení, tak špatné dětské neherce člověk dlouho neviděl. Přidejme k tomu lacině podbízivé dialogy ("to je husté"), pár špatně hrajících a špatně intonujících dospělých neherců (Predrag Bjelac, Zoran Kovačevič), obsazených patrně pro splnění nějakých multikulti kvót a špatný scénář plný nelogičností (zřejmě spíchlý horkou jehlou: v patnácti dílech se děj zamotá a rozehraje se několik linií, které sledujeme, problémy se zdají být zoufale neřešitelné, a mocnosti typu Javorský neporazitelné, aby se v šestnáctém díle všechno s přehledem a elegancí tak nějak jednoduše vyřešilo a rozuzlilo... ), a máme další seriál pro děti, ty přece zkonzumují všechno, žejo. Škoda. Protože, upřímně, ten původní nápad by nebyl špatný, a některé detaily v něm obsažené mohly působit magicky a mysteriózně (např. navracení dospělým jejich oblíbené, poztrácené hračky a amulety z dětství). Až na ústřední znělku seriálu mi ani hudba nepřišla dobrá (tedy, ne že by mi znělka přišla dobrá, ale přece jen, je to znělka a má potřebné parametry). Hudební doprovod sestává z několika samplů, které nakonec znějí jako ze seriálu Ulice (tam taky mají pro scény s určitým emočním zabarvením stejnou hudební smyčku). A Táborskýho ksicht teď nějakou dobu nechci vidět.

Skončit to o takových šest sedm minut dřív, dala bych možná čtyři. Tohle drama je o dost výmluvnější a čitelnější, než Návrat, ale i tak občas vyvolává otazníky. Několikrát v průběhu filmu jsem se ptala: to jí to za to opravdu stálo? Jiná otázka, která mi vyvstávala na mysli, byla, zda Jelena Vladimíra skutečně někdy milovala, nebo to z její strany byl celou dobu jen kalkul... Konkrétnost mých dotazů vyvolaných filmem naznačuje, že film dost klouže po povrchu a ignoruje komplexnost tématiky, kterou vyobrazuje příliš černobíle. Stopáž mi kupodivu nepřišla přemrštěná, ani dlouhé záběry mě nenudily, ale nemohu souhlasit s textem obsahu zde uvedeným, Jelena není žádná submisivní, ani plachá žena. A to ani na začátku filmu. Hudba Phillipa Glasse nebyla špatná, nebyla však ani nijak výjimečná, připomínala některé pasáže ze soundtracku z Hodin. Jinak doufám, že při natáčení nebylo ublíženo žádnému koni.

Telefonát manželky milence Caroliny sestry a výbornej prasáckej domácí zvedli mé hodnocení ze zamýšlených 3,5 na 4. Je vidět, že Polanski má smysl pro nadsázku. Mimochodem, zajímalo by mne, zda ten domácího efektní výkop prkna byl náhodný, nebo zamýšlený a následně nacvičený....

Přestože se mi líbí vizuální i zvuková stránka, a hlavně pak jejich propojení, mám k filmu dost výhrad. Rozvleklost by se dala přežít, pokud by šlo o jedinou věc, která mu ubírá body. Přímočarost ve zjednodušení či přímo zploštění karikatur vyzobrazených charakterů, postavená ať už na stereotypech vlastností číšníků, nebo občanů USA apod., mi vadí nejvíce. Navíc tím film působí nabubřele (nevystihuje v jednoduchém zobrazení podstatu, ani komplexnost, vlastně se spíš trochu podbízí - a to asi jakési "elitě"). Mrzí mne, že přes nadsázku a důslednou stylizaci, kterou vidím opět ve výtvarné stránce věci, humor nenalézám téměř žádný - pouze právě v té groteskní animaci. A poslední výhrada je čistě osobní, a to, že po emoční stránce to se mnou nedělalo vůbec nic. Nicméně stojí rozhodně za vidění, už kvůli rozporuplnosti dojmů jak jedince, tak širšího obecenstva, což značí, že tento snímek má více vrstev, které se dají sledovat a vnímat.

Trochu promarněná šance, protože potenciál to díky několika aspektům (obsazení Chrise O'Dowda, který hraje velmi uvěřitelně a přirozeně, nezůstává proto ve škatulce IT Crowd, obsazení Matta Lucase, šílená Melissa McCarthy, ačkoliv postava, kterou zde hraje, působí v kontextu dost nepatřičně a naopak ubírá filmu na uvěřitelnosti - nevadí mi to tolik, jako jindy, protože tento film je tak moc nadsazen, že o nějakou uvěřitelnost příběhu už sotva jde) mělo. Ale v podstatě je jedná opět o zbytečně dlouhý film, kterému množství fekálních či jinak nechutných žertů také nijak nepomáhá. Shrnutí: dá se na to koukat, možná při sledování několikrát při mírném úsměvu pozvednete obočí, ale to je asi tak vše.