spacylemon

Všichni známe odvěkou otázku: "Jakto, že se Vondráčková - zřejmě inteligentní a rozhodně pracovitá dívka - celý život věnuje šmíře největšího kalibru?" No jestli si Burian myslel, že je schopný na ni najít logickou odpověď, tak to se teda pořádně spletl, protože se tady snaží celých 25 minut úplně zbytečně. Ale aspoň se snažil nečekaně konfrontačním stylem - totiž že tuhletu otázku pokládal rovnou šmírotvůrcům, rodičům i dceři, padni komu padni. A že je to občas docela nepříjemná konfrontace - pro Vondráčkovi a zdá se, že i pro Buriana a nutno přiznat, že občas i pro diváka (když už to zajde až za hranu trapnosti)...

...tak prázdná, přitom tak zábavná... :)

Petra Eldemannová - bodák na naší společné útočné pušce a její nohsledi, kteří se oslovují jako "nejpevnější Češi" a rádi parafrázují Tommy Lee Jonese.... no strašná prdel, až by se z toho jeden skoro poblil... jenom škoda, že takhle mrazivý dokument jedné demonstrace je v druhé půlce rozmělněn podbízivou a dost klišoidní "pohádkou o slušném cigánovi" - na mě to teda působilo hooodně nuceně, bez ohledu na to, že ten "slušný cigán" byl z účinkujících skutečně jediný, kdo projevoval přítomnost zdravého selského rozumu...

Dva filmy v jednom... jeden - vážná sonda do života dnešní mládeže, druhý - typická Vorlova střeštěná groteska; a jeden druhého navzájem ubíjejí, takže nakonec z toho vyjde jako nejpozitivnější zážitek výkon hostinského Radomila Uhlíře, který mě během půlminuty svou nepochopitelnou dikcí a fyzickým herectvím dokázal rozsekat víc, než celý zbytek filmu dohromady. P.S. (po 6 letech): Kolik opravdu lepších českých filmů jsem za těch 6 let viděl? 4? Tím pádem si asi tu chybějící čtvrtou hvězdičku zaslouží...

uuughr, silikonové peklo. pokračování: :-D nojo, tak jsem se splet a původně omylem zkoukl a hodnotil Debbie Does Dallas: The Revenge... původní Debbie vážně není ani peklo, ani silikonová.

Oh, ano! Konečně film, který řeší dvě má oblíbená témata: a) změní vhození švába do kafe budoucnost celého lidstva? b) jsou všichni lidi magoři? ... podle Papilona to vypadá, že platí oboje (hlavně ten ulhaný loser - hlídač v muzeu - to byl teda exemplární magor!:) ... teď tady čtu něco o "dojemném konci", tak nevím, kde to kdo vzal, to je právě jediná věc, která mi chyběla - vzbuzení větších emocí. Jinak je to v pořádku, postavy a postavičky se objeví, změní život všem ostatním a zase zmizí, jejich příběhy se propletou tak, aby se dva z nich nakonec dali dohromady - no dívá se na to příjemně a já bych hrozně rád dal plný počet, protože formálně je to film přesně podle mýho gusta... chybí jenom něco, co by z toho udělalo nezapomenutelný zážitek, víc než "jenom" fajn film......

Všichni to známe, je to přesně ta situace, kdy hrdina otvírá dveře a všichni diváci na něj volají: "nechoď tam, je tam příšera, sežere tě!" Jo? Občas to neškodí - je to vlastně takové hororové know-how - ale tady se to prostě děje celý film. Neexistuje sekunda, kdy by se jediná postava chovala aspoň trochu racionálně... až je z toho jednomu skoro trapně... V situacích, kdy by každý! člověk - ani ne rozumově, ale pudově - za sebou nechal ohnivou čáru, postavy Mlhy si místo toho patnáctkrát zopakujou "padáme odsud" a stejně furt čekají, až je něco sežere... Linie s fanatičkou je (jak jinak) taky přehnaná, ale aspoň trochu osvěžující. Takže nakonec jediné, co jde ve všech směrech hodnotit kladně, je pointa.

tak tohle šlo úplně mimo mě :-/ ... velký dík za to určitě patří těm čtyřem šmírákům, kteří ani náhodou nevypadali jako vrstevníci Lisbonových sester a vůbec mi byli strašně nesympatičtí... dá se říct, že za celou dobu jsem nebyl ani trochu vtažený do děje, takže mi bylo úplně jedno, jestli se holčiny nakonec zasebevraždí nebo jejich matka dostane rozum a bude se konat happy-end; jediné, co jsem opravdu chtěl - aby ten end byl co nejdřív. a právě konec je taky jediné, co mi z toho zůstane v paměti...

tak co to vlastně bylo? film nebo slepenec tří epizod? skoro bych řek', že nejspíš to druhé, hlavně první část - v podstatě "epizoda" klasického střihu s dalším Benderovým románkem - nemá prakticky žádnou návaznost ve zbytku filmu... i druhá část je už vlastně klasická... teda klasická v tom, že každý z futurama-filmů obsahoval ňákou zdlouhavou únavnou pasáž bez větší akce, která snad ani nemůže mít jiný smysl, než protáhnutí na filmovou stopáž. a tady navíc s tlupou feministických ekoteroristek a to teda fakt není nijak zvlášť sympatická organizace... naštěstí vše zachraňuje třetí část a největší z největších - kapitán Zapp Brannigan a řekl bych docela povedený závěr (fakt závěr? už?!) .... sečteno podtrženo je Into the Wild Green Yonder tak asi na úrovni Bender's Game, tzn. daleko před The Beast with a Billion Backs a stejně tak daleko za Bender's Big Score, což byl - a za tím si stojím - jediný z f-filmů, který se aspoň přiblížil a (minimálně v pointě) i překonal to nejlepší ze seriálu! ... Into the Wild Green Yonder je spíš stejný level jako seriálový (horší) průměr... jak vidíte na hodnocení - to pořád není zas tak špatné............. btw. všimli jste si, že každý z rodiny Waterfallů umře? :))

nikomu, ani jedinýmu z herců jsem nevěřil, že je tenista; což jak radno viděti není pro film o tenistech asi úplně nejlepší zpráva... k tomu už během úvodních titulků, kdy tam ten borec něco žbleptá o svém životě (mimochodem ten komentář hlavní postavy - nijak originální, ale dobrý nápad) musí být snad každému jasný úplně celý děj filmu, včetně závěrečného darování vítězné rakety tomu usmrkanýmu fanouškovi (a díky tomu pro mě taky Wimbledon kandiduje na nejpředvídatelnější film všech dob)... všechno prostě směřovalo k tomu, že by pro mě tenhle film měl být totální ztrátou času, jenže! po půldruhé hodině Wimbledon končil a já u toho seděl s nepřítomným dementním úsměvem a byl jsem dojatý a šťastný, že to tak dopadlo, protože jsem hlavnímu hrdinovi prostě celou dobu fandil. a to i přes všechnu tu předvídatelnost, díky které to byla občas docela nuda... ne, Wimbledon opravdu nezměnil můj život a nejspíš na něj už zítra zapomenu, ale jako relativně příjemné vyplnění sobotního odpoledne? rozhodně jo! a výjimečně to tentokrát není zásluha jenom slečny Dunstové! ...přísahám!!!!