jirka.maso

Tento díl jsem si stále nechával v záloze, jelikož se mě zdál býti příliš smutným. I proto sem si ho vybral právě dnes na počest poručíka Columba... Moje obavy o osudu jeho milé paní u mě po skončení vystřídal úsměv, jelikož poručík nevypekl jen vražedkyni, ale hlavně mě! Se svým nejoblíbenějším seriálovým hercem jsem se nemohl rozloučit stylověji. Tak tedy odpočívejte v pokoji, pane Columbo… :(

Jediní, kdo jsou v tomhle seriálu ztraceni, jsou autoři. Seriál jsem sledoval až do čtvrté série, pak mě ale už došla trpělivost. Ztraceni si s ničím nedělají hlavu, stále díl za dílem otevírají další a další otázky, na které stejně nikdy neodpoví. Nejlíp to vystihli v the simpsons - na konci se lidi dozví šokující informaci, že Lost píše pes…

Na Taxikáře jsem se těšil hodně dlouho, protože spojení Scoresese - De Niro prostě nemůže bejt špatný, ale že to bude až takovej masakr, to jsem fakt nečekal. Ta hnusná zkažená atmosféra, ze který je jednomu na blití, vše perfektně nasnímáno a zahráno - poklona pánové… Jen škoda, že si scénárista trochu schrupnul, když si kandidát na prezidenta sednul zrovna k Travisovi do taxíku. To ale vůbec nevadí, protože konec je famózní. Kéž by byl odstřel škodný tak jednoduchej Reberte… Ale já s tebou nemluvim. (rači) :)

Krize dopadla i na Angelinu Jolie, která nemá očividně ani na jídlo a tak bere takovýhle škvár, kterým by pohrdnul i Steven Seagal. Jinak si její účinkování tady nedokážu vysvětlit. Nicméně autoři podobných béček mě ale nikdy nepřestanou překvapovat svými nápady, proto dávám za Majora Vlčka hvězdičku na vrch.

Vertigo mě před příběhem oslnilo hlavně svým technickým zpracováním, v němž Hitchcock prostě předběhl dobu. Navíc díky remastrované verzi film vypadá, jakoby ho natočil loni. Spojení okouzlující Kim Novak, krásného San Franciska, kontrastních barev a úžasné kamery dělá tento film výjimečným, přesto jsem čekal trochu víc.

Bál jsem se před tím, bál jsem se i potom. Upír Nosferatu má v sobě totiž mysteriózní temno, že člověk vlastně neví, jestli kouká na film nebo na skutečnost, což je do značné míry ovlivněno samotnou postavou Maxe Shrecka. Je to něco podobného, jako ta záhadná videokazeta z Kruhu – tady taky nevíte, co se pak stane, jestli vás třeba po zhlédnutí neunese upír. :) I po technické stránce je film pozoruhodný, práce s filtry a hrátky s kamerou jsou výborné. Když si to štráduje upír po ulici a nese si rakev jak příruční zavazadlo, může film působit dosti komicky, ale pokud se na film díváte sami ve dvě ráno jako já, budete mít i tak co dělat dojít pak vedle do postele… :)

Tento 90 let starý německý guláš mě jaksi nesedl… I přes jeho výraznou expresionistickou stylizaci a mysteriózní konec mě přišel Kabinet doktora Caligariho velmi nudný. Těžko tady uplatňovat shovívavost k době jeho vzniku, protože jeho stejně staří germánští bratříčci jsou prostě o dost lepší a dá se na ně dívat třeba i za sto let...

Metropolis je grandiózní dílo! Už před devadesáti lety němci věděli, že být jako stádo ovcí není dobré. Když úžasná Brigitte Helm, jako zlý stroj, promlouvá k dělníkům a obluzuje jejich smysly, běhá mráz po zádech. Při představě, že by měla knírek, působí to celé opravdu děsivě vizionářsky... Technické ztvárnění a vynikající hudba dělají z tohoto filmu Monu Lisu kinematografie. Na rozdíl od ní ale můžete na Metropolis koukat kdekoli, třeba i doma. :) /shlédnuta restaurovaná verze 2010/

„Vyhrňme si rukávy, než se kola zastaví, hej rup, hola hej!““ chtělo by se začít zpívat. Jenže ona melodie je celá rezavá, stejně jako všechno ve Skřiváncích na niti. Menzel úžasně vystihuje padesátá léta, jak bylo všechno neskutečně na hovno, poničený, odfláknutý, hnusný a to vše pod záštitou rudé tupé myšlenky… Pocit zmaru, čím naše republika byla, ze mě vždy spolehlivě odbourával Vlastimil Brodský, jak to měl krásně všechno na háku. A samozřejmě vynikající Jaroslav Satoranský s tou jeho eržikou, která nepochopila smysl ústředního topení… :) Naopak Neckářovi herecké vlohy mě budou asi utajeny na vždy. I tak pro mě nejlepší „hrabalomenzlí“ spojení.

Pani Lautmannová si pokojně užívá šábesu, zatímco Brtkova hlava se ocitá v totální myšlenkové rozpolcenosti nad jejich osudem. Přistavené vagony se totiž nějak naplnit musí, a dobytkem to nebude. Velice syrově nám Klos s Kadárem předvádí ono neslavné období, kdy byla stavba mohyly na náměstí stejně zbytečná a stupidní, jako sám pogrom. Vypjatým okamžikům navíc dodává na síle obrovské charisma Jozefa Kronera. I přes to, že první polovina není úplně "košer", lámat hůl nad tímto veledílem by bylo velkou chybou…