jirka.maso

Zvláštně šílený film o šíleně zvláštních lidech. Tenhle snímek měl obrovský potenciál zkultovnět. Šanci ovšem Zelenka zabednil stejně, jako svého hlavního hrdinu na konci filmu. Chtělo to trochu obrousit hrany jednotlivým příběhům, zbytečně je nerozvádět a nepřeskakovat mezi nimi bez hlubší návaznosti. To ale zachraňují herecké výkony. Trojanovi to na vozejku sekne, jakoby na něm jezdil celý život a Krobot to je kapitola sama pro sebe, ty jeho pauzy při objednávání kafe, to se musí prostě vidět!

Nikdy by mě nenapadlo, že budu u snímku o baletu pociťovat podobné stavy jako u SAW… Černá labuť by chtěla být totiž všechno, trochu horor, trochu psycho, ale ve výsledku je to pořád jenom balet, který pomalu odtančí pryč z top 200. Oscara za nejlepší film to asi nebude, ale Natálce ho můžou dát rovnou u vchodu, tam není co řešit. Scéna, kdy se pomalu mění v černou labuť, je vážně velice dobře natočena. Když se mě ale někdo za nějaký čas zeptá, co si z filmu pamatuju, tak to bude jen ONA scéna, kde o balet rozhodně nešlo… :)

Další nudné ráno rozpáleného L.A., dopravní kolaps, tupci všude kolem a do toho všeho moucha! Ta zasraná moucha!!! Jak nevinně může začít příběh chlápka, který jde prostě domů a snaží se vrátit ceny do roku pětašedesát. Douglas je ve volném pádu geniální, rozmlátí krám, nasnídá se v poledne, spraví telefonní budku, zruší jednoho pošahanýho nácka a nakonec dojde tam, kam dojít chtěl… Bohužel jak zmizí dfens z očí, to neskutečné tempo lehce upadá. Robert Duwall je sice dobrý, ale Barbara Hershey je těžce nesympatická a její vyšinuté rozhovory s policií Schumacher nezvládl. To ale nemění nic na tom, že pro mě je tohle nejlepší Douglas a jeden z nejoblíbenějších filmů vůbec.

Těžko říci co sledoval táta tím, že mě dal na začátku devadesátých let, coby sedmiletému klukovi, VHS kazetu s Predátorem. Možná ze mě chtěl mít řezníka, chirurga nebo zlepšit můj pohled na anatomii člověka. Pro dítě ideální výběr, akce tady střídá akci, každá scéna má perfektní atmosféru. Útok na tábor nebo kácení džungle „bezbolestnou“, to jsou věčné scény. Navíc kultovní hláška „Ty máš ale pěknou držku“, je prostě skvělá! :) Na rozdíl například od komanda, kterému čas vyloženě ubližuje, si tenhle film zachovává jakousi „uměleckou“ hrdost a nesklouzává do béčkovosti. Sice už nechodím v maskáčích ani s kulometem z hračkárny, ale predátor je můj nejoblíbenější arnie z akčních filmů let osmdesýtých.

Zdál se mi sen, kde spím, a něco se mně zdá. Ve čtvrtém stupni spánku jsem viděl Christophera Nolana, jak leží kdesi u vody a je okusován hejnem černých labutí… Tohle sem si přál, když uběhlo asi 20 minut filmu a já měl nejzamotanější hlavu, co sem kdy u filmu měl. Přesně takhle to ale režisér chce, teprve pak do sebe začnou věci zapadávat. Film na vás začne chrlit jednu technologickou fíčurku za druhou a vy si to začnete užívat. Je to jako s gulášem z nevalné knajpy, sice za boha netušíte co v něm je, ale z nějakého důvodu vám hrozně chutná. Stejně tak to máte s Inception. Scény, kde si film pohrává s architekturou, jsou vynikající. Přehnutí ulice jako kus papíru je vážně dobré! Pod dojmem jakéhosi myšlenkového znásilnění mám obrovskou touhu dát plné hodnocení, ale nejde to… Po první zhlédnutí určitě ne. Poslední dobou je navíc nějak moc předicapriováno a to mě vadí. Natočit totiž dva filmy v jednom roce, kde vás ve snu honí mrtvá manželka, je docela producentský fail.

Můj první komentář musí patřit nejlepšímu filmu všech dob. Není třeba psát sáhodlouhé eseje, jelikož bylo o filmu všechno řečeno a film milují miliony lidí. Vykoupení z věznice Shawshank je nádherné staromódní drama klasického střihu, které mohlo být natočeno kdykoliv během posledních 50 let a nic by to nezměnilo na jeho kvalitách. Franku Darabontovi a vynikajícím hercům se zkrátka povedlo stvořit mistrovské dílo kinematografie, u kterého na konci nevíte, zda se máte usmívat radostí nebo začít brečet. Osobně doporučuji kombinaci obojího…