Elementál

Rozhodně příjemná záležitost - poměrně napínavý děj, slušná výprava. I triky mi přišly dobré - neříkejte, že Star Trek měl lepší (a to vznikl později). Příběh sice zmíněný Star Trek dosti připomíná svou výstavbou, ale v Ikarii nic není jisté, co chvíli dochází ke změnám, objevují se nové informace atp. (což také zejm. v druhé polovině přispívá k poměrně významné zmatenosti-nejsme si jisti jakým směrem se příběh ubírá, co je hlavní hrozba, kam film směřuje atp.)._____No,co dodat? První část- budování vztahů a atmosféry - jasných 5*, druhá část zmatená - 3*. Sečteno podtrženo: krásné 4*.

Kultovní sci-fi Stevena Spielberga... To už zní doře samo o sobě. A také to dobré je. Na Blízkých setkáních je parádní nepřítomnost mimozemšťanů - nepotřebujeme žádné hi-tech efekty, žádná monstra, stačí jenom několik obyčejných lidí a "obyčejná" armáda. Co musím bohužel připustit a v čem se i shoduji s dalšími lidmi je roztahanost a neakčnost díla. Navíc narozdíl od 2001: Vesmírné odyssey nám snímek příliš vizuálních či hudebních orgií neposkytne, takže člověk se (zejm. v druhé půli ) i nudí. Na druhou stranu už kvůli takovým scénám, jako je "stavba obří plastiky v pokoji" a "projíždění zakázanou zónou (mrtvé krávy...)", stojí za to film vidět.

Výborní herci v čele s Geislerovou, Cserhalmim a Bittovou. Zajímavý příběh, parádní reálie, příjemná hudba. Jenže to je asi tak všecko. Film nenabízí nic nečekaného či překvapivého - klasická výstavba příběhu graduje tam, kde čekáte, že bude gradovat a naopak. Z toho důvodu se (alespoň pro mě) vytrácí i to tolik potřebné napětí, vazba na jednotlivé postavy atp. Zkrátka příjemný film, který neurazí, ale bohužel ani nenadchne.

Trochu fanatická a nevyrovnaná Nadine (ale za to bych ji nestranil spíše naopak, člověk, který nezvládá sám sebe zaslouží trochu opatrnějšího přístupu...) a její cesta do nitra svého života. Bohužel jsem více fandil jejímu expříteli, který musel po únosu děťátka skutečně trpět a zasloužil si soucit a uznání víc, neź Nadine. Herecké výkony nebyly špatné, ale ani mě nezvedly ze sedadla a to samé platí i o všem ostatním- negradující příběh, který ani nijak nekončí. Za zmínku stojí poměrně nekompromisní záběr z potratu (hadička sající krev, hnusný srkavý zvuk a sestřička informující, že plod vyšel celý a táže se, zda-li jej chce pacientka vidět...). Zkrátka - pokud vám Nadine unikne, o nic moc jste nepřišli- říci by mohl něco ženám v podobné situaci, jinak nevím.

Něco mezi telenovelou, akčním filmem a soutěží o nejbrutálnějši anime všech dob. Jako většině negativně komentujících uživatelů, ani mě Lucy k srdci moc nepřirostla. Ostatní postavy už jsou celkem fajn - Kouta je pohodář, který nic nechápe, ale každému se snaží pomoct, Yuuki nic nedělá, jenom bulí, Nana je oddaná, milá a bez končetin a Mayu je tam do počtu. :-)_______Nevyvážené anime, které obshuje prvky, bez kterých by se myslím bylo bývalo obešlo (různé podivnosti a ignoranství v jednání postav - jejich rychlé zapomínání na určité věci, střídání rodinného a dramatického prvku...). Mimochodem to mi na tom přijde asi nejpodivnější - v jednu chvíli se dívám na průměrné anime o soužití různých traumatizovaných jedinců a v další chvíli najednou na výborné mysterické sci-fi o dicloniích. Do toho parádní flashbacky z návštěvy zoo a v závěru ještě supermutant. _____Celkově to není ani nic úžasného ani propadák (rozuměj 3*), ale posledních cca 3-5 epizod seriál pozvedá přece jen trošku víc - konec seriálu, Kuramův plán (až v posledním díle jsem si vzpomněl, že to Kurama vlastně pustil Lucy...)... Po skončení mě až mrazilo. Pár dobrých epizod, na konec pár výborných - krev, erotika, sci-fi, láska - to už přece za skouknutí stojí...

Pusinky... Hm... Ani pořádně nevím odkud začít - málokdy mívám z filmu tak smíšené pocity, jako právě z Pusinek. Neatraktivní a nelogický začátek filmu u "Bobra" působí zmateně, herecké výkony nevěrohodně, dialogy toporně... Celé to připomíná nepovedenou REKLAMU. Nicméně na film jsem se těšil, tak mu dávám dalších pár minut, třeba se to spraví. Kamera se uklidňuje, na občas zvláštni střih si zvykám a ke slovu přichází obrazová krása a pomalu pomalu se začíná i něco dít. Ale co ty baby provádejí, to by jeden nevěřil! Z jedné trapné situace do další, nelogičnosti v chování jednotlivých dívčin a taky ze strany Vojtíška (který, nebýt jeho voyerství v pozdější části filmu, je pototypem dokonalého, superinteligentního a superrozvážného člověka) se kupí jedna na druhou a já opět zvažuji, zda mám vypnout televizi. A to se mi v průběhu stane ještě několikrát.________K postavám: Vojtíšek, jak už jsem zmínil je chlapec předimenzovaný (známý to jev zejména z dětských filmů, kde děti řeší problémy dospělých a disponují stejnými znalostmi a schopnostmi, jako dospělí). Karolína taky trochu nereálná - ale jenom místy, věřím, že takových děvčat, které využívají svých předností a baví se tím, není málo. Vendula - zlá, blbá a ani nepříliš atraktivní a nebýt jejich předimenzovaných škodolibostí, tak taky reálná. A potom Iška - když kvůli nikomu a ničemu, tak kvůli této postavě (a také vynikající Marii Doležalové) se film vyplatí skouknout. Nevyrovnané, citlivé děvče, které přemýšlí o sebevraždě, je náladové a má problémy s okolím i sama se sebou. Nemůžu nezmínit scénu "spacák", kdysi Iška sama pro sebe tiše povídá: "Lesba. Lesbička... a jednu z posledních scén na záchodě: "Já přece nejsem... Já nemůžu být..." Opravdu sympatická a také pěkná dívčina, u které zamrzí jen fakt, že kdykoliv dojde na dialogy s bratrem, tak vypadává ze své křehké a zmatené slupky a najednou je agresivní a dominantní._______ No a celkové resumé? Zmatené pocity, co víc dodat? FIlm měl našlápnuto na hodně kvalitní, intimní, drsnou zpověď, ale to se zdařilo pouze částečně. Tvůrci často tlačí na pilu až příliš, některé scény mi přijdou předhozené jen pro diváka (co chlap, to sexuální objekt, každý spí s každým atp.), půlka rozhovorů jak z Ordinace nebo čert ví odkuď.... A přesto jsem se cítil velmi velmi zvláštně a když jsem usínal musel jsem na film, na postavu Išky a celkově na problém vztahů hodně myslet. A to si myslím, že je dobře...

Výborný snímek. Zejméne první polovina filmu, kdy víceméně tápeme, nevíme co se děje, a jen si užíváme tu dusnou atmosféru "něčeho co se stalo", jsem si převelice užil. Parádní toporný Stanton (opět nejlepší na začátku jako "tajemný nemluvící muž") - zkrátka skvěle našlápnuto na něco výjimečného. Jenže Paříž, Texas trvá dvě a půl hodiny... Ne, že by druhá část nebyla zajímavá - koneckonců příběh musí nějak pokračovat, ale přeci jen je zdlouhavá a rozhovory přes sklo skoro až nudné. Ale přesto rozhodně doporučuji, první část minimálně...

Není Lynch jako Lynch. Oproštění od klasické tvorby Lynchovi celkem sedlo, navíc klasické výplody jeho tvorby se (v minimální míře) objevují i tady. Co Lynche vedlo k natočení filmu jako je STRAIGHT STORY? Čert ví. Každopádně dobře, že se tak stalo - film nám snadno a místy dost stereotypně vypráví, jak to vypadá se starým Alvinem a my můžeme v klidu vypnout a jenom se dívat, poslouchat parádního Badalamentiho, občas se nám i sklopí víčka, nicméně na konci se cítíme obohacení a naprosto klidní. Není to špatné, je to pěkné na pohled i na poslech, ale přeci jen chybí výstavba příběhu a při tomhle tempu možná i těch dvacet, třicet minut přečnívá. Mimochodem určitě znáte termín "relaxační hudba". No, tak tohle je relaxační film . :-)

Zatr sakr! Tak tenhle kousek mě teda pořádně překvapil. Už na začátku jsem tak nějak počítal s průměrem, o něčem extra jsem ani neuvažoval. Ale teď není pochyb - je to "pětka" jen to hvízdne. Zajímavě pojatý romantický příběh s charismatickým Edwardem Nortonem, výbornou hudbou a tak trochu Burtonovskými barvami (několik barevných scén mi zcela jasně evokovalo Sweeneyho Todda). První půlku filmu se víceméně jenom bavíme Eisenheimovými triky, seznamujeme se s postavami - zkrátka nic moc se neděje. Potom přijde milostná vsuvka (ta mě bavila asi ze všeho nejmíň, ale naštěstí byla krátká), která poměrně nečekaně skončí a začíná to pravé ořechové. Vyvolávání duchů, zahořklý a zklamaný mág toužící po pomstě. Prostě paráda. A nakonec pointa, která mi doslova vyrazila dech (myslete si o mě, že jsem naivka, ale byl jsem vážně překvapený). K závěrečnému rozuzlení bych jenom poznamenal, že pár věcí mi úplně nesedělo, ale s přivřeným okem by se spekulace typu "proč" nebo "jak" celkem daly vysvětlit. Shrnuto a podtrženo - bavil jsem se, byl jsem úspěšně vtažen do světa iluzí a magie a doufám, že se tam ještě někdy vrátím...

Silné. Uvěřitelné (s přimhouřeným očkem, ale co na tom...). To jsou asi ta dvě základní slova, která mě v souvislosti s filmem napadají. Bylo mi líto asi všech postav a nedělalo mi problém se vcítit do jejich role - nikdo to neměl jednoduché. Ač to asi nebyl prototyp dobráka (koneckonců peníze zkazí kdekoho), nejvíc jsem asi držel palce Jørgenovi - snaha vyrovnat se s vlastní nemocí a snaha konat dobro, která ovšem nemusí vždy vyhovovat okolí. Zajímavá figura.__________Nedávno jsem měl tu čest s jiným novým dánským filmem, konkrétně s kouskem "Ukrutně šťastni", který v porovnání s "Po svatbě" u mě vychází lépe. Je to způsobené tím, že i když je "Po svatbě" hutná záležitost, neudrží vás v pernamentním tlaku a napětí stejně jako "Ukrutně šťastni" a stane se, že sem tam i vypadnete. Celkové vyznění obou filmů je nicméně podobné - optimistický závěr po nervydrásajícím kousku a příjemný pocit dobře strávené dvouhodinky.