NikiVai

Bože, to byla ale s prominutím kravina. Dokoukala jsem jen proto, že mi to tu běželo jako zvuková kulisa. Samotný film postrádá hlavu a patu, potácí se na rozmezí reality a snů. No miš maš hadr.

Jo, mělo to hodně nelogických momentů a porod dítěte za bouře byl jasným polechtáním divákových emocí. Ale, když se od toho oprostím, já si to náramně užila. Survival z kontejneru mi přijde jako originální nápad (nebo mám třeba jen mezery, ale jiný podobný snímek jsem zatím neviděla) a i jednání hlavní hrdinky bylo zajímavé sledovat. Byla jsem napnutá až do konce i přesto, že mi bylo jasné, že to bude mít happyend, byla jsem zvědavá, jak si se závěrem tvůrci poradí.

Mám tento film ráda, hezky se u něj odpočívá. I když je to love story, není to o ničem, má to nějakou hloubku, přesah. Navíc jsou tu super reálie a výtečné herecké výkony, co víc si přát.

"Izuško a máš mě ráda?" "Jsi moje máma." "Taky odpověď." ... a přesně o tom to bylo o lásce matky s dcerou, která je hodně pošramocená, škoda jen, že nám tvůrci nedali nahlédnou proč. Proč je Iza tak strohá, sobecká a místy až zlá. A proč je maminka tak submisivní a poddajná.  Ať už je v jejich minulosti zapsáno cokoliv, po tatínkově smrti jsou obě ženy spolu a je to hodně emocionální jízda. Bylo to silné, velmi silné a pro mě těžko uchopitelné, hodně o Ize přemýšlím...

Tak toto byl film, který se zapsal do mého srdce. Nerozumím tak silné oddanosti k víře, možná proto, že svět kolem nás ukazuje jen zápory, které taková slepá oddanost může přinášet. Amish Grace mi ale ukázal pravý opak, ukázal mi, jak silná víra může měnit zlo v dobro i když je to často velmi těžké a bolestné. U snímku jsem si i poplakala a rozhodně mám o čem přemýšlet.

Životopisné filmy mám ráda, takže jsem na Americkou idylu byla zvědavá. A bylo to zajímavé, sledovat dvě polohy rodičovské lásky. Herecké výkony byly na jedničku. Jen bych možná ubrala na tom pomalém tempu, myslím, že i trochu víc děje dokáže vzbuzovat otázky, myšlenky a emoce. Tak jak film byl, byl dost zdlouhavý a místy až nudný.

Velmi příjemný snímek z období druhé světové války, vypovídající o odvaze a lidskosti.

Pamatuji doby, kdy jsem sledovala výhradně televizi a spoustou filmů byla okouzlená. Nepochybuji, že před těmi dvaceti lety by mě i tento snímek zaujal. Dnes už v něm vidím ale laciné pozlátko, scénář psaný horkou jehlou a herecké obsazení slabý průměr. Tvůrci mohli ještě chvíli počkat, aby příběh dokončili, tak jak se skutečně stal a mohli si dát i práci, aby jejich svědectví působilo méně jako obhajoba a víc jakonezaujatý pohled na celý případ.

Mně tento typ filmů baví. Divočina, parta lidí a jeden z nich psychopat, boj o přežití začíná. I když je to stokrát omílané téma, já se bavila, rozuzlení jsem tušila, ale bylo napínavé sledovat, jak k němu dojde.

Denzela mám ráda a jako vždy nezklamal. Ovšem od Equalizera jsem očekávala pořádný akčňák a spíš se dočkala akčního dramatu o superhrdinovi s nekonečně dlouhými rozjímavými pasážemi. Špatné to nebylo, ale ani nic, od čeho bych se nemohla odtrhnout nebo si chtěla pustit znovu.