Parlay

Začnu výtkou, kvůli které nemohu tuto minisérii ocenit plnou palbou - tvůrci ji mohli s klidným svědomím o dva díly zkrátit. Jejich záměr týkající se podrobného a nezkratkovitého vylíčení jednotlivých dějových linek by bylo možné dosáhnout i na ploše podstatně kratší stopáže. Pro fanoušky projektů s politickou tematikou se ovšem i přesto jedná o velkou událost a nad tímto nedostatkem přivřou oči o poznání snadněji. "Show Me a Hero" představuje odlišný přístup k látce než populární (i dle mého názoru plně zasloužené adjektivum) "House of Cards" - působí mnohem realističtěji. Není tak tomu jen z toho důvodu, že popisuje skutečné události, ale také vyprávěcími a filmařskými postupy. Hudební doprovod je nenápadný a upozaděný, střih a kamera nikam nespěchají a děj a postavy jsou líčeny bez jakéhokoli patosu a emočně přeexponovaných scén. Charaktery rozhodně nejsou černobílé a ono Wasicskovo hrdinství není prezentováno na jasně viditelném a vyvýšeném piedestalu. Zřejmě vůbec největším trumfem je herecký výkon Oscara Isaaca, který je, zejména v závěrečných epizodách, až k neuvěření přesný a přesvědčivý.

Nesporný kvalitativní vzestup oproti předchozímu Shrekovu dobrodružství, leč úroveň prvních dvou dílů (zejména geniální jedničky) je stále v nedohlednu. Původní dva snímky měly duši, trojka se čtyřkou jsou už především finančními kalkuly. Pochválit ovšem musím vynikající Rampelníkův dabing od Otakara Brouska ml. a několik vydařených frků, zejména Kocour v botách a zlobří kuchtík rulují.

Velmi silné čtyři hvězdičky, které koketují s pátou kamarádkou do party. Páté špionážní patálie Ethana Hunta nabízí nejen funkční napětí a prvotřídní akci (honička na motorkách je dechberoucí), ale také nadhled a vtip - všechny tyto ingredience jsou namíchány v ideálním poměru. McQuarrie se na režisérské stoličce vytáhl a těším se, s čím přijde v dalším pokračování. Očividně je to člověk na svém místě.

Probuzení síly je snovým zážitkem především pro ty fanoušky původní trilogie, kterým není proti srsti až přepjatá a neinovativní inspirace čtvrtou epizodou a jsou schopni se povznést nad častými nelogickými lapsy a nahodilostí děje (které rovněž neodmyslitelně patří zejména k původním epizodám). Pro tyto fandy (dle hodnocení můžeme mluvit o většině) se J. J. Abrams stává jedním z nejvyšších bohů jejich filmového pantheonu. Sebe ovšem musím zařadit mezi breptající minoritu - nemálo momentů a motivů mi řádně zakroutilo kedlubnou (dva příklady - dominance Prvního řádu po pouhých 30 letech od událostí Návratu Jediho; jediovský výcvik touto epizodou zřejmě již postrádá jakýkoli smysl a stává se zbytečností) a až nepříjemně často mě nutily k podezření, že tvůrci pouze přejmenovali postavy a poupravili dějové linky ve scénáři Nové naděje (napadá mě toho vážně spousta). Zklamání? Ano. Sice ne kolosální - netvrdím, že je všechno špatně (příjemný feeling Hvězdných válek se nevytratil a jedná se o první epizodu, kde humor není křečovitý a otravný, ale naopak funkční) - ale přesto zklamání...

Silné tři hvězdičky, časté přepálené kritice navzdory. Klišé, nelogičnosti a za uši tahající repliky se sice objevují, ale v rámci žánru ještě v tolerovatelné dávce. San Andreas navíc neselhává v tom nejdůležitějším - Richterova škála se při severoamerickém apokalyptickém zemětřesení řádně zapotí a triková stránka je více jak uspokojivá. Dalším plusem jsou sympatičtí hrdinové (Dwayne a Carla jako taťka s mamkou do nepohody, Alex jako kráska, co má za ušima a bratrské duo je také fajn), nad jejichž konáním tak lze celkem snadno přivřít oči.

Jiří Vejdělek se nadále drží svého kopyta a myslím, že je to jedině dobře. Po Účastnících zájezdu, Ženách v pokušení a Mužích v naději nám servíruje další pohodovou, prosluněnou, příjemně nasnímanou, lechtivou a do určité míry sexistickou (onu míru si musí každý vyhodnotit sám, já osobně režisérův pohled na něžnější pohlaví beru s nadhledem) komedii bez vyšších dramatických ambicí, která se může opřít o příjemné herecké výkony (zejména Hynek Čermák a Táňa Pauhofová jsou výteční, za to Robert Cejnar působí přeci jenom prkennějším dojmem, než by bylo milé), celou řadu úsměvných situací a několik povedených gagů. Pro mě osobně Vejdělkova tvorba představuje českou komediální jistotu, při které sice člověk nejednou zakroutí hlavou nad jejím dějem a chováním postav, ale za to se nikdy nepohorší nad vulgárním a trapným humorem, nedílnou součástí mnoha tuzemských "komedií". A to se přeci počítá.

Fury je po většinu stopáže přesně takové, jakým jsem si jej přál mít. Špinavé, syrové, uvěřitelné a připomínající, že válka je čirým a těžko představitelným zlem a nikdy tomu nebude jinak. Výjevy válečných hrůz, nováčkovo bolestivé sžívání se s realitou fronty, válkou vypěstovaný a nevyhnutelný cynismus, komornější chvilka při navazování americko-německého přátelství - ve všech těchto momentech Fury šlape jako hodinky. Nepříjemné chvilky nastanou až se závěrečným heroickým aktem, který nastolený trend otočí o 180° a při kterých jsem si pomyslel, že takto nějak podobně by se vyřádil Rambo v kulisách 2. WW... Pro mě to byly opravdu velmi nepříjemné a zbytečné chvilky, které v mých očích částečně degradují celý snímek. P.S. Po herecké stránce je Fury bezchybné, příjemně mě překvapili Logan Lerman a Shia LaBeouf.

Jsou mezi námi i tací nároční uživatelé, kteří dokonce i ryze komediální snímky podrobují neférové kritice - nejčastěji poukazují na jistou schematičnost a otravné brnkání na moralistickou strunu. Rodinka Millerových by si ovšem zasloužila být této kritiky ušetřena, protože nabízí prvotřídní a dobře naladěný herecký ansámbl, originální výchozí zápletku a scénář plný neotřelého a nekorektního, avšak nikdy trapného a nastavovaného humoru. Dobrá komedie se pozná podle toho, zda se u jejího sledování divák dobře baví. A já se bavil náramně. Tvůrcům se snímku podařilo naladit příjemný a pohodový feeling, který nejlépe ilustruje Jason Sudeikis a jeho hravé pomrknutí na diváky při parádním tanečním čísle Jennifer Aniston.

Ke snímku jsem choval značnou důvěru, avšak nyní musím kapitulovat... Jedná se o jednoznačný zásah do černého. Či snad přesněji řečeno do Bílého? :-) Sledovat poctivou oldshoolovou akci (automobilová naháněná na pažitu před Bílým domem je nezapomenutelná) a fandit sympaťákům Tatumovi (zoufající si hrdina z masa a kostí alá John McLane) s Foxem (ideální prezident do každé rodiny) je zkrátka nefalšovaná radost. Pozitivní dojem nemůže pokazit ani obligátní americký patriotismus (zde dokonce umocněný pro demokraty zapálenou a uvědomělou jedenáctiletou voličkou) - pseudovlastenecký výplach typu Air Force One se naštěstí nekoná, a to především díky velké porci humoru a tvůrčího nadhledu. P.S. Prezidentova manipulace s raketometem mě dostala do kolen :-)

Je pravdou, že snímek po dějové stránce vzorově dodržuje osvědčené žánrové šablony a nepřekvapí tudíž neočekávanými zvraty (včetně všemi očekávaného závěrečného aktu zrady, na který snímek obrazem odkazuje již v jeho samotném úvodu), avšak bylo by ode mě velice laciné a ke snímku nespravedlivé, kdybych mu tento fakt přisoudil jako výrazné negativum. Zejména Carlitova postava ve fantastickém podání Al Pacina je jedním z důvodů, proč je nad určitou šablonovitostí snímku tak snadné přimhouřit, ba úplně zavřít oči. Carlita Briganteho, „polepšeného" gangstera ze staré školy, vyznačujícího se osobitým morálním kodexem, si zkrátka nelze nezamilovat a nedržet mu palce, aby se jeho sen o ráji (v jeho případě zpodobněném zapadlou autopůjčovnou), stal skutečností. Snímek dále činí výjimečným zejména prohnilý a roztěkaný právník v podání Seana Penna, režisérské řemeslo Briana De Palmy ve vrcholné formě, mnoho nezapomenutelných scén (zejména úvodní akce v kulečníkové herně a mistrně gradovaný závěr) a v rámci žánru atypická atmosféra. Brian De Palma si, přinejmenším v rámci gangsterek, zcela bez diskuzí zasluhuje nemalý respekt.