zelvuska20

Nemůžu si pomoct, ale jako první jsem viděla černobílou verzi s Kronerem, Chudíkem a Adamovičem a tato verze mě proto zklamala. Chápu, že s barevným filmem se ta ponurá atmosféra tvoří hůř, to bych tvůrcům vůbec nezazlívala, co mi ale vyloženě vadilo byly zbytečné detaily navíc. V černobílé verzi jsem si zvykla na to, že si víc musím domýšlet, než se dozvím a zároveň skoro všechny postavy lžou, na tuto hru jsem přistoupila a bavila mě, proto např. hlasité spekulace o tom, jestli neznámý je nebo není Žid a potom ve flashbackových záběrech potvrzené, kdo vlastně byl, mi film dost zkazily.

Ujetá směs nejrůznějších událostí z českého území, která ale z nějakého důvodu funguje. Po každém shlédnutí se s rodinou shodneme, že to je strašné nebo že to je blbost, ale pokaždé se smějeme od začátku do konce. Děj pěkně šlape, každá postava je šílená svým vlastním způsobem, jejich interakce jsou dokonalé (zejména majitel pohřebního ústavu a malý kluk), střihy na strojvůdce běžícího za lokomotivou za doprovodu dramatické hudby jsou geniální. „Jak začíná otčenáš?“

Řemeslně velmi dobře zpracovaný film, bohužel jakožto milovníka muzikálů mě poněkud zklamaly vynechané pasáže některých písniček a výkony hlavních představitelů. Zatímco Anne Hathaway si svého Oscara zasloužila, na Jackmanovi i Croweovi je slyšet, že písničky vůbec nevyhovují jejich hlasovým rozsahům a zamrzí, když postava velitele vojáků (hraná Hadley Fraserem, který fanatického inspektora Javerta ztvárnil na jevišti), spolu s Les Amis (revolucionáři) zpívají lépe, než Valjean s Javertem dohromady. Marius je ucházející, i když je na jeho hlasu taky poznat, že není trénovaný, Cosette je docela příjemná, Eponine je skvělá, její rodiče taktéž, malý Gavroche je dokonalý. Ale musím přiznat, že i když na filmu najdu mouchy, při závěrečném Do you hear the people sing mi vždycky vhrknou slzy do očí.

Komorní drama, morální dilema, ponurá atmosféra. Přestože je děj svým způsobem předvídatelný, film ve vás zanechá hluboký dojem. Postavy se sice mohou na první pohled zdát šablonovité, ale rychle vám dojde, že než to, co se o nich dovídáme a o čem mluví, je mnohem důležitější to, co zůstává nevyřčené a šablony nabývají na až nečekané trojrozměrnosti. Kromě toho je potřeba vyzvednout excelentní výkon pánů Kronera a Chudíka, i když ostatní herci nezůstávají pozadu.

Nedoceněný skvost, který je ale pro ten správný požitek nutný zhlédnout minimálně dvakrát. První zhlédnutí je nutné pro zorientování se v ději a pak už se divák může skutečně ponořit do amerického filmového studia 50. let, tvořícího něco jako svůj vlastní svět a poznat jeho obyvatele, od unesené filmové hvězdy Bairda, přes mladého Hobbieho, který sice neumí hrát v dramatech (a přivádí tím k zoufalství proslulého režiséra Laurence Lawrence), ale nepostrádá rozhodnost a rychlé uvažování, herce Burta s temným tajemstvím skrytým za jeho rozzářeným úsměvem, těhotnou herečku toužící po zodpovědném chlapovi,  dvě reportérky - navzájem se nesnášející dvojčata, k Eddiemu Mannixovi a jeho sekretářce, kteří tento cirkus zuby nehty drží pohromadě. Film je prošpekovaný vtípky a bratři Cohenové si milým způsobem dobírají velké hollywoodské filmy z 50. let, zejména historický velkofilm Ben Hur.

Autor scénáře evidentně neuznává koncept pomalého rozjezdu ani retardace děje, protože rychlost je od první minuty do úplného konce nebezpečná. Na začátku spadnete do první ze sekvence nebezpečných a až neuvěřitelných situací a komplikací, plných nejrůznějších klišé akčních filmů, po dvou hodinách vás to vyplivne, vy přemýšlíte, co jste to vlastně sakra viděli, zároveň se vám to líbilo a až se vzpamatujete, dali byste to klidně znovu. Těžko říct, jestli to dělají dvě hodiny plné napětí a adrenalinu, mladý Keanu Reeves, jeho chemie se Sandrou Bullock nebo všechno dohromady, ale evidentně tento koktejl funguje, jak má.