Mangano

Nemám rád horory, kde se tři čtvrtě filmu nic neděje a v jednom kuse se jen jezdí kamerou po nábytku. Žalostně málo lekaček a trapný démon oblečený do cosplaye víly Amálky. Gradace děje a atmosféry odloučení naprosto zabitá výletem do civilizace pro autobaterii. Zároveň musím ještě říct, že nejsem spokojen s rychlostí a četností umírání jednotlivých postav. Co se týká pozitiv, tak ty vidím podobně jako v případě nedávno viděného Dreamkatcher (2020) v dronem zachycených přírodních scenériích - což je hezké, ale už je diskutabilní, jak moc to souvisí s kvalitou obou hororů.

Dreamkatcher je takové podařené hororové béčko. Vypadá to opravdu, že jako pokaždé když Morganu Freemanovi přibude na tváři jedna piha za to, že někomu něco v nějakém dokumentárním filmu přišel solidně v obleku vysvětlit, Lin Shaye zase přibude na tváři pokaždé jedna vráska za to, že zahraje jednu a tu samou postavu v jiném hororu. Počet vrásek je pak to jediné, co se s každým rokem na této postavě mění. Tenhle filmek má celkem solidní atmosféru, ale dost ho na kolena sráží slabounký scénář. Konec je pak úplně banální a nedává ani moc smysl. Co se mi mega líbilo, byly ty dlouhé přelety nad dechberoucí přírodní scenérií. Bylo to jako sledovat horor vnořený do dokumentu od sira Davida Attenborougha. Horor je to tedy tak na dvě hvězdy, ale za tu úžasnou přírodní kulisu jednu přidávám. Na závěr bych chtěl tento snímek nominovat na cenu za nejpomaleji stoupající závěrečné titulky roku 2020 a cenu za nejdebilněji architektonicky řešená okna v čele budovy.

Béčko s naprosto nevyužitým potenciálem. S atmosférou staré opuštěné nemocnice si tu nikdo vůbec nepohrál. Nejenže film z této lokace naprosto nic netěží, ale navíc i místní poliklinika tady u nás na maloměstě na kraji Vysočiny vypadá uvnitř mnohem hůř a strašidelněji, než deklarovaně tři roky opuštěná nemocnice v tomhle filmu. Hlavní pozitiva vidím ve vykreslení brutality a v dost povedeném střihu.

Akta X jsou z mého pohledu po aktuálním zhlédnutí všech dosavadních epizod velmi rozporuplný seriál. Opravdu dobrých napínavých či strašidelných dílů jak definuje žánr, je v celém seriálu jako šafránu. Na nějaký skutečně výjimečný díl, ze kterého bych byl opravdu nadšený, si ani nevzpomínám. Přesto se v průřezu seriálem najdou díly, jejichž sekvence mi z jakéhokoli důvodu utkvěly v paměti. Jednotlivé první série z 90. let pak pro mě byly obecně opravdu velmi nudné a nezáživné. Neustálé změny pohledů na realitu, stohy papírů, lidé ve stínech, zaparkovaná auta v temných garážích a neskutečná hromada nudných keců mi dohromady vůbec nesedla a působyla na mě strašně demotivačně. Nebyl jsem skrze to schopen sledovat zmatečnou hlavní dějovou linku a ani mě to popravdě nezajímalo. Odkrývat síť intrik a vládních snah překroutit realitu skrze kříže na oknech, věčně naprosto scénáristy překopavaného Kouřícího muže nebo komicky naivního Muldera a až fanaticky skeptickou Scully bylo možná pro diváka atraktivnější před těmi třiceti lety, to já zase chápu, ale dnes jsem popravdě od seriálu očekával trochu víc, než jsem nakonec dostal. Zároveň pro mě Akta X ovšem nejsou žádným zklamáním, to se zase říci nedá. Pokročilejší série, kde se toho z mého pohledu začalo trochu více dít, mi pak sedly o něco více. Dva filmy doplňující seriál pak pro mě byly mnohdy lepší, jako většina dílů samotných. Zvláštní vztah mám po celou dobu také s hlavními hrdiny, nějak jsem si k nim za celou dobu nenašel cestu, ačkoli jejich příběh a vzájemná chemie jsou pro mě to nejatraktivnější na celé hlavní dějové lince. Gillian Anderson je pro mě jedna z nejkrásnějších, nejelegantnějších a nejcharismatičtějších hereček ve vesmíru, na roli Scully se pekelně hodí a je jedno jestli ve svých dvaceti nebo v padesáti letech. Většinou mám s posledním dílem seriálu velmi špatnou náladu a jsem smutný, že mě spolu se seriálem opouštějí nějací přátelé, se kterými jsem se pravidelně po dlouhou dobu vídal :D s Mulderem a se Scully to tak teď ale nemám. Prostě jen pokyvuji hlavou a těším se třeba na nějaké další budoucí shledání s navazující dvanáctou řadou, na kterou se zase jednou eventuálně rád podívám.

...a souvislost? Co to jako bylo? Něco mi uniklo?

Zrovna když jsem si v závěru řekl, že tomu dám TŘI hvězdy kvůli tomu dementnímu konci a celkově labilnímu rádoby humoru, spatřil jsem (v čase 41:"33") zavěšené tři hvězdy na zdi toho domu nad tím zpívajícím dědou. Vedle je napsáno italské slovo "tre" a celý záběr končí přeletem nad italskou trikolorou. To, že je to třináctá epizoda deváté řady (3×3=9), ponechme jakoby bez povšimnutí. Připouštím, že na té numerologii může něco být a tak by mě zajímalo, co se stane, když této epizodě díky tomuto faktu trochu zvednu hodnocení na hvězdy ČTYŘI :D - DODATEK 10.06.2022: u státnic z psychologie jsem si vylosoval otázku číslo 4 :D Kdybych věděl, že to takhle funguje, neučím se dalších 23 otázek :D

Velká škoda za tu zbytečnou dějovou linku s babičkou a naprosto infantilní béčkový konec. Jinak jsem se opravdu jako středoškolský učitel nadmíru bavil.

Po technické stránce jde o celkem dobrý časosběrný dokument, který těží hlavně z odkazu Karla Gotta a jeho úmrtí. Pokud by pan Gott neonemocněl a nepodléhal v průběhu natáčení své nemoci, dokument by ve finálním střihu tvořilo naprosto něco jiného, což bych paradoxně chtěl vidět také, ale to už nikoli z důvodu sledování životních úspěchů a neúspěchů Karla Gotta, nýbrž pro sledování jeho osobnosti, geniality a způsobu myšlení, který se mi velmi zamlouval. Ono totiž dokumentů o jeho životě, slávě a kariéře už bylo natočeno dost. To, že se k tomu autorka znovu vrací i tady, když má jedinečnou možnost nabídnout jako poslední divákovi diskuzi s tak zajímavě smýšlejícím člověkem, mi tedy hlava nebere. Když poté přihlédnu k tomu, čím dokument začínal a jel po lince už 20x viděného, byl by to bez Karlova odchodu asi jen další naprosto zbytečný film o Karlu Gottovi v Semaforu, o Karlu Gottovi a bratrech Štaidlových, o Karlu Svobodovi, Antichartě, Německu, Slavících a tak dále a tak dále. Prostě autorce hraje do karet pouze to, že byla jako jediná ve správnou dobu na správném místě. Že by toho potom nějak mimořádně využila, to se bohužel říci taky nedá. Tento dokumentární film mi tak přinesl (samozřejmě kromě nahlédnutí na mistrovo smiřování se s odchodem) pouze pár zajímavých aspektů na pozorování. Zajímavý mi přišel vztah Karla a jeho dcer v kontextu s jeho smyslem pro humor. Karel s nejmladšími dcerami nezávazně vtipkoval svým obvyklým způsobem, aniž by jednou jedinkrát kterákoli jakýkoli jeho vtip pochopila. Úsměvné tak bylo, že vtipu se vždy smál jen sám Karel a tuto jeho podvědomou tendenci brát svoje dcery za starší, než ve skutečnosti byly, v jeho situaci naprosto chápu. Zajímavý mi taky přišel obvyklý přístup Karla k jeho fanouškům (de facto ke komukoli ve střední Evropě, kdo jen se chtěl s Karlem vyfotit a sáhnout si na něj). Karel vždy s úsměvem na rtech svolil, což se mi velice líbí. Zaujaly mě emoce, se kterými Karel komentoval autorčinu otázku na Antichartu. No a velice zajímavý mi také přišel jakýkoli pohled na paní Gottovou. Nijak ji prosím nehodnotím a smekám a klaním se před ní až k zemi. Já jen, že mi ta paní příjde velice zajímavá. Uvítal bych dokument o ní.

Film Akta X je po všech stránkách lepší jak 90 % epizod seriálu, alespoň tedy do 5. série. Opravdu doufám, že tvůrci budou pokračovat na stejné vlně, jinak se snad za chvíli ukoušu nudou.

No slábne nám to, slábne. Dokonce to už ani nelze nazývat hororem, což tedy u této série hororových klenotů považuji za masivní hřích. Největší proměnná oproti předchozím dvěma dílům je změna zadku na režisérské stoličce, což mi nahrává k tomu, svalit lehce všechnu vinu na režiséra. I ty hanbáři!