Mangano

Keci, prdy, rodina, bla, bla, bla, "budeš mít vnoučata", bla, bla, bla "konečně mluvíš rozumně" bla, bla. Škoda té do očí bijící propagandy tradičních hodnot, jinak se jedná o pěkný, svižný a zábavný kraťas.

Kupodivu se mi pátý díl líbil více než ten předchozí, ale na první dva rozhodně nemá. Už je tam prostě až moc postav, scénář už dávno postrádá jakéhokoli smyslu, děj se nemá čeho chytit, je to vyčerpané a není to vtipné. Zábavné (ve smyslu ne nudné) ještě možná trochu ano. Na eskapády hrdinů, které znáte od dětství už dobrých dvacet let, se prostě dívá dobře, je to klasika, co pořád ještě nenudí, ale těžko říct, jak dlouho to ještě takhle vydrží. Pro tuhle sérii již nastal čas loučení, cítíme to všichni, tak snad ji teď Disney nechá odejít, dokud ji zbývá alespoň nějaká čest, aby nám pak neskončila v naprostém blátě jako Shrek v rukou Paramountu.

Tohle teenage kvičení už nemá s původní Dobou ledovou nic společného. S každým dalším dílem posunují tvůrci laťku níž a níž. Je mi jasné, že s tím nepřestanou, dokud si nerozbijí ústa o samotné dno. Po tomhle jim to ale přeju.

První povídka o filmovém štábu na Šumavě je naprostý paskvil, u kterého jsem okamžitě usnul. Po probuzení a opětovném přetrpění paskvilu přišla na řadu druhá povídka o třech bratrech hledajících králův klobouk. V tomto případě se tu bavíme jen o profesionálně odvyprávěné nudě. Obecně je zasazení takovýchto příběhů o královstvích, králech a jejich synech s nástupnickými právy do moderní doby naprosto nechutný nápad a mě se to silně nezamlouvá. Jako jestli se někdo směje v honbě za korunou jedoucímu princi v buldozeru nebo jeho bratru, jak jede po dálnici na mopedu, budiš. Já ne a ani mě pak nezajímá o čem že to vlastně v nějaké hlubší rovině celé je. Třetí povídka byla naopak celkem pěkná, zdařile zpracovaná, milá a je jediný důvod, proč ode mě Fimfárum 3D nedostalo odpad. Ani ten Werichův hlas už mě napotřetí nebavil. Patnáctiletá princeznička s hlasem Jana Wericha sice má pořád jakési tradiční české kouzlo, ale něco mi na tom nesedí.

Profesionálně odvyprávěná nuda.

Zajímavá a od ostatních se nepatrně ve svém technickém zpracování lišící se povídka. Oceňuji jeden vtipný moment s košíkem vajec a typické Werichovo kouzlo.

Vybrané povídky do tohoto pokračování jsou znatelně slabší než ty z prvního pásma Fimfárum. Koncept si pro mě z prvního případu nese i tehdy mnou kritizovanou rozvleklost, ony natahované prvky mezi nahranou Werichovou audiostopou tu ale působí už trochu iritujícím dojmem a jednotlivé příběhy si s sebou sice nesou lehký satirický podtón, ovšem vtip jako takový to nemá žádný. Příběh o třech sestrách je pak v tomto ohledu nejslabší, nic nenabízí, nic nepředá, nepobaví, jen tak pomalu a drhnouc uplyne. Příběhy odehrávající se mimo českou kotlinu jsou pak úplně mimo mísu. Ty nemají žádné Werichovské kouzlo, ačkoli jsou z jeho pera, nejsou prostě dobře zpracované. Fimfárum 2 jako celek špetku Wericha přece jen vykazuje a to skrze jeho hlas linoucí se z autorových úst napříč všemi příběhy. Nic moc to sice neznamená, ale svoje kouzlo to místy pořád má.

Jako pohled do českých ulic slouží jednotlivé povídky náramně dobře. O to větší mají hodnotu, jelikož je i pod rouškou již uplynulého času naprosto jedno, jestli se díváme z okna na náves vesnice za časů císařpána nebo jestli teď výjdu doma na balkón. Česká nátura je pořád stejná a ať už se někomu líbí či ne, ve Fimfáru ji najde parodicky zmapovanou od a do z. Fimfárum jako povídkové pásmo na mě pak ale působí trochu pro kino natahovaným dojmem, což mi kazí atmosféru jednotlivých povídek. Musím také říct, že výjma "Lakomé Barky" jsem se vůbec nepobavil, spíš jsem se jen čas od času přistihl, jak lituji, v jakém to žijeme bordelu, což ale paradoxně cenu všech vybraných povídek zase zvedá. Nelíbila se mi jen povídka "Franta Nebojsa" vypovídající o nesmyslnosti strachu z výchovy fackami, ale je možné, že mi unikl její smysl. Samotná animace je pak velice zajímavá a nápaditá, místy vtipná, místy zasmušilá a místy až depresivní. Vždy ale skvěle podtrhující danou emoci jakoby přímo vycházející z pera Jana Wericha.

"Tři facky které mu chyběly do správné výchovy"? ...a to bylo jako ono? Abychom se nebáli vychovávat fackami, i když nám okolí tvrdí opak? No to snad ne :D

Moudré a pravdivé, peklo zdařile depresivní, ale oproti Barce to pro mě postrádá vtip.