Mangano

Krapet vtipnější než jednička.

Mám rád nadzemky. Nemám rád přehodnocené kriminálky. Přehodnocené kriminálky s nadzemkou přiznávám, mají něco do sebe.

No...jenomže já asi nevěřím. Mám vlastně problém už se samotným křesťanským rockem, celé je to totiž podle mě ve finále jen jeden velký business a o víře, to už ani tak moc není. Já vím, že je tenhle příběh motivován skutečnou událostí a osudy reálných lidí, ale ač je to i velmi silné, mně to prostě pořád příjde strašně fake. Nemůžu si pomoci a jak říkám, já asi jen prostě neuvěřil. Nevěřím tam vlastně ničemu. !!! SPOILER: !!! Asi je to necitelné, ale jestli se k sobě ti dva nakonec vrátili jen kvůli tomu, co se přihodilo té dívce, tak to v jejich lásku prostě nevěřím. On evidentně trpěl spasitelským komplexem a ona se pochopitelně cítila sama. V tom já moc lásky nevidím, sorry.

Překrásný film, překrásná výprava, překrásná Audrey Hepburn, geniální dobové ztvárnění a líbezné hudební motivy počátku druhého desetiletí 20. století...páni, to jsem opravdu nečekal. Jediné, co mi trochu ubralo na zážitku, je ta podle mě trochu moc dlouhá stopáž. Ale čert ji vem. Když Audrey scházela z těch schodů, měl jsem opravdovou husí kůži z toho, jak je nádherná. To se mi nikdy před tím nestalo, myslel jsem, že takové ty omámené pohledy na vstupující Popelku na ples jsou možné jen ve filmu...no, další chlapácké životní poučení za mnou.

Pro někoho jako jsem já, kdo o herní předloze neví vůbec nic, je tenhle snímek jen strašně dlouhé, zbytečné, nudné, dějově ploché a nicneříkající doplnění vaty kolem Andersonovi filmové ságy, které se poté ani trochu nevyrovná. Na druhou stranu musím říct, že je tohle pokračování poněkud zábavnější než předchozí díl. Takže maličko oceňuji alespoň tenhle progres.

Ztracené dítě se navrátilo ke svému taťkovi a je to sakra znát. Navíc díky tomu, že Anderson zahodil ten nesmysl se superschopnostmi hned na začátku filmu, jsem ještě nadšenější. Super žánrovka, cool nemrtví, charismatický Wentworth Miller a útulná atmosféra věznice, tohle mě prostě neomrzí.

Za mě v rámci žánru nejlepší manželské etudy.

Za tu objektivitu a nestrannost, v kombinaci se stále více gradujícím a brilantně zdokumentovaným silným životním příběhem, si tento snímek zaslouží aplaus ve stoje. Jako divák můžu prostě jen opět smeknout před paní Třeštíkovou - královnou českého dokumentárního filmu.

Hra už na mě příliš retrospektivní a ohraná. Navíc začala pozdě, obalená spoustou zbytečného bláta okolo. Film docela těží z charismatu Costase Mandylora, ale nikdo nedokáže vyrovnat hloupost toho stále se zamotávajícího uzlu příběhu. Nuda.

"To bude vtip na Michaela Jacksona, Scullyová. Ale nevidím pointu" - za takovéto výblitky rádoby vtipných a tupounkých ignorantů bych věšel!