Mangano

Jezdím vlakem denně 10 let a bydlím jen jednu zastávku od Studence, kde je ta trať, kde se stala ta originální "katastrofa", jež byla pro tento film inspirací. V životě jsem neviděl přesnější film podle "neskutečné" události, než byl tento. Od těch socialisticko-marxistických když se zadaří tak pojizdných tetanusů, kterými mám tu čest jezdit, kde je v zimě 2x větší zima než venku, kde je v létě 45 °C ve stínu (15 % rozlohy vagónu kam chvíli nesvítí slunce pokud nejede vlak lesem), kde nejde zatuhlými rezavými páčkami ovládat topení, takže musíte spoléhat na dobrou náladu průvodčího, aby nezapomněl zapnout ty následně naopak žárem slunce sálající kamna, kde se okýnka otevírají po náhodném zakašlání některého z cestujících a nikoli, když je to zapotřebí, kde když máte štěstí, tak do nich na nástupišti intuitivně nastoupíte, ovšem luxusu vystoupit ve vámi zvolené cílové stanici se již tak s 50% šancí nedočkáte, jelikož prostě nejdou otevřít dveře, kde na vás 50 let starým ztvrdlým těsněním u okna regulerně prší a kde je potřeba jít na toaletu srovnatelná se Sophiinou volbou, přes všechna ta hodinová zpoždění vytvářejících svojí pravidelností alternativu ke standardním jízdním řádům, po všechny ty strasti s naprosto přesně ve filmu charakterově popsanou typologií cestujících, představuje tento film naprosto přesnou sondu do životů a osudů cestujících - klientů Českých drah na lokálních či méně mediálně zajímavých tratích (prý jsou i vlaky s klimatizací, zásuvkami a s WiFi, nevím, neznám). Nemám sebemenší tušení, proč tahle excelentní komedie nedostala Oskara. Nemám rovněž tušení, proč ho nedostal tento film, který poté, tedy alespoň sám pro sebe, označuji za perlu českého filmografického průmyslu. Tleskám ve stoje. Bravo.

Příjemná a zábavná komedie, hlavně tedy potom díky těm třem výborně zahraným moulům. Je to katastrofálně infantilní, já vím, ale nic mě na tom v zásadě neiritovalo. Prostě mi to příjde tak nějak roztomile dementní no. Soundtrack je k tomuto filmu složený také moc pěkný. Skvěle podtrhuje kouzlo těch klasických devadesátkových rodinných komedií, které na mě popravdě dýchlo i z tohoto snímku. A co je teď pro mě při hodnocení úplně nejdůležitější, je fakt, že jsem se po dlouhé době u nějaké komedie opravdu zasmál a to nejen jednou. Podle mě moc pěkná práce.

Centrální děsící faktor diváka je v tomto filmu dle jeho autorů... chvíle napětí... ano, je to Asiatka. "Tu je vyfocená Asiatka, bůůů." "Tady zase stín Asiatky, bůůů." "Hej kámo, venku na ulici na mě mávala Asiatka, děsí mě to." "Á pozor, máš na krku přisátou Asiatku, utíkej!" "Odstěhujeme se z Japonska do New Yorku, tady je Asiatka." "Tamhle v ložnici je mrtvá Asiatka, jdem do ni šťouchnout." "Bože všude mě sleduje Asiatka, nééé." Únavný, že?

Pěkná kamera, ale film je to strašně emočně i dějově plochý. Tady si někdo hraje na americkou produkci a nemá na to. Vedlejší postavy zbytečné, hudba nevýrazná, scénář uměle natahovaný a naprosto nepropracovaný konec - ani to se mnou nehlo a to mě zatím vždycky filmy s nějakým pejskem na konci alespoň trochu dojaly. Jestli se tu dá mluvit o nějakém herectví, tak jedině s paní Holubovou a i ta měla co dělat, aby se v tak neschopné režii neztratila. Ostatní kromě Bolka tu buď opravdu neměli dost prostoru nebo to prostě nejsou herci. Herectví pana Polívky bych pak označil za jakousi formu šťastného bytí na světě. On tím filmem tak jaksi ležerně proplul, na což se koneckonců prozatím dívá i dobře. Kromě kamery, vypravěčských schopností pana Trojana a hezké scénografie mě pak poťešila i účast pana Zbigniewa Czendlika, který je jeden z posledních které znám, co mi připomínají dobro a životní moudrost v lidech, což je ale úplně na jinou diskusi ;) Kája se jako veterinář pak alespoň mohl zatvářit smutně, když mu jeho sestra oznámila osud toho štěněte, ale jako v pohodě, chápu :D

Měl jsem co dělat, abych u toho neusnul. Animák s pěknou animací ale slaboduchým scénářem a humorem infantilním snad i pro předškolní děti. Srovnatelné s předchozím dílem.

Pěkný film, jen trochu zvláštně dějově vystavěný. To ho ale činí zajímavějším ne špatným. Posoudit ale musí každý sám. Nudil jsem se vlastně jen dvakrát. Nebavil mě až příliš dlouhý dialog v lese na téma říct to x neříct nic. A všechny ty scény šplhu Jona Voighta na skálu a pak zase z ní byly naprosto zbytečné a sáhodlouze nudné. Naprosto jsem potom v kontextu onoho šplhu nepochopil osud Ronnyho Coxe. To bylo jako co? Za mě nejslabší místo filmu. Zbytek ale ušel, scénář, jak říkám, je zajímavý a po technické stránce nejde tvůrcům naprosto nic vytknout.

Tenhle filmek balancuje na hranici příšerného hororového béčka a solidního céčka. Krásné oči sirény, jedna pěkná sexuální scéna a dobrý námět to drží na okraji. Filmu tak totiž nesluší ani jedna ze zmiňovaných kategorií.

Do Thajska se po zhlédnutí tohoto filmu už asi v životě podívat nechci. K tomuto rozhodnutí mě vedly hlavně 3 důvody. Za prvé: pokud by mě nezabila tamější příroda nebo gangy, jejich byrokracie již rozhodně ano. Za druhé: celá země je extrémně líná, zpomalená, zmatená, pošahaná a nic tam nemají a konečně za třetí: očividně mají příšernou filmografii, se kterou bych teď opravdu rád nějakou dobu nepřišel do styku. Můj pohled na v tomto případě neschopnou režii je následující. Buď natoč dobrý dokument, kam si místo herců pozveš pamětníky, ok. Ale v takovém případě na začátku v titulcích nepřiznávej, že tě ta událost nudí, nejeví se ti pro tvůj film dostatečně zábavná a tak, že sis dovolil některé situace a postavy trošičku zdramatizovat na úkor reálných skutečností. To mi vykouzlilo údiv na ksichtu hned v prvních pár minutách teda. V opačném případě totiž můžeš natočit dobré dobrodružné katastrofické drama s profesionálními herci, srdceryvným scénářem a s dechberoucím hudebním motivem na konci. Nic ti v tom nebrání, jen to proboha nekombinuj. Výjde z toho pak tohle. Co se týká scénáře, ze začátku byla příjemná změna, oproti podobným filmům tohoto žánru, že se tento zaměřuje hlavně na okolí, které onu katastrofu sleduje z venčí nebo na lidi, kteří ji bezprostředně řeší (kromě samotných thajských záchranářů a úřadů), než na samotné oběti. Tím tvůrci na začátku nahodili solidní tempo a vyhnuli se standardním ubrečeným roztřeseným dialogům o přicházející smrti a špatných dosavadních životních rozhodnutích. Jenže po čase, když se film samotným obětem popisované titulní katastrofy nevěnuje vůbec, začne to vypadat hloupě a neosobně. Navíc to ke konci směřovalo k tomu, že se tvůrci snažili prezentovat jako hlavní oběti oné zatopené jeskyně samotné záchranáře, kteří si tam jakoby jdou vyzvednout svoje zboží a nedej bože, aby se ještě po cestě pohnulo a poničilo jim vybavení. Na druhou stranu, ten záchranář, co při té operaci zahynul, si zasloužil nejen víc prostoru ve filmu, ale také věčný a nehynoucí respekt. Je dobře, že je mu film věnován. Konec mi pak i tu jednu slzu hodil na krajíček ráfku, takže úplný brak to zase nebyl. Jen je to celé takové strojové, rozpolcené a neosobní no.

Až protivně rozvleklý hysterický příspěvek od sester z řádu tmavých očních linek, svaté voděodolné řasenky, silného make-upu a posvátného tužidla. Kdyby tam v tom bordelu mezi těma úchylnýma štětkama nebyli ta scvrklá bába a ten očividně před zákonem prchající dřevorubec (sorry madam), možná bych si to i spletl se sesterským klášterem. Oceňuji pak hlavně melír naší bordelmamá a.k.a. vrchní abatyše, ačkoli ten krátký pečlivě střižený účes od místní kadeřnice ji ke konci už podle mě moc neslušel. COŽE? Jeptišky? Horor? Kde?

Tak a další legenda mého dětství právě upadá na naprosté dno. Vypadá to, že Disney nezapomíná a za nějakou starou ránu z minulosti se potřebovalo na své nově vlastněné sérii pěkně pomstít. No, v tomhle směru pěkná práce. Animace odporná, děj nudný, scénář laciný, humor žádný, akce pitomá a do očí bijící zbytečnost. Tohle je The Walt Disney Company a vyprodukovat něco takového od nich prostě musel být záměr.