Mangano

Steven Spielberg je mimořádný vizionář, perfekcionista, věčné dítě a co hlavně - je to mistr vypravěč. Obdivuji jeho nepopiratelný cit pro blaho divákova oka, a v kombinaci s jeho umem odvyprávět poutavý příběh, ho už od dětství považuji za opravdového krále filmu. "Jurassic Park" je dalším typickým klenotem jeho úžasné filmografie. Společně s krásnou hudbou od žijící legendy pana Johna Williamse je to pro mě navíc jeden z nejzapamatovatelnějších filmů, co kdy kdo natočil. S příletem helikoptéry na ostrov a následnou první zastávkou aut u procházejícího brachiosaura mám zákonitě vždy husí kůži. Spielberg perfektně pracuje s divákovou emocionalitou, s tajemností, se strachem i s napětím v akčních scénách. No a na svoji dobu je film po stránce audiovizuálních triků a efektů samozřejmě naprosto revoluční. Na filmu nemám rád jen jedinou scénu, kterou je vážný rozhovor Ellie s Hammondem nad kyblíky se zmrzlinou ve společenské místnosti. Celá scéna je špatně natočená, obě postavy jednají naprosto iracionálně a projevují se jako párek psychopatů. To byl maestro král filmu nejspíš zrovna na toaletě, jinak nevím. Pro taková uvědomění, emocionální výlevy a hluboké úvahy nemají tyhle dvě postavy ve filmu prostor. Nemají při tom z čeho čerpat, samotná scéna je na takovou intenzitu příliš krátká a jediné, co ji trochu zachraňuje, je herectví pana barona Attenborougha, jinak to na mě působilo jako něco, co bylo vystřiženo z hádky v nějakém romantickém béčku. Jurský park jako celek pro mě ovšem zůstává bravurním dílem, jehož podpis do historie filmu nemůže nikdo zpochybnit, i kdyby se snad mimo jeho kvalitu řešila byť jen jeho komerční stránka.

Po druhém zhlédnutí musím dost upravit svůj názor na tenhle film. Před asi pěti lety mi to přišlo jako velice napínavé investigativní drama s dost zarážejícím koncem. Dnes k tomu mám nějaké připomínky. Teď mi příjde, že "Spotlight" je honorovaný hlavně za námět, na kterém stojí, za skutečnost, kterou s dikcí na co možná největší objektivitu prezentuje. Faktem ale pro mě zůstává, že to po kvalitativní technické stránce nedělá nijak zvlášť excelentně, alespoň ne tak, jak by se mohlo zdát při pohledu na ovace filmu. Za prvé trochu mimo hodnocení, mám problém samozřejmě už s tím, že je pro hodnotícího diváká velmi lehké podlehnout tlaku hodnotit film a scénář skrze námět. Ten je nepochybně velmi zajímavý, a zabývat se takovými choulostivými věcmi ve filmu založeném na skutečné události vyžaduje jistě značnou dávku odvahy, ale to je skutečnost, nějakým způsobem se to takto či jinak stalo, je to realita a pokud můžu minimálně mluvit sám za sebe, já chci svoje hodnocení dělat co možná nejobjektivněji oproti světle faktu, že se mi líbí, čím se daný film svým dějem zabývá a jeké problematice se potažmo věnuje. Opět, já nikomu nic nezazlívám, ale Oskary za nejlepší film a scénář? Jako ok, ovšem já jsem ten film právě viděl a ptám se proč. Dále za druhé. Kamera, hudba a prostě veškerý audiovizuál ne mě působil dost nízkorozpočtově, a to mi, pokud je tu poptávka po nějaké kvalitě filmařského řemesla, jakože tu je, značně kazí dojem. Za třetí. Filmy tohoto řekněme "dialogového" formátu potřebují při svém apelu na kvalitu divákova prožitku dodržet jeden faktor a tím je přehlednost. Přehlednost jmen, přehlednost postav, přehlednost o datech, částkách, realitě. Je dost možné, že mentálně jsem na tom ze dne na den hůř a hůř, ale i přesto si myslím, že v tomhle ohledu byl scénář filmu dost na hraně. Hlavně ze začátku. Jakmile se začne děj cyklit, člověk eventuálně ztratí zájem o něco, čemu nerozumí a v takovém případě je nutné, pokud tedy chceme natočit něco co osloví co možná největší spektrum diváků, zapojit do hry více faktorů, než jen ten, že je někdo někde představen na základě jedné rychlé věty kdesi v nějakém dialogu. Chce to být kreativní a nenásilnou formou přidat divákovi možnost vytvářet si vlastní mapu příběhu. Tím vším nechci říct, že by byl tenhle film nebo scénář nepřehledný, to zase ne, ale že bych měl po celou dobu jasné povědomí o tom, kdo je kdo, říct prostě nemůžu. Za čtvrté musím říct, že tady mě maestro Howard Shore dost zklamal. Hudební podklad jsem tu nezaznamenal skoro žádný a když už, tak dost nevýrazný. Pro jakékoli drama, hrající ve svém dopadu na divákovu emocionalitu (ačkoli v tomto případě o něco méně než obvykle), mi to příjde jako značně promrhaná příležitost. Za páté, film má naprosto otřesný český dabing. Takže pokud máte možnost, doporučuji jednoznačně originální stopu. No a nakonec za šesté něco z pytlíčku kladů. Film má spád, ačkoli k tomu má dost nakročeno, tak nenudí, diváka se snaží strhnout hned od začátku. Je taky jasné, že upoutá pozornost zvučnými jmény v obsazení a taky je tu ten fakt, že vás naprosto diplomaticky přiměje uvědomit si, že mezi bílou a černou, mezi světlem a tmou či mezi dobrem a zlem chcete-li, zase tak tlustá zeď není. Vzdálenost mezi těmito elementy je prostě kratší než bychom si asi přáli a v téhle hře, kterou tady všichni každý den hrajeme, je tomu potřeba přizpůsobit pravidla.

Tiše vrnící stará bezzubá motorová pila, kterou už nikdo nedrží, nikdo ji neovládá. Prostě si jen tak sama škytá v prázdnotě na poslední výpary benzínu, co v sobě ještě má.

Když jdu sledovat utrpení jiných lidí, tak ho sakra nechci prožít skrze ono samotné sledovaní v sedmkrát vyšší intenzitě! Chci se bát a schovávat hlavu pod deku, ne se v zoufalé snaze o přežití bavit loupáním oříšků a 3× u toho usnout. Fuj!!! Totální břečka. Tohle musí někdo začít řešit. Jako jak může vzniknout něco takhle ubohého? Vždyť to projde pod rukama tolika lidem. To nikdo z nich nemá rozum? Talent? Slitování?

Norimberský koncert staré herecké školy protěžující nosnost vah našich hodnotových orientací. Tleskám a odcházím přemýšlet o spoustě věcech. Nesmím pak ale zapomenout vyzdvihnout naprosto excelentní český dabing. V jedné scéně mě dokonce pohltil hlas dabujícího herce více než v originálu hrajícího. Úžasná práce. Mimochodem Marlene Dietrich je zde ta nejelegantnější a nejcharismatičtější dáma, jakou jsem kdy kde viděl!

Jen hodinu a půl sledujete nahodile sestříhané záběry prasete běhajícího v ohradě. Nic víc, nic míň. V tomto případě se o žádném filmu bavit nemůžeme. Není o čem.

Film s poutavým úvodem, který staví na zajímavém námětu, ale postupem stopáže kvalitativně upadá do tvaru, ve kterém se není schopen udržet a s nástupem krize se zhroutí sám do sebe. Výsledkem je otřesná peripetie plná naprostých nesmyslů a nelogického jednání postav, banálních zvratů a směšných hororových prvků. Na druhé straně oceňuji fakt, že film nikterak nenudí, je svižný a hudba, ačkoli nijak zvlášť výrazná, tu do značné míry pomáhá budovat mysteriózní atmosféru. Mimochodem jestli efekty opravdu dělali Češi, měli bychom si zalést zpátky do kanálu, odkud tahle snaha o domnělou profesionalní práci s filmovým vizuálem vzešla, a nějakou dobu nevylézat ven.

Mytická cesta každého z nás skrze hloupost a naivitu adolescence. Ze začátku mě film dost nudil, protože se v něm neděje absolutně nic zajímavého, krom tedy toho koncertu Davida Bowieho, což, i když jeho hudbu nemám rád, byl za mě vrchol filmu. Až ke konci mě zaujal strašák všudypřítomné smrti a zajímavý příběh postavy Detlefa. Osud hlavní postavy mi byl ovšem od začátku ukradený, vlastně mě trochu rozčilovala její omezenost, a to je příšerný charakteristický prvek filmu, na který se musíte dívat dvě hodiny. Příjde mi také, že film svojí neschopností a s ní související emocionální neprůchodností drogy paradoxně oslavuje, respektive dle mého propaguje drogovou závislost. Poněvadž jsem měl po zhlédnutí tohoto filmu opravdovou chuť si něco dát a jako životem zklamaný adolescent v depresi bych to nejspíš nevydržel. Což pak nepovažuji zrovna za přínosné hned v několika rovinách. Přes to všechno to přeci jen vybuduje v divákovi silnou sklíčenost a ačkoli je to zásluha spíše příběhu samotného, nežli jeho filmového zpracování, já tu knihu číst rozhodně nebudu že.

Na nízkorozpočtový film, se mimo technickou stránku, jedná o celkem kvalitní horor, nabízející značně znepokojující atmosféru a velmi dobře zrealizovaný námět. Ačkoli to dle mého názoru má slabší místa, oceňuji hlavně práci režiséra s tajemnem a absenci tradičně ohavně zpracovaných monster, jako jsem si zvykl sledovat u mnohem dražší konkurence.

Asi do slabých tří čtvrtin je "The Cave" celkem ucházející mysteriózní thriller, kterému ale těsně před koncem, vlivem neschopné režie, nepřehledné kamery a špatných efektů, dojde dech. Konec filmu tak zůstane pouhou céčkovou nezáživnou absurditou, plnou klišé.