Vysvobození

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)

Scénář: James Dickey .. Co může být tak napínavého na dobrodružném filmu, kde se čtyři kamarádi vypraví splavit řeku, která díky budované přehradě zanedlouho zanikne? Bohužel nic, pokud tedy nenarazíte na párek nepochopitelně šílených horalů. Do té doby se můžeme kochat záběry divoké řeky a jejího okolí a poslouchat rozmanité řeči o špatném systému anebo ekologické narážky, které mají něco do sebe. Napětí je i pak poskromnu, jen ke konci už konečně začíná fungovat i psychologický rozměr, kdy se plánované bezstarostné dobrodružství nadobro mění v událost, která bude její aktéry pronásledovat až do konce života. Kytarový duel neměl chybu. PS: U nás si do lesa i nyní zajdu stejně bezstarostný, jako kdykoliv předtím... poserové ;-) (07.10.2007)

Skvělá thrillerovoexploitační podívaná, která se bezpochyby dá označit jako jeden ze základních kamenů žánrů jako exploitation, či dokonce hixploitation. Dokonale mě odbourala už počáteční scéna s kytarou a benjem, ze které už se dalo vycítit, co asi bude následovat. Do hlavních rolí jsou obsazený dnes už starý páky Voight a Reynolds, kteří hrají naprosto přesvědčivě, film je natočený zcela realisticky, za to na úkor přehnané brutality.....i když....co si budem povídat, záležitosti jako znásilnění chlapa chlapem se jen tak často nevidí. Jak mám oblíbenou Divokou řeku, tak tohle je teda mnohem lepší. Plná palba pádlem po kokosu! (13.05.2013)

Chlapské nechtěné dobrodružství, jehož hlavním kladem je precizní kamera v kombinaci s výtečně budovaným napětím a dobří herečtí představitelé. Scénář je silný zejména ve své první polovině, při kterém dotyční cedí dvojsmyslné a chytré dialogy jako na běžícím pásu. Druhá půlka sází spíše na strhující akci, při které se vlastně paradoxně nic neděje a závěrečné přehodnocování. To, spolu s dohrou, překvapivě nestrhává nic z dramatičnosti a zbavuje se častého syndromu šlápnutí vedle a zbytečné nastavované kaše. Ona kultovní scéna znásilnění nestojí prakticky za řeč, narozdíl od strhující kytarové brnkačky na počátku. Snímek, který dokládá ono známé tvrzení, že v jednoduchosti tkví síla. (12.08.2005)

Ale vždyť to není o tom, aby se divák po filmu bál vytáhnout paty do lesa... Možná je nastávající generace už příliš rozmlsaná zmutovanou havětí, dětskými gangy, zdivočelými psími smečkami a bůhvíčím ještě, co v lesích pobíhá, ale záleží na tom? Má se jim Vysvobození zalíbit? Příběh čtyř kamarádů, kteří se vydali na vodu a místo plánovaného volna v divočině se musejí zabývat nečekaným rozmarem dvojice agresivních horalů, není hororem, vyvražďovačkou, ani psychopatickou hrou na kočku a myš. Postavy zažijí šok, útlum, strach, dopouští se chyb, utíkají, zatloukají, upravují. Na konci je jasné, že už nikdy nebudou jako dřív a že bylo jedno přátelství přetvořeno navždy. Střet kultur, který vyvolává nesmyslné konflikty a nutí odříznuté návštěvníky v území "nepřítele" k budování obranných buněk, následně ve stresu likvidujících vše kolem sebe, nepřestane být aktuálním nikdy. Vysvobození obnažuje téměř učebnicový příklad podobné situace. Nepomáhá si zbytečnými šokujícími berličkami a na první signální útočícími scénami, snažícími se efektností zakrýt vlastní debilitu, jako jeho o třicet let mladší bratříčci. Je syrovým, ne samoúčelně drastickým a šokujícím. Je uvěřitelným a zneklidňujícím. A na severoamerickou divočinu se hezky kouká. 9/10. Mimochodem, duel banja s kytarou proslul naprosto zaslouženě. (01.03.2009)