Vysvobození

Když si odmyslím, že neměli nafukovací člun, tak to byl docela slušnej rafting na divoký řece. A když vezmu ještě v úvahu těch čtyřicet let a něco nazpátek, tak to byl jeden z těch opravdu dobrých, dobrodružných dramat se zajímavým koncem. Výborná kamera, thrillerová atmosféra a jestli se kluci nenechali zaskakovat na té řece dabléry, tak mají můj velký obdiv. Prostě to byla tenkrát zřejmě jsoucí klasika se slabšími momenty, nad kterými dnes ráda přimhouřím blahosklonně jedno a půl oka. (20.03.2013)

Koukám, že někdy je lepší sjíždět Vltavu plnou zájezdů přiopilých blbečků co jedou vodu poprvé něž nějakou takovou říčku jako parta z filmu. Vysvobození, to jsou klasické americké filmové sedmdesátky se vším všudy tak jak je máme rádi. Stát se vám může ve filmech z těch dob ledacos, ale jedno se vám nestane. Nemůžete si zkrátka zaměnit pravýho americkýho rednecka s filmovým hrdinou. Někdy se prostě fakt musíte ztratit aby jste něco našli. To není moje moudrost, to je hláška ze začátku filmu. Námět filmu je zajímavý, zajímavější o to víc, že v už z našeho pohledu dřevních  sedmdesátkách řešil věci jako odtržení od přírody a degeneraci člověka v moderní světě. Až vypnou proud a nebude benzín, kdo bude umět vzít luk a přežít? Oč aktuálnější je ta otázka dnes ať už jde o umění přežít nějakou eko katastrofu, blackout nebo jen obyčejné násilné napadení agresorem. Když vidím dnešní mladé vystajlované mladíky v elastických přiléhavých kalhotách úzkostlivě střežící  sněhobílost svých bílých polobotek občas si sám sobě kladu otázku zda je ještě v těcho mužích dneška kapka testosteronu a zda v nich dříme něco jako instinkt pro přežití (nezaměňovat s uměním najít někde nabíjecí port, free wifinu nebo Mekáč) a zda by tato generace byla schopná v případě konfliktu nejen se zastat na ulici slabšího, ale třeba i jít bojovat a bránit svoji zem. Jestli o to byl strach v sedmdesátkách, tak já ho mám dnes o to větší. Třeba se pletu, ale prověřovat to raději nechci! Dávám za 4 výstřely z luku. A hráč na banjo Billy Redden byl fakt boží, mráz mi z něj šel po zádech a hned jsem věděl, že by chlapci měli naskočit do aut a zmizet v záři velkoměsta ! Jinak při filmu se mi vabavilo něco podobného a to Jižanská pohostinnost z roku 1981, kde pro změnu parta vojáků národní gardy při výcviku v cajunských močálech taky narazí na partu místních a společnou kalbou to fakt neskončí. I když záleží co si představujete pod společnou kalbou... :-) * * * * (04.06.2021)

Když ohrožuje filmového hrdinu King Kong nebo mimožemšťané, tolik to neprožíváme, protože si dost dobře neumíme představit, že by nás to potkalo taky. Jenže tady se stane děsivá věc obyčejným lidem na obyčejným výletě a těžko potkám člověka, který by Vysvobození nesledoval se sevřeným žaludkem. Je to zatraceně dobrý film, ale upřímně přiznávám ,že už ho nikdy nechci vidět. Pokaždé, když slyším Dueling Banjos, zamrazí mne... (08.03.2007)

„NĚKDY SE MUSÍŠ NEJDŘÍV ZTRATIT, ABYS NĚCO NAŠEL…“   Až někdy s chlapama vyrazím za dobrodružstvím, vzpomenu si na tenhle film. Survivalový dobrodrůžo, který stupňuje napětí, ale je přívětivější než ty hrůzný „vidlácký“ (a jim podobný) filmy. A krásný je, jak to baví i po těch letech!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1970 napsal James Dickey, neznám. 2.) Zjistím, že podcenit výběr kamarádů se nemusí vyplatit.  ///  Thx za titule „softitler“.              PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (30.03.2022)

Klasika žánru hixploitation, která ani za ta léta neztratila moc ze své působivosti. Narozdíl od spousty nových snímků inspirujících se staršími díly můžeme u tohoto hledat místa, která byla v jiných filmech citována. Odlehčený úvod a celá první část je velice povedená. Boorman pomalu servíruje atmosféru nejistoty a nechává hrdiny užívat si své dobrodružství. Narozdíl od spousty jiných filmů tady není divák napřed a tak neví, že se vůbec nějaké nebezpečí blíží, i když vzhledem k žánru to může očekávat. Následuje brutální scéna ponižování dovršená znásilněním a nápínavá atmosféra nepolevuje až do samotného konce. Nelogické chování, vyjma Voightovi lability a dlouhého míření, se nekoná a snímek ještě navíc servíruje pár překvapivých scén. Vrcholem snímku se tak stává scéná kolem středu stopáže, kdy Voight leze na skálu, aby se vypořádal s jedním buranem. Kamera neustále upozorňuje, že onen zabiják není jediné nebezpečí, které zde hrozí. Krom boje s obyvateli se musí postavy vypořádat i s nástrahami neznámého okolí... Snímek který bohatě inspiroval novou vlnu hororů těžících z neznámého a nehostiného prostředí osídleného nebezpečnými a zaostálými obyvateli, však nekončí po vypořádání se s nebezpečním, ale zcela volně přejde do krátké vyšetřovací linie. A napětí stále nepolevuje. Současná hororová tvorba - až na pár výjimek - tomuto skvostu nesahá ani po kolena. Jasný důkaz, že i minimum krve stačí k vytvoření působivé atmosféry a spíše než na závěrečné PC montáži do žhavého videoklipu záleží na režisérském umu. [TOP 19/8 90%] (02.06.2007)