starbrejkr

Dávám na roveň s jedničkou. Pokračování je sice o poznání méně dynamické a milovnící akce si moc pomlaskávat nebudou, ale všechna akčnost je tady nahrazena pasáží, kdy se Pepek dostane pod ruku Charnierovi a jeho následné odvykací kúře. Scéna, kdy je policajt chycen lumpem a stane se z něj feťák,dodneška nemá obdoby a Gene Hackman tady ukazuje až netušené herecké mistrovství. Od té doby si o to víc přejete, aby toho drogovýho dědka konečně dostal. Závěr nebudu prozrazovat, ale musím říct, že se mi snad ještě nikde nelíbil tak bleskově utnutý konec - bez nějakých teatrálních výrazů a emocí - prostě šup a o to víc to ve vás pak zůstane. Čím mě film taky dostal, byly v závěrečné části pohledy kamery ala první osoba, což připomínalo staré hry Wolfenstein nebo Doom - opět nadčasové. I přes pomalý průběh jsem se vůbec nenudil a vychutnal si tuto klasa kriminálku.

Naprostá spokojenost. Ač jsem od filmu i přes zdejší hodnocení čekal hodně, bylo naplněno. Pravdou je, že chvílemi skutečně hraje na city, ale tomu už se dneska nevyhne skoro žádný film s touhle tématikou. To je však dle mého jediný lehký zápor, jinak si ten film nemůžu vynachválit. Možná i proto, že znám osobně dost podobně handicapovaných lidí, vžil jsem se velmi rychle do Václavova světa. Ani to na mě nepůsobilo jako komedie, protože člověk pořád věděl, že každá komediální scéna bude mít nějaké špatné následky. Co se týče morálního dilematu, který měli občané vesnice, když měli podepsat petici, film je jasně svým vyzněním zobrazil jako bezcitné hyeny, ale já bych to tak jasně neviděl. Myslím, že běžný český člověk po všech zážitcích s Václavem by nejednal jinak a jenom vnímavější člověk, který se mu dostane blíž, může trochu víc chápat. Tady to možná ve filmu trošku s těmi city přetlačili, ale to je vskutku kosmetická vada. Jednoznačně výborné dílo a Trojan už výkonem nemůže překvapit.

Co se týče hodnocení, naprosto se shodnu se zdejším průměrem. Takové hodně pěkné tři hvězdičky. Kostra příběhu opravdu není žádný zázrak, ale film je natočen dosti zručně a s velkým přehledem, díky kterému je i přes ten ohranější příběh tempo hnáno dost dopředu. Denzel v hlavní roli je navíc jistota a jeho role jen podtrhuje jeho ne úplně kladně vyhraněné postavy posledních let. Ne že by se jednalo o nějaký Training Day, ale už to prostě není ten Mirek Dušín z Případu Pelikán nebo Krvavého přílivu. Film tak v podstatě vytřískal skoro vše, co šlo - snad až na závěr, u kterého by při trošku menší konformnosti šlo vytřískat trochu víc a posunout film jako celek na zapamatovatelnější úroveň. Na závěr se musím ještě pozastavit u Evy Mendes. Ta ženská je taková krasavice, až to hezký není. Herecky sice žádný zázrak, ale pozornost ještě hezkých pár let bude táhnout na každý film, kde se objeví.

Ale ne, není to vůbec zlé. Jasně, oněch žánrových klišé je požehnaně a občas otravují, ale kdo tenhle žánr může, neodchází zklamaný. Má to tempo i napětí a Harrison, až rozhodně nepůsobí jako akční hrdina, tomu dává šťávu. Maličko se člověk možná podiví, že šel ve stavu, kdy si role opravdu vybírá, do filmu, který už od počátku ani nemohl být ničím jiným než standadním žánrovým snímkem, ale proč ne. Je to takové příjemné zpestření, kdy se vám nechce moc přemýšlet a naopak si chcete zavzpomínat, kdy jste tyhle filmy jely jeden za druhým a u každé napínavé scény si kousali nehty. Tady k tomu navíc máte Paula Bettanyho, který bude za pár let patřit mezi největší záporáky počátku 21. století.

Obrovsky milé překvapení. Dvojce jsem nevěřil - není tu Arnie a džungle, jedná z hlavních devíz jedničky. Jenže ono je to nakonec snad dobře, protože dvojce již od počátku chce být hodně jinou a daří se jí to. Přesun Predátora do města má svou logiku a strašně se mi líbilo, jak je během filmu postupně rozvíjena psychologie našeho milého návštěvníka z vesmíru. Naprosto chápu, že vznikne pokračování, které by se mělo věnovat hlavně jemu, protože jeho postava je nesmírně zajímavá. No a místo Arnieho je tu Danny Glover v roli diametrálně odlišné, ale jelikož jsem si tohoto pána po Smrtonosné zbrani zamiloval, nemohl mě ani tady zklamat. Strach z neznáma je sice pryč a přibylo i o něco víc předvídatelnosti, ale to jsou už spíš jen drobné vady. Opravdu se mi to hodně líbilo a typologicky bych to klidně přirovnal k výborným pokračováním kamaráda Vetřelce.

Tady co se týče hodnocení, není moc o čem debatovat. Tohle téma by zprznil jen matlák a o tom v případě tvůrců Města bohů nemůže být ani řeč. Film je totiž vybaven jak vynikající kamerou, tak především parádním stylem vyprávění s nepravidelnou dějovou linkou, která často odbočuje k vyprávění malých příběhů dopředu či dozadu a dodává tak filmu na pestrosti. Příběh jako takový je v podstatě takovým menším gangsterským příběhem ala Scorsese či Tenkrát v Americe situovaným do prostředí brazilských slumů. Je to příběh jedné generace gangsterů (jestli se vůbec o ganhsterech v tomhle případě dá hovořit, protože v tomto prostředí to má svá specifika), kterých už tam bylo mnoho a mnoho bude a film to dává především svým závěrem velmi silně najevo. Je nám podávám nenuceným způsobem, protože se přehnaného násilí (ono to jde i bez něj, brutálnost a bezvýchodnost celé situace jde dávat najevo i jinak) nedočkáme a působí dojmem smířeného s realitou. Ono to stejně asi jinak nejde, tyhle periferie na okrajích měst jsou dopředu odsouzené k podobnému životu a nemá cenu hledat způsob řešení. Ten se má hledat už dávno předtím, když se lidé do takových míst posílají a snažit se zabránit jejich vzniku. Jinak film jsem bohužel byl nucen vidět z českým dabingem, který je vskutku hrozný - dáno především tím, že většina herců jsou v podstatě děti a s těmi je u dabingu vždycky kříž. Sice mě to štvalo, ale dojem ze snímku to výrazněji nepoznamenalo.

Výbornou zápletku tady bohužel sráží dle mého příšerné dialogy a od chvíle, kdy se na scéně objeví i ona "posunovačka", tak i mizerné herecké výkony, protože ta hraje opravdu hrozně. Nevím, jestli to byl Kurosawův cíl scénáristy, aby dialogy zněly co nejstručněji a nejzkratkovitěji, ale co možná funguje v jeho kultovních japonských dílech, to nefunguje v americkém thrilleru a působí to silně nereálně. Co tedy podělává scénář, to zvedá režie. Film má až takovou arktickou atmosféru a všechny scény na vlaku jsou výborně nasnímané. Opravdu škola těch dialogů, protože samy o sobě jsou postavy Jona Voighta a Erica Robertse skvělé a měly obrovský potenciál. Ten ale nakonec vybublá jen trochu ve výborném konci (včetně dovětku), kdy jsem i po předchozím zklamání dokonce uvažoval o čtyřech hvězdách.

Po skončení filmu ve mně zůstal zvláštní pocit, ale především z toho, že jsem cítil, že okolo mě proplul jaksi netknutě. Zvláštní, už dlouho jsem neviděl film, který se mi tak dlouho snažil něco říct a v poslední části okolo mě najednou prošuměl bez jediné zmínky dopadu. Přitom se jednoznačně jedná o originální a zajímavou záležitost a Mendes ukázal, že zdaleka není jen mužem jednoho nebo dvou žánrů. Technické ztvárnění v čele s realistickou kamerou ruku v ruce s netypickým stylem vyprávění jsou asi vůbec největší zbraní a krásně připravují půdu pro nějakou tu závěrečnou katarzi, která však u mně totálně nepřišla. Nevím, jestli se ten syndrom nudy vojáků ve filmu přenesl i na mě, anebo jsem čekal něco jiného, opravdu to nedokážu konkrétními slovy popsat. Jinak ale Mariňáka beru jako pozitivní zjištění, že ve světě (proti)válečných filmů jde i dneska vymyslet něco nového a ukázat nám zelené mozky zas v trochu jiném světle (kousavějším a přitom lidštějším, vypatlaným a přitom citlivým).

Kult hákového kříže a Romper Stomper. Tyhle dva filmy k sobě bývají dost často přirovnávány, ale nenechte se mýlit. Ač se v případě obou dvou jedná spíše o komorní příběhy několika hrdinů, každý je trochu jinde. Kult jde ve svém pozadí více do hloubky celého dnešního neonacistického hnutí a přidává kupku fatálních scén. Romper Stomper je jednoduše jen pohledem do života bandy nácků (nebo skinheadů, chcete-li) a samozřejmě přidává trochu dramatického příběhu. Hlubších a psychologičtějších podtextů se nedočkáme, ale to evidentně ani nebylo úmyslem. Ač film ukazuje nácky jako tu největší spodinu (s výjimkou Daveyho) citových mrzáků, násilníků, tupců a prázdných hlav v čele s Crowem, který je čirou esencí zla, nemůže ho pochopitelně rozumně smýšlející člověk vidící realitu brát za zahleděný. Asi to není na víc podívání, přesto si ten film určitě zapamatuju a při potkání holých lebek na ulici, vybavím.

V podstatě na pozadí jednoho malého příběhu mladého Maye a jeho rodiny líčí Mel Gibson (nejen) svou teorii o zániku mayské civilizace, která byla v podstatě mrtvá už před příchodem Španělů - v tomhle ohledu má naprosto zásadní význam úvodní citát a nelze než s tím souhlasit. Rozhodně bych v tom nehledal nějaké Gibsonovo křesťanské fanatictví a nastínění toho, že je Španělé vlastně přijeli zachránit (jak jsem se dočetl v jednom kritickém komentáři). K formální stránce filmu můžu jen pět ódy. Digitální kameru mám rád a tady padla jako ulitá a jen napomohla ještě působivěji vykrestlit barevný svět džungle. Gibson navíc ukazuje, že je filmař par excellence s obrovským citem zachytit jemné momenty a v tomhle směru jsem si obzvlášť vychutnával sezení u ohně v předvečer osudného dne. Co se týče násilí, nepřišlo mi nějak přehnané, naopak je často vidět, že se Gibson mírnil a některé momenty nezabíral přímo (napadení jaguárem) a díky tomu přehnaná brutalita nekazí film. A dnes už slavná závěrečná honička, která zabírá v podstatě třetinu filmu? Je tak dynamicky natočená, že ani chvilku nenudí a hlavnímu hrdinovi prostě musíte fandit. Za mě všechny palce nahoru - extrémně silné dílo, které není žádným velkolepým obrazem zkázy mayské civilizace, tyhle obrazy už nechá Gibson na vás, on jen poskytuje vodítko.