starbrejkr

Předtím než si pustíte Donnie Darka, ujistětě se, zda jste v maximálním střehu a jestli máte chuť přemýšlet. Donnie je totiž z těch filmů, které vám v průběhu děje a hlavně po jeho skončení obsadí hlavu minimálně na desítky minut, ale spíše na hodiny. Není to jen další z řady filmů o "mentálním cestování časem" jako Osudový dotek nebo Svěrací kazajka, je poměrně dost originální. Nesází na nějaké překvapivé dějové zvraty v průběhu děje či masivně budovanou psycho atmosféru (kamerou či počasím). Ta psycho atmosféra je totiž zakořeněná někde hluboko uvnitř a vy ji cítíte i přesto že film má kameru naprosto běžnou a odehrává se převážně v klidném prostřední tradiční americké ulice. O ději či myšlence filmu se mi nechce moc psát, tak snad jen naznačím, že film svojí pointou připomíná spíše Next, Ďáblova advokáta či Lola běží o život. K oné pointě (která má sama o sobě i jistou hloubku, v tom se jí rovná maximálně Ďáblův advokát) se navíc dostaneme přes děj naplněný silnými momenty, z nichž mnohé v toto sobě skrývají tolik, že nelze vše na první zkouknutí zachytit. Jo, tenhle film si jistě brzy zopakuji a těším se na odhalení drobnůstek, které poodhalí třebas ještě o trochu víc kouzla toho filmu. P.S. Specialitkou filmu je poměrně velký počet větších či menších hereckých hvězd ve vedlejších rolích, nutno však říci, že všechny za sebou daleko nechává Jake Gyllenhaal, jež onu rozporuplnou a schozofrenní postavu sehrál s ohromnou přesvědčivostí.

Nepovažuji se za nějakého hatera náboženství. Považuji se za člověka, který se snaží řešit věcí především rozumem. A proto se mi tenhle dokument musel prostě líbit. Nejde tady podle mě o nic jiného než o snahu uvědomit si, nakolik i v dnešní době jsou miliony lidí myšlením ve středověku. Co na tom, že Bill Maher jde na to poněkud útočnou formou? Ten poměrně agresivní styl jsem tu bral jako zábavu navíc, i když jsem popravdě chvílemi čekal, že z některých míst neodejde bez rozbitého obličeje. Co jsem tak pročítal názory, tak hodně lidem vadí, že je to absolutně jednostranně zaměřené proti náboženstvím v čele s křesťanstvím. Pravda, ale co můžete od racionálně uvažujícího člověka čekat víc? Dokud náboženství nenahradily ve 20. století ideologie (které jsou ve své podstatě jen pokračovateli náboženství; někdy je jejich podobnost s náboženstvím až děsivá a člověk si říká, že organizované církve jsou dnes jedinými zvrhlými ideologiemi uznávanými i ve vyspělých zemích), bylo náboženství a víra či nevíra v toho a tamtoho boha hlavním zdrojem masového vraždění a ve jménu Ježíše Krista bylo pozabíjeno tolik lidí, že se o tom nezdá masovým vrahům ani v nejsladších snech. To je pro mě FAKT. Tohle navíc samotný dokument ani moc nezmiňuje, zaměřuje se spíše na šaškárničky vymykající se zdravému rozumu v čele s neposkvrněným početím. Není tu v podstatě zmíněn jediný klad náboženství, ale existují nějaké výrazné? Přemýšlím a napadá mě snad jen případy, kdy víra pomohla lidem dostat se z těžkých situací (drogy, vztahové problémy....). Není to ale spíš trochu smutné a náznak, že je na světě něco špatně, že z těhle situací dovede pomáhat víra v někoho, kdo se narodil panně? Já dávám všechny palce nahoru a to jak za obsah (se kterým se absolutně ztotožňuji snad s výjimkou toho, že věřím, že Ježíš existoval a nepochybně to byl zajímavý člověk - samozřejmě oproštěný nadpřirozeností), tak provedení (cestovatelský boratovský styl se nezapře, jiný je jen úplný závěr, který je možná až moc "definitizující", ale taky vychází ze současných reálných základů). A pozor - nemyslím, že Maher (stejně jako já) kritizuje víru obecně (jak řekl Andy Dufresne "Víra je dobrá věc" a je celkem jedno čemu a v co člověk sám v sobě věří), kritizuje především nesmysly, které sebou nese víra v organizované podobě. Prvotní ideje náboženství, stejně jako některé prvotní ideje komunismu či nacismu jsou docela pěkné, ale s jejich realizací v reálu to pak vypadá poněkud jinak....

Rozhodně nemusíte být fandou rychlých kol či motorek, abyste si vychutnali tenhle film. Ona tady ta rychlost totiž není tak podstatná a popravdě řečeno mi i ty scény, kdy Indian jel na plný koule, připadaly kapku nereálný, případně špatně natočený - až moc to smrdělo digitálem. Nicméně vskutku o to až tak nejde, protože film je nejvíc vcelku netradiční road movie o postarším Novozélandanovi, který si přijel do Ameriky splnit svůj sen. Nejvíc dělá samotná jeho postava, protože Bert Munro byl evidentně člověk, který si hned svojí přímostí a bezelstností uměl získat každého - ať už to byli policajti, zkušební komisaři, týpci v hospodě nebo transvestita. Těžko si na tomhle místě představit někoho vhodnějšího než sira Anthonyho, který svým příjemným herectvím (nejvíc se tady svým výrazem blíží o kousek let staršímu Srdci v Atlantidě) postavě Berta Munroa dává ještě lidštější nádech. Možná maličko zklame, že co se týče stupňování příběhu, tak film ničím extra nepřekvapí (snad až na konec, který jsem já starý zloun čekal smutnější), ale koneckonců je to životopis, takže se nedá nic moc měnit. Samotnému Bertovi by se to jistě líbilo, určitě ne méně než mně, kterýžto dávám spokojené 4*

O fous slabší než předchozí díly, přesto stále extrémně královská zábava. Tvůrci ještě trochu víc přitlačili na komediální strunu a určitě to není ke škodě. Na té sérii se mi zatím hrozně líbí, že každý díl je z hlediska humoru jinak vyvážen a přidává to na pestrosti. Tady mě potěšily hlavně časté narážky na předchozí díly a dá se říct, že Danny Glover tady byl už takřka komickou postavou (narozdíl od Joe Pesciho, který se jí snažil být, ale nějak mu to tady dle mého úplně nešlo). Záporáci jsou o něco méně výraznější než v předchozích dvou dílech a taky z nich tak nejde strach, ale až tak to nevadí, protože tady o ně ani tak úplně nejde. Trojka je skutečně především velikou zábavou, z níž musím kromě úvodní bombové scény vypíchnout například vzájemné odhalování jizev či Murtaughův "chucknorrisovský kop s otočkou":-D

Oliver Stone velice zdařle navázal na Apokalypsu a téma Vietnamu rozvedl ještě trochu jinak. A stejně jako Apokalypsu ozvláštňuje postava Kurtze, tady to o podobné stará rivalita seržantů Barnese a Eliase...I kdyř rivalita není to správné slovo, protože charaktery jsou vykresleny trošku černobíle a my hned víme, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Možná trošku škoda, ale i přesto je postava seržanta Eliase úžasná a to zejména díky krásnému (možná hloupé slovo, ale prostě se mi sem hodí) výkonu Willema Dafoe, který je pro mě hereckým králem filmu a triochu se divím, že po této roli toho nedosáhl na hereckém poli víc. Co se týče prokreslenosti postavy, nemůžu vynachválit hlavní roli Charileho Sheena, který velmi stylově navázal na svého otce v Apokalypse a tu postupnou proměnu z idealistického Američana, který chce "něco udělat pro svojí Zemi" jsem mu naprosto věřil. Četa taky jako jedna z mála lehce nastínila i dopad vietnamské války pro běžné Jihovietnamce (scéna v jejich vesnici je s tou osuduvou Dafoeho rozhodně nejsilnější) a já bych se někdy moc rád dočkal filmu, který by zobrazil tuhle válku kompletně z jejich pohledu....Jinak je tohle téma přeci už jen maličko vyčerpané a po filmech jako jsou právě Četa, Apokalypsa nebo Tenká červená linie už není moc kde brát. I proto nedávám plný počet, i když přiznávám, že Četa k nim měla slušně naběhnuto, avšak závěrečná část už se celkem drží standardu a chybí tam právě něco, co by ji povyšovalo nad ostatní filmy žánru.

Asi nejzajímavější věcí na snímku je jeho kosmopolismus. Odehrává se v podstatě na čyřech světadílech a ve čtyřech naprosto odlišných kulturách. Vůbec mu však nejde o ukázání rozdílů mezi kulturami, rozdíly v náboženství. Ukazuje, že i přes všechny ty vnější rozdílnosti jsme především všichni lidi. Lidi řešící stejné problémy, z nichž vyčnívá problém vztahu mezi lidmi, ať už partnerský nebo rodinný. A je jedno jestli žijeme v předigitalizovaném Japonsku či v těžce tradiční Latinské Americe, v "maximálně vyspělých" Spojených Státech nebo v islámském Maroku. 4 linie odehrávající se na těchto místech (samozřejmě klasicky spolu více či méně související, i když souhlasím, že japonská část byla trochu uměle šroubovaná) v celém svém průběhu postupně vypráví tento příběh o lidství. Dočkáme se už i poměrně klasických obrázků, kdy se ta nejvyspělejší civilizace ukáže jako ne zrovna lidsky vyspělá, kdy kvůli svému pohodlí a bezpečí chtějí Američané co nejrychleji zmizet z marocké vesnice, i za cenu, že tam nechají kolegu s těžce zraněnou ženou. Jestli mě na filmu něco mrzelo, tak snad jen to, že kromě onoho "Jsme jiní a přesto jsme všichni stejní" nemají čtyři linie žádné společné vyústění. U takhle rozdělených příběhů počítám, že se na konci všechny přeladí na stejnou vlnu a něco nám řeknou. Tady k tomu bohužel nedošlo a každá linka, zejména ta japonská, vyzněla tak nějak sama pro sebe. Protože vyznění každé z nich samostaně bylo však silné, film ve mně zanechal hodně silný dojem, jistě i díky podílu herců. Potěšilo mě zvlášť, že dvě jediné (zato obrovské) hvězdy filmu Brad a Cate svůj hvězdný status absolutně potvrdily a tak trošku se tady oba připravili na role v Benjaminovi:-)

Snad ještě o maličko lepší než jednička! Duo Riggs/Murtaugh jsem si vážně oblíbil a mám pocit, že tihle dva snad nemůžou zklamat. Dvojka jde trošku jinou cestou než jednička a je to jen dobře, protože tak nevaří ze stejné vody. Zatímco jednička byla celkově dost vyvážená, dvojka je trochu proměnlivá, zvlášť co se týče rozložení akčních a humorných scén. Skoro celá první půlka dvojky je totiž spíš komedií místy s akčními prvky a to tak, že komedií hodně povedenou, hlavně Šprcgumovník neměl chybu:-D Snad jen pitvoření se Joea Pesciho je místy trochu na hraně, ale ještě se to dá....Postupně a dost přirozeně ale film ztemňuje, abychom pak na úplném konci zase měli úsměv na rtech - takové skoky a přesto to nepůsobí hybridně ba naopak, za to poklona Richardu Donnerovi, že dovedl už tak vymakaný příběh (bomba na hajzlu, sakra, kde na to chodí?:-)) citlivě pospojovat v tak pestrou mozaiku. K výkonům není snad potřeba nic říkat, zmíním snad jen, že Patsy Kensit byla opravdu kočkózní:-)

Je mi vcelku fuk, že je to podle komiksáku, které zrovna nemusím, na filmu to totiž není prakticky znát. Jesli je na filmu něco znát, tak že Wachovští rádi četli 1984. Zfilmovaný jsem ho neviděl, ale docela podobnou atmosféru, jaká byla zobrazena ve Vendetě, bych si představoval i ve filmové podobě. Zajímavé je taky porovnání Vendety s o dva roky mladšími Potomky lidí, protože během sledován jsem si na ně taky často vzpomněl (mohla za to asi hlavně ta totalitní Británie). Kromě atmosféry a nastínění, pravda, ne příliš hluboké, absolutně totalitního systému Británie mě nejvíc samozřejmě dostávala nesmírně charismatická postava V. Přestože jsme tvář Hugo Weavinga neviděli ani chviličku, tak jeho hlas to udělal za něj (přirovnal bych to k roli Kiefera Sutherlanda v Telefonní budce). Hrozně se mi líbily, jak jeho monology, tak i dialogy mezi V. a Natálkou Portmanovou, tady byl rukopis Wachovských naprosto zřetelný a kdo má na Matrixu kromě vizuální stránky rád i mluvené slovo, rozhodně si přijde na své, protože je to často v podobném duchu. Hlavní myšlenka spočívající v neutuchajícím boji proti totalitě není nijak neotřelá, přesto mě svou sugestivností zaujala a John Hurt v roli Nejvyššího kancléře je vskutku působivý.

Tak jsem zase jednou viděl romantickou komedii, kterých se bojím jak čert kříže. A proč k tomu došlo? Slýchával jsem totiž, že se jedná zejména o komedii černou (pohřeb v názvu tomu i napovídal), ale po zkouknutí tak nějak nevím, co na tom bylo černého, možná chvilkami cynické pohled na manželství. Přestože se tedy jedná zejména o komedii romantickou, dost zachraňuje její vkusné provedení v anglickém stylu. Párkrát jsem si i vzpomněl na Lásku nebeskou, kterou jako jednu z mála v žánru můžu. Velmi často jsem se i tady příjemně pousmíval, což považuji v žánru za důležité a vždy když se na scéně objevil Rowan Atkinson (škoda že to nebylo víckrát), pousmání se proměnilo v plně otevřenou pusu. Milými scénkami je protkán celý film, jen škoda, že na konci už to trochu slábne a ústí v plně očekávaný závěr plný klišé. Rozhodně však nemohu říct, že bych se tento sobotní večer nudil. Plus určitě také patří půvabné Andie MacDowell.

Čuchám, že s dalšími díly se zrodí další má oblíbená série akčňáků, protože Smrtonosná zbraň má takřka všechny atributy, které mám na těhle zejména dobových filmech rád. Klidně bych z popisu žánrů vypustil ono slovo komedie, protože ona ta špetka humoru k těmhle filmům patří a nutno říct, že ve smrtonosce se ten humor spočívající zejména v hláškách obou parťáků opravdu vyvedl. Těžko říct, kterou z postav jsem si oblíbil víc, protože obě dvě jsou jak bravurně napsané, tak zahrané a chemie mezi nimi funguje líp než mezi jakoukoli jinou policajtskou buddy dvojkou. Příběh není žádnej zázrak, přesto mě potěšilo pár dějových zvratů (zvlášť temná scéna mučení, která do poměrně pohodového vyznění filmu přidává hodně jiný nádech a v tu dobu jsem i věři, že to až takovým happyendem neskončí). Maličko mi snad nesedl jen onen trochu protahovaný závěr, zvlášť proto, že mě kamarád namlsal, že jen čtyřka z této série končí happyendem. No jestli tohle není happyend, tak nevím...:-) Jednoznačně však výborná, zásadní záležitost a výkladní skříň akčních filmů 80. let. Těším se na pokračování!