Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (786)

plakát

Kupec benátský (2004) 

To jsem se zase jednou střetl s filmem, který snad ani neměl šanci mi sednout. Shakespeara nijak zvlášť nemusím (byť některé tragédie mají co do sebe) a jelikož se ho film zejména v silně historizujících dialozích držel, nedokázal jsem si ho zalíbit. Popravdě, hlavní důvod, proč jsem si ho pustil, byl Al Pacino, a nakonec právě způsob, jakým zacházeli s jeho postavou, bylo ve filmu to, co mě nejvíc naštvalo. Nejdřív jsou nám na začátku Židé nastínění jako utiskovaní a lichvářství vlastně jedinou možností jejich obživy, díky čemuž (v kombinaci se strhujícím výkonem, zejména v tradičních explozivních monolozích) se alespoň pro mě postava Shylocka stala hlavní kladnou rolí. No a poté, aby se zase film sladil s předlohou je Shylock vláčen největším bahnem a postupně likvidován, zatímco otravné postavy Josepha Fiennese, Krise Marshalla a unylého Jeremy Ironse si užívají trapného finále s prsteny. Jednu hvězdy tedy dávám za fantastického Ala, jehož postava sice byla hrabivá, ale jediná rozumně uvažující a druhou za přesnou atmosféru filmu, umocňovanou zejména hudbou. Jinak to byl zmar, v čele s ostatními hereckými výkony a především smysl nedávajícím příběhem. A to přitom stačilo, aby už od začátku líčili Shylocka jako bídáka a hned mohlo být líp...

plakát

Na dotek (2004) 

Asi jsem zažil málo rozchodů na to, abych mohl pochopit hloubku tohoto filmu. Takhle jsem bohužel jen sledoval čtyři výborné herce ve čtyřech převážně nesymatických rolích, kterak si neustále měnili partnery a sotva se dali dohromady, zase se rozcházeli. Rozhodně nemůžu filmu upřít silné scény (ve většině z nich figuruje Clive Owen), ale když mě samotný příběh s tím neustálým lavírováním od jednoho k druhému již na konci vyloženě štval (zejména ve chvílích, kdy místo toho, aby jedna postava druhé odůvodnila a vysvětlila své chování, tak prostě zmizí), nelze hodnotit jako celek pozitivně. Tady to byl zkrátka jednoznačně omyl a nikoliv film pro mě (a dokud jsem ještě schopen racionálně uvažovat, doufám, že ani nebude:-))

plakát

Krvavý diamant (2006) 

Dlouho jsem se do toho filmu odhodlával, protože jsem očekával, že to bude těžká emoční nálož. Nakonec to až tak brutální nebylo a namísto toho tu máme poměrně hluboký pohled na Afriku jako takovou, za což jsem byl jen rád. Zkratka "This is Africa" je naprosto vystihující a jasná odpověď všem naivkům, kteří stále nedovedou pochopit, proč přes neustálé pumpování humanitární pomoci na tom Afrika je tak, jak je. Krvavý diamant jako takový je vůbec takřka prostý (až na závěrečnou linku DiCaprio-Connelly) zbytečných klišé a šablonovitých postav a jasným králem je v tomto Archer v podání Leonarda DiCapria. Mám slabost pro nejednoznačné postavy a "kladné záporáky" a právě Danny Archer je pro mne možná nejlepší DiCapriovou postavou vůbec. Krvavý diamant tedy můžu snad každému vřele doporučit. Pokud však chcete slzet nad dojemýni obrázky "černoušků s nafouklými břichy" (jak ironicky zmiňují v jednom rozhovoru i Archer s Maddy), zamiřte raději jinam. Krvavý diamant ukazuje Afriku takovou jaká byla, je a bude, ať už se Západ bude o "humanitu" snažit sebevíc. Už jsme to tam jednou, zejména za koloniálních dob podělali, a to nejde napravit...

plakát

Pád Třetí říše (2004) 

O filmu již bylo napsáno mnohé a pokud někdo v dnešní době nechce exhibovat nějakými oportunistickými názory, těžko psát něco dalšího. Brilantní záležitost nejen díky úchvatnému podání Bruna Ganze (že "Hitler" nebyla náhoda, doporučuji se přesvědčit i v jeho jiných filmech), ale i díky sugestivnímu a vskutku až agonickému konci Třetí říše. Má jediná výtka a důvod, proč nedávám plný počet - vzhledem k délce filmu mohl film obsáhnout trochu delší časové období a skok z prologu v roce 1942 až do 20. dubna 1945 je zbytečné až moc velký. Díky tomu Hitler umírá už dobrou třičtvrtěhodinu před koncem filmu a ten pak krapet ztrácí dech...Jinak absolutorium

plakát

Millerova křižovatka (1990) 

A Kchoeni jdou po lacinějších Potížích s Arizonou zas nahoru. V Millerově křižovatce se nás totiž pro změnu snaží rozesmát jen velmi vzácně a je to dobře. Na světě je tak gangsterka, která díky tradičně nápaditým coenovským postavám stojí zcela někde jinde než třebas Scorseseho mafiánky. Postava Toma Reagana je zkrátka jedinečná a její neustálé lavírování od jedné strany k druhé (kde černě humorné pasáže střídají mrazivé hloubavější), které provází celý film, má grády. Je až neuvěřitelné, že převážnou část filmu se postava chová jako prospěchářská krysa a vy i přesto díky mistrnému coenovskému provedení takové postavě fandíte (aspoň u mně to tak bylo). No a scénu v lese u Millerovy křižovatky? Brilantní. Kdyby byl film o něco kratší a údernější, o pěti hvězdách bych se moc nerozmýšlel.

plakát

Potíže s Arizonou (1987) 

Hodně Coeni otočili kormidlem jinam po Zbytečné krutosti. Arizona má sice některé klasické atributy jejich filmů a o pár ujetých a zároveň skvostných scén ochuzeni nejsme, ale jako celek stojí film tak trochu na hliněných nohách. Nejen díky vyznění závěru to na mě působilo jako poněkud zvláštní, ale přeci jen "nenáročná komedie pro celou rodinu". SPOILER: Pořád jsem čekal, kdy se to na konci nějak tradičně coenovsky zvrhne, kdy Arizona při sladkobolné scéně oba Donnoughovy zastřelí, a ono nic. KONEC SPOILERU. Takže trochu zklamání a přestože v zásadě jsem se díky rychle ubíhajícímu ději nenudil, tak na Coeny slabé....

plakát

Hugo a jeho velký objev (2011) 

Nádhera, nádhera, nádhera...Těžko se mi vymýšlí další slova, Hugo je jednoduše krásný film a já blahořečím spontánní rozhodnutí vydat se do kina a nechat se unést meziválečnou Paříží a dvěma silnými životními příběhy, které Martin Scorsese ve svém novém filmu představil a postupně protnul. A oba tyto príběhy, jak Huga, tak Georgese tvoří jednu obrovskou poctu žánru, kterému říkáme kinematografie. Nepotrpím si na nabubřelé prohlášení, ale u recenze k jakémusi filmu jsem jednou četl větu, kterou musím chtě nechtě transformovat sem "Kdo nemá rád Huga, nemůže mít rád film jako takový". Tady se to prostě strašně hodí a mně zas jednou po setsakra dlouhé době krapet rozleptal sliznici u oka. Klaním se tomu, jaká jemná kouzla (a nejen pro rodiny s dětmi!) dovedl brutalista Scorsese a ploše 126 minut vytvořit, klaním se všem hercům (nejen velmistru Kingsleymu, u kterého nechápu absenci oscarové nominace, ale i perfektním dětským hercům), zkrátka se klaním tomuto snímku. Hned bych šel znovu..

plakát

Dotek Medúzy (1978) 

Nejzlejší film, jaký lidská kamera zaznamenala....a zároveň největší ukázka toho, že zlo se neskrývá v zobrazování explicitního násilí, ale v zobrazování explicitního konání lidské mysli. Klenot

plakát

Fighter (2010) 

Ani chvíli jsem neměl pocit, že sleduju film, který by měl mít cokoliv společného s udělováním Oscarů. Fighter je zkrátka jen další z řady boxerských dramat, kde samozřejmě nejde moc o box, ale spíše o serepetičky okolo. A právě v těchto serepetičkách film poměrně daleko zaostává nejen za Million Dollar Baby, ale třeba i Těžkou váhou nebo posledním Rockym. Na vině je hlavně ukrutně nesympatická a ujetá Wardovic rodina, která je na konci ukázána jako ne vlastně tak špatná. Přestože nejen Bale, ale i Wahlberg jsou ve svých rolích vynikající a boxerské scény se mi moc líbily, celkově zkrátka film nemá koule ani nějakou nosnou konstrukci či myšlenku (nejsou to ani drogy, ani vztah se sourozenci či s rodiči), všechny jsou jen tak rozkousnuty a nedotaženy. Žádná sláva...

plakát

Muži v naději (2011) 

Kdepak, tohle zdaleka není jenom laciná óda na nevěru, jak se film ostatně dle trailerů sám profiloval. A zdaleka to není jen komedie a ač chápu, že někomu se to mohlo zdát jako až přehnaná míchanice dramatu a odlehčené komedie, mně se to vyloženě zamlouvalo a právě kontrast mezi momenty, kdy se film dotkl hlubších souvislostí ve vztazích a tím odlehčeným skotačením, se mi líbil ze všeho nejvíc. A pokud někdo moralizuje nad tím, že film i díky svému vyznění víceméně obhájil svou zájladní tezi prospěšnosti nevěry, ať s tím jde do háje:-) Moralizování si dost užijeme v běžném životě a někdy tam i patří, tak proč moralizovat nad filmem, který má z většiny hlavně bavit? Sečteno podtrženo, velká spokojenost a víceméně i překvapení, pouze s minimem lacinějších scén.