ondrejxsima

Vyšehrad je velice zajímavý film. Černá komedie pojednávající o dobrém fotbalistovi, který je však poněkud jednodušší a rozhodně není svatý. Kluby, alkohol, drogy - to je prostě jeho život. Film pojednává o tom, co se stane, když takovémuto nezodpovědnému hovadu dáte do rukou manželku a jeho nechtěné dítě, o němž osm let nevěděl, že vůbec existuje. A jak to dopadlo? Po technické stránce se to úplně hodnotit nedá. Snímek měl zajisté menší rozpočet a podle toho taky vypadá, ale o technický aspekt u tohoto filmu ani nešlo. Taktéž po příběhové stránce se nejedná o žádný "masterpiece", ale to mi taky nijak moc nevadilo. Film měl jeden základní úkol - pobavit. A to nějak tak zvládl i nezvládl. Filmu se rozhodně nedají upřít nějaké perličky, u kterých jsem si musel snímek i na minutu stopnout, abych se přestal smát a začal zase trochu vnímat, co se děje. Za zmínku rozhodně stojí Laviho seznámení se synem, nebo to, jak právě syna bere do striptýzového klubu. V čem je ale ten zásadní problém? Film je hrozně repetetivní. I přes jeho dobře napsané postavy a kvalitní výkony herců se ke konci filmu začnete trochu nudit. Ony se totiž ty vtipy od začátku pořád opakují. Laviho žena je furt nadržená, syn je pořád chytřejší a samostatnější, než ostatní dospělí, Lavi je hloupý nezodpovědný stereotypní fotbalista, který si rád domů vodí holky z klubů atd. Ono by to dobře fungovalo, jestli-že by se v průběhu filmu postavy vyvíjely, nebo by vtipy gradovaly. (Třeba nejprve by syn Laviho řešil pouze základní menší problémy a postupně by se dostal k těm absolutně neuvěřitelným a na první pohled neřešitelným) Ano, některé postavy se zde sice v průběhu příběhu nějak vyvíjí, ale vtipy spojené s nimi ne. Například téměř všechny vtipy okolo Jardy jsou úplně stejné v průběhu celého filmu. Tím, že se vtipy tolik opakují, se postupem času stávají okoukanějšími - nudnějšími. Co ale na druhou stranu rozhodně stojí za vyzdvižení, jak už jsem dříve naznačil, jsou herecké výkony. Vůbec jsem osobně nečekal, že téměř všichni herci budou své role hrát tak přesvědčivě. Minimálně Lavi, Jarda, Igor a Oto jsou opravdu legendy! Jinak, film jsem si film užil a určitě ho mohu doporučit. Vystupuje totiž ze stereotypních českých na mozek lezoucích stereotypních romantických komedií. Garantuji vám, že se rozhodně zasmějete, ale nějakou revoluční komedii, po níž byste se smáli ještě několik hodin, od toho úplně nečekejte. Za mě 6,5/10

Miluju The Boys, přesto jsem byl k gen V již od začátku skeptický. Ano, The Boys svět, nebo jak to nazvat, je sice zajímavý a rozmanitý, ale přece jenom jsem si The Boys oblíbil hlavně kvůli konceptu daného seriálu. Když jsem se tedy dozvěděl, že má dojít teenage seriál z tohoto světa, moc jsem tomu nevěřil. Zároveň jsem si však řekl, že by to mohla být fajn teenage nabušená jízda plná šílenství ohledně školního prostředí spojeného se zvrácenými superhrdiny a bude to prostě pořádná zábava. Bohužel vás musím zklamat, nic takového od Gen V nečekejte. Ano, v prvních asi dvou dílech nám toto Gen V nabízí, následně tam však z pro mě nepochopitelného důvodu tvůrci museli narvat nějakou "složitější zápletku", která se hrozně tváří a místy i přímo kopíruje v The Boys, je však v jádru absolutně povrchní a spíše otravná. Opravdu by mi stačil teenage seriál v prostředí světa The Boys a byl bych spokojený. Velký problém mám taktéž s postavami, které mi přijdou hrozně povrchní a nezajímavé. Dokonce jsem si myslel, že seriál ani nedokoukám, naštěstí se v šestém dílu objevily staré postavy z The Boys a i s nimi seriál nabral menší zlepšení. Ve výsledku je to asi okay na páteční večer, kdy se opravdu hodně nudíte, ale já osobně bych dal přednost ještě jednomu shlédnutí The Boys. 5,5/10

Tak jsem dnes konečně dostal šanci zhlédnout tento jedinečný snímek a můžu říct, že jsem po dlouhé době viděl pořádně dobrou pohádku. Film je technicky naprosto špičkově vyšperkovaný. Lze vidět, jak si animátoři dávali práci s každým jedním detailem na scéně a mnohdy si lze, jste-li pozorní, někde v pozadí všimnout nějakého pohybu, se kterým se vůbec animátoři nemuseli štvát, ale prostě to udělali. Cit s nímž je celé dílo vytvořeno lze znát jak na jeho technické, tak příběhové stránce. Absolutně miluju první třetinu filmu. Animátoři zde dle mě nejvíce ukazují svůj talent a svoji práci, což ale není to hlavní. Hlavní totiž je, že je první třetina filmu absolutně nabita emocemi a postavy si skrze nejen dialogy absolutně zamilujete. Pak už s nimi prožíváte každý jeden pocit. Smrt Carla je pro mě dosud nejlépe vykreslená část filmu a pinokio, který je v kontrastu se svým "Papa" veselý a až hyperaktivní krásně buduje a posouvá příběh. Potom měl pro mě film spíše sestupnou tendenci. Celkově od doby, co se Pinokio odpojil od svého "otce" mi přišlo, že film přestal být méně emocionálně založený, což neříkám, že je vyloženě špatně, ale mi osobně to po bombastickém a srdci drásajícím začátku prostě nestačilo. I když miluji zasazení do doby, v níž se film odehrává a poukázání na tehdejší režim v Itálii bych taky nemohl nevyzdvihnout, myslím si,  že se měl film zaměřit buď to na výcvik Pinokia do války, nebo na celou záležitost s cirkusem. Obě pasáže byly skvělé, dobře napsané a svým způsobem se mi každá moc líbila, jenom tam dle mě už nezbyl prostor pro vybudování tak silných emocí. Celá pointa okolo smrti byla velice pěkně zpracovaná, ale přes to úplně nefandím konci filmu, kde je určitý problém (smrt pinokia) vyřešený spíše pasivní postavou, která se nějak tak zjeví ve správný čas, aby všechno zachránila, což mi osobně jako dostačující konec kulervoucího začátku nestačí. Pro shrnutí - Pinokio je rozhodně jedinečný film s jedinečnou atmosférou, kterou, dovolil bych si říct, že u žádného jiného filmu nepocítíte. Ať už se Pinokio nachází v jakékoliv části příběhu, vždy vás táhne do dění, na postavách vám bude záležet a každou ztrátu pocítíte s nimi. Jen je škoda, že žádná z dějových linek nebyla, kvůli nedostatečnému prostoru, dotažena k úplné dokonalosti. Film hodnotím 8/10.