Wineology_

Pochybuju, že existuje člověk, který by dokázal podvést i po shlédnutí tohoto snímku. Ona je to totiž vlastně jedna velká propagace krásné, přirozené a ryzí lásky k druhému člověku. Tou neskutečnou pochmurností, všudypřítomnou zradou a odporem k chování postav si vlastně obratem člověk uvědomí, co to doopravdy podvést znamená a jak to všechno a všechny hrozně bolí, jaký se z toho dokáže stát kolotoč duševního bordelu, který člověka ne a ne pustit. Tím zmíněným opakem k ostatním románům plných lásky a přátelství si to totiž uvědomuje doopravdy, cítí to. A sledovat tento film byla jedna velká bolest a filosofická cesta do nejhlubších niter duše. Doporučil bych jako povinnou medicínu všem, ať už mají předpoklady být synonymem snímkových postav, nebo ne.

Jooo tak tohle byla prasárna, že i Ďábel osobně by se k tomu nepřiznal. Brutální řezničina o jednom velmi nešťastném chlapíkovi, se kterým se život vůbec nesral a narafičil na něho neskutečnou zkoušku lásky ke své ženě a ke svému dítěti. Vizuál promakaný, všudypřítomné přechody z čistoty do absolutního svinstva a nejhnusnějších koutů této planety, a to všechno ve dvou vězeních s nelítostnými strážníky vedenými šíleným panem vedoucím. K tomu nádherná satisfakce na konci a hořká tečka jako ukončení. No paráda.

Vidět něco takového v člověku leccos zanechá, ve mě hlavně díl, který sleduje příběh polního medica u Bastogne. Ovšem jak se tvůrcům povedlo vytvořit jednu z nejlepších válečných podívaných a ještě k tomu to natáhnout na celých 10 hodin a zachovat kvalitu bez jakéhokoliv zaškobrtnutí, to asi nikdy nepochopím. Seroš mi nebyl tématikou tak blízko jako Vládcové Nebes od stejných tvůrců, ovšem jeho kvality jsou ve všech ohledech naprosto na stejno, ne-li že v některých částech dokonce překonávají ony nebeské jezdce. Docela závislost, nemohl jsem spustit oči až do tří do rána.

Surové, tvrdé, prasácké a chlapácké. Tak bych asi popsal tenhle snímek, kdy při některých scénách a především při vysvětlování Slyho plánu útěku zůstával rozum stát. Jeho plán A byl vždycky tak precizní, že nechápu jakou látku požil scénárista, když zápletku vymýšlel, ale to matro bych chtěl někdy fakt zkusit. Kreativita filmu je neskutečná a já jsem si to mimořádně a přímočaře užil. Arnie je badass, hlavní záporák je konečně pořádná svině jak má být, vězni jsou autenticky šílení a Sylvester si to krájí jako nějaký zasraný John Wick zmutovaný Hitmanem a nadopovaný testosteronovými jehlami.

Film začíná takovou rychlostí, že chvíli trvá, než si na tempo zvyknete. Žádná předehra, rovnou do kruté reality výslechů, vydírání a rozvědky. Postupně film dostává čím dál větší smysl, až se dostaneme z kanceláří a výslechových místností do akční části filmu, a to především do velkého finále u Ládinových v baráčku, kde SEALS zaťukali na dveře rozbuškovou C4. Celý film si udržuje neskutečné napětí od začátku do konce, herci jsou skvěle vybraní a své role zahráli ukázkově, doplňující hudba graduje v silných chvilkách a autentická kamera a prostředí má své neskutečné kouzlo a grády.

Velmi zajímavý a temně melancholický film o lidech, o kterých ví jen málo kdo dost, ale stejně každý alespoň jednoho zná. Krásný náhled do autentičnosti těchto soudržných skupin "podivínů", kteří utekli před skutečným světem žít ten svůj jednoduše a v klidu. Autentičnosti hodně přidává i využití natáčení s reálnými nomády, kteří se ve filmu vyskytují a jde z nich cítit, že už toho dost zažili.

Dojel jsem 5 sérií a dost. První až třetí byla valba, ale nekonečné opakování případ-něco mezi-vyřešení případu-dojemná scéna-zvrat už člověka přestane bavit. Je to moc na sílu a málo změn. Přesto tento seriál budu hodnotit celkově 4*, jelikož poskytl přesně to, co jsem od něj čekal: ve strastech života mi dodal svůj osobitý humor, nadhled nad často těžkými situacemi v životě, který Lucifer často míval, a tak celkově pobavení na dlouhé večery, když už jsem před spánkem nestíhal nějaký kvalitní trojhodinový snímek. Možná se někdy vrátím, možná ne, všechno bude záležet na životních situacích, jestli ještě někdy budu potřebovat Lucifera a jeho pozemské dobrodružství.

Miluju letadla. Miluju vojenská letadla. Obdivuju všechny hrdiny, kteří za svobodu sebe a jiných osedlávali tyhle hlasité kovové hřebce. Vždy jsem je pokládal za superhrdiny, a tenhle seriál měl všechno z toho, co tak obdivuju. Skvělou zápletku, výborně zpracované bojové i klidné scény, herecké výkony ukazující, že i tito hrdinové byli vlastně taky lidi se svými problémy, strastmi i radostmi života, skvělý soundtrack hodný Oscara...Všechno. Šel jsem do seriálu na jistotu, věděl jsem, že se mi bude líbit, a moje vysoká očekávání daleko, ale opravdu daleko předčil.

Já měl vždycky pocit, že ty americké benzínky a motely u dálnic mají nedoceněné kouzlo!

Světem neobjevený, zapomenutý klenot. Příběh o přátelství, o zážitcích, o cestě k lepším zítřkům, o tom že všechno není jednobarevné a že život dokáže nabídnout mnohem víc než jenom sedět na prdeli a sledovat televizní noviny s půllitrem v ruce. Já ty cápky miluju. Miluju jejich humor, miluju jejich odhodlání, miluju jejich přešlapy, a hlavně miluju pocit, že tihle dva dědci to světu natřeli. I když si toho nikdo nevšiml. A to je na tom to nejhežčí. Jak zní krásný citát z Walter Mitty a jeho tajný život: Ty nejhezčí věci si nežádají pozornost.