Isard

Film mnoha názvů, kde i záporná postava má v různých verzích různé jméno, nicméně na filmové plátno se zjevně vrátila Sumuru. Tentokrát nejde o pěkný eurospy, ale o film, který stvořil Jesús Franco, což je zřejmě žánr sám o sobě. Takže dostaneme jednoduchý příběh, ze kterého za zapamatování stojí padouši – Sumuru a sir Masius. Ale k čemu je příběh u filmu, který je totálně přestylovaný – od kostýmů po prostředí. Scén akčních se dočkáme jen několika a jsou naprosto zoufalé, zato scén bizarních, ať už dobře či špatně, je více než dost. Řekl bych, že tohle je film, který jedni zatratí a pro druhé bude kultem.

Mám rád eurospy filmy a tenhle se řadí mezi moje nejoblíbenější. Ironií je, že vlastně nejde zase tak moc o „euro“, protože se na něm významně podíleli Shaw Brothers. Což je okamžitě vidět – ačkoli neschází obvyklé kulisy nočních klubů a hotelů, velká část děje se odehrává v ulicích Hongkongu a jeho „okolí“. Příběh není špatný, asi protože je vlastně vcelku jednoduchý. Kromě dostatečného rozpočtu mu prosívá i herecký ansámbl – Nader je solidní agent, trousí vtípky a v akci se neztratí, Frankie Avalon mu naštěstí moc nepřekáží a v podstatě sleduje vlastní příběhovou linku, Klaus Kinski mě překvapil, každá scéna s ním je ryze komediální a Shirley Eaton se na svou roli skvěle hodila. Právě Sumuru a její armáda je velkým plus filmu – nejen, že se na ně pěkně dívá, ale ze všech možných eurospy padoušských organizací patří ta její mezi ty nejzajímavější (plus, pokud herečka s křestním jménem Ursula, hraje postavu jménem Erna…kruh se uzavírá).

Příjemný šedesátkový kriminální film. Gangsterská linka příběhu si plyne svým tempem, a i když nejde o nic objevného, docela mě bavila. Podzápletka s agentem nebyla špatná, ale ve výsledku šlo vlastně o nadbytečnou část filmu, která jej podle mě zbytečně štěpila. Příběh z pařížského podsvětí bez příspěvku ke studenoválečné geopolitice by mi bohatě stačil (ale aspoň se mohl více předvést Gert Fröbe).

Už první filmové dobrodružství agenta Martina Stevense byl podařený eurospy. A napodruhé je to ještě lepší. Především příběh je na poměry žánru luxusní – nejen, že dává smysl, ale dokáže překvapit! Navíc je vidět, že filmaři tentokrát vyrazili „ven“ a díky tomu si můžeme do sytosti užít zejména dobové Athény. Nápravy se dočkala i největší slabina předchozího filmu, malý počet akčních scén. Tentokrát jich máme přiměřené množství. Ve srovnání s většinou italských eurospy filmů, naprostá špička.

První dobrodružství agenta Martina Stevense v podání Rogera Browna je eurospy, který potěší. Obsahuje snad všechna žánrová klišé, ale všechna jsou nám servírována o stupeň lépe, než je v žánru zvykem. Příběh má vcelku jednoduchou premisu – najít turistu, který jezdí sem a tam – proto asi drží pohromadě a směřuje odněkud někam. Dočkáme se spousty exotiky, a i když bych se vsadil, že se v Káhiře nenatáčelo, Lenzi to zakrývá skvěle, řada jeho kolegů si vedla hůř ve skutečných lokacích. K tomu několik špionských udělátek, zábavná špionská škola (včetně zajímavého nápadu na krycí organizaci, který byl obratně později využit), pár osvědčených eurospy herců, soundtrack, který neurazí. Zarazí snad jen malý počet akčních scén.

Podařený film, u kterého jsem chvilku přemýšlel, kam jej žánrově zařadit, ale ono to vlastně není podstatné. Příběh má příjemné tempo, a i když není nijak zvlášť originální, rozhodně zabaví. Ale film toho nabízí mnohem více – ryzí šedesátkový styl. Nejen, že dokonale těží exotické marocké lokace, od pouští až po přelidněnou tržnici, ale navíc tady máme skupinu stylových modelek. V tomto ohledu jsou skvělé scény focení, kde se snoubí exotika a tehdejší nádherný design. K dobru bych filmu přičetl ještě soundtrack, který zdařil skvělou atmosféru podtrhuje.

Film, který nějak nezapadá do škatulek těch správných sixties děl a míchá je dost zvláštním způsobem. Françoise, přes den nudná makléřka s roztomilým Mini, přes noc maskovaná lupička s rudým Dodge, je skvělá. Má náramně stylový byt, ale lup si schovává do ledničky. Obratně provede loupež a odnese si…svazek bankovek. Proč ne třeba diamanty? Ale to bude asi tím, že do příběhu se rychle vloudí nějaká vážnější nota, dokonce i romantická linka, která rozhodně neurazí.  Tenhle film hodně klame tělem, moc se nehodí do společnosti italských komiksáren svou vážností, navzdory zdejšímu tagu se nehodí ani mezi eurospy filmy, ale taky je složité ho brát jako drama jakéhokoli druhu.

Pro mě docela zvláštní film – nebavil mě, ale líbil se mi. Kamera pořád hledala zajímavé pohledy, herci se do svých rolí skvěle hodili (nejen ústřední duo, potěšil i Edward Woodward) a samozřejmě – bylo to drsné. Vše navíc v bezútěšném prostředí betonového Londýna a s odpovídajícím soundtrackem. Jenže v řadě momentů jsem měl pocit, že důležitější je nějaký „art“, než vyprávění, skoro se divím, že někdo ve filmu nehledá nějaké filosofické významy. Jakkoli je Sitting Target film drsný, občas (ale jen občas) jsme měl pocit, že je ta drsnost vyumělkovaná a schází jakási syrovost. Ale tak jako tak, pokud hledáte drsný kriminální film, tohle je jasná volba, jen málo jich je lepších.

Dr. Zlatobotka se přestěhoval do Itálie, skutečného domova eurospy filmů, takže se může pustit do svého ďábelského plánu (jako obvykle, za peníze Číny rozpoutat americko-sovětskou válku). Tvůrci hned se začátkem odhodí předstírání příčetnosti a film se valí podle svých vlastních pravidel a podle své logiky. Ale valí se docela zábavně. Podle mě trošku přebývá Fabian, osobně bych si vystačil s duelem Vicent Price vs Franco & Ciccio.

Příjemná komedie, na kterou je radost se dívat. „Rodinná tajná služba“ je sice divný komický prvek, vzhledem k době natáčení, ale tady stejně hraje prim padouch, s jeho plány, „nástroji“ i skrýší.