Nightlysin

Nechápu, jak se u toho vůbec někdo mohl zasmát. Je to jako by někdo začal vtip pointou a vy pak museli čekat, až se k té pointě dostane. Předvídatelná trapárna. Občas tak trapné, že jsem se párkrát musel ohlédnout, jestli mě u toho náhodou někdo nevidí. Samotného Atkinsona jsem párkrát přistihl s takovým zvláštním výrazem ve tváři, kterým asi chtěl sdělit divákům - to já ne, já se to snažil zachránit, ale fakt to vtipné nebylo, na mě nekoukejte, bičujte toho retardovaného scénáristu, to on testoval kvalitu humoru na svém osmiletém děcku a to se smálo jen proto, že by jinak dostalo facku.

Už jen pro ten nejhorší milostný dialog všech dob to asi stojí za zhlédnutí. "Ty mě nemůžeš milovat, protože tě miluju!"

Stejně jako v případě Aféry Thomase Crowna (1968), kde jsem dal 4 + 1 čestnou hvězdičku za hudbu, i zde dávám 3 + 1. A opět se o tu 1 hvězdičku navíc zasloužil grandiózní Pařížan Michel Legrand. Pche, že to není oficiální bondovka? Díky bohu, jinak bych slyšel jen další variaci Barryho hudby (nic ve zlém, mám ho fakt rád) a připravil se o něco zcela neotřelého - hudbu ve stylu klasických francouzských filmů. A také se ptám sám sebe, kdyby byl tento film tak špatný, režíroval by ho autor kritiky i diváky nejoblíbenější epizody z té "nejhvězdnější" filmové série?

Tak tenhle film upřímně a vášnivě nenávidím. Můj "Top 10" herec ve své "Bottom 5" roli, kde jen tupě opakuje své už dávno vyzkoušené a použité polohy. Mno, prostě se mu nechtělo pro Tohle vymýšlet nic nového, není divu. A teď se omlouvám, jdu se vyzvracet...

Za film jako takový čisté 4 hvězdičky. Ovšem 1 čestná navíc za můj nejoblíbenější soundtrack vůbec. Tohle není film s hudbou, tohle je film se zvuky a pak samostatné album geniálního pařížského pianisty a skladatele Michela Legranda. Třešničkou na dortu je nezapomenutelný rošťácký škleb McQueena v momentě, kdy si uvědomí, že mu Faye podlehla.

Famózní rivermovie (říční roadmovie) složená z prologu, epizod (zastávek na cestě) a finále. A právě tento koncept je nejsilnější stránkou filmu. S každou další zastávkou graduje napětí a atmosféra citelně houstne. Ne však kvůli tomu, co se děje na obrazovce a co divák vidí, ale proto, že se stále naléhavěji a se stejnou jistotou, jakou řeka plyne, blíží neodvratitelné. A tím je nutnost vyřešit morální dilema kapitána Willarda (Sheen), jasně dané hned v prologu. Jednotlivé epizody jsou pak oddělené jeho myšlenkami a přidáváním střípků do mozaiky jménem plukovník Kurtz (Brando). Ať už sympatie či zhnusení co se Kurtze týče, Willard zastupuje diváka a nedává odpovědi, ale ptá se. Samotná stopáž zde hraje svou vlastní roli. Je to jako kdyby Vám zbývaly 3 hodiny do konce života, zcela jistě byste si je vychutnali do poslední vteřiny. A to jsem taky udělal. Určitě doporučuji REDUX verzi, která krom jiného přidává epizodu s francouzskými osadníky. Je to poslední zastávka na řece, svým způsobem uklidňující a lehce stimulující, jediná, ve které válka neexistuje vizuálně, ale o to víc ideově a zcela nad rámec vietnamského konfliktu. Dává možnost divákovi v klidu vstřebat dosavadní dění a předem se rozhodnout, jaký konec asi bude ten správný...

Nejprve jsem si pořídil 1. sérii a zhruba v polovině si byl téměř jistý, že to jen dokoukám a udělám za tím velkou tečku. Když se tak ovšem stalo, pocítil jsem zvláštní prázdno, znovu si v duchu přehrál dění a rozhodl se zkusit i druhou. A jakmile jsem začal s druhou, bylo mi jasné, že jsem v tom až po uši a že nebudu mít klid, dokud neuvidím všech 7 řad. Jinými slovy, tahle záležitost chce čas. Ke dnešnímu datu jsem viděl každý díl ze všech sérií 3x :-) A už jsem úplně zapomněl, co že se mi to ze začátku nezdálo. Je to pro mě americký komediální seriál číslo jedna. Velká dávka originality a celá řada jen pro tento seriál typických vychytávek z něj dělá kult. Není to nejvtipnější americký sitcom, ale je tak nějak... mno... nejupřímnější. Hi, I'm Bob Kelso and I like whores.

Tenhle seriál je občas tak příšerně milej, že mách chuť ho chytit pod krkem a pořádně s ním zacloumat. Naštěstí přísun humoru a originality je v každé epizodě tak veliký, že jsem ochoten hóóódně odpustit. Je to jasný Přátelobijec a v americké produkci v daném žánru (=sitcom pro každého) dnes nic lepšího není. P.S. Stávka scénaristů skončila a my si opět můžem dopřávat pravidelných týdenních dávek :-)

Každou ze sérií je třeba brát jako uzavřený film. Ano, opravdu, sic 10 hodin dlouhý, stále je to film. A to těch nejvyšších kvalit. Po první sérii jsem byl nadšen a zůstal konsternován v čiré nevědomosti, protože jsem naivně předpokládal, že to prostě ani ve snu nelze překonat. A pak přišla druhá série, od které jsem nic nečekal. Jeden večer, jedna noc, kdy jsem nešel vůbec spát, prostě to nešlo utnout, znáte to. Taková síla to byla. Od 5. dílu, kdy se ve 2. sérii vystřídali režiséři, se i změnilo tempo (je to ten díl, kdy jede Dexter s Lilou mimo město pátrat po údajném vrahovi Dexterovy biologické matky). A pak už si jen vzpomínám, jak jsem se dobrovolně nechal unášet, kousal si nehty a kouřil jednu cigaretu za druhou. Druhý den byl hodně zlý, ale nikdy bych to nevzal zpět. V září nás čeká 3. série a doufám, že teď budu ještě mnohem naivnější než po 1. sérii, když řeknu, že 2. série se prostě ani za boha nedá překonat. Doufám... Dodatek: Julie Benz jako Lara Croft je k pomilování.

Pádádááda ta ta, ta ta. Tohle je píseň, píseň z kosmu, kosmická píseň. Jedna z nich. "Mají svou drsnou lopotu, točí se, běží, svítí, sto tisíc mil vám přeběhnou pro kousek živobytí." Jan Neruda. Naprosto chápu a respektuji všechny, kterým tento film nezaimponoval. Básně taky nejsou pro každého a nikdy ani být neměly.