Anianna

Za pár let tohle už nikdo umět nebude, každá připomínka tradičních řemesel je cenná a zaslouží si velkou pozornost filmařů. Každý z těch řezbářů by mohl mít jeden díl seriálu o dřevě. Jiná řemesla zase svoji sérii atd. Hezká hudba.

Francouzské historické dokumenty využívají nejen archivní materiály, staré filmy, vstupy odborníků nebo, jako v tomto případě, svědectví pamětníků, ale taky velmi zdařilé animace a vizualizace. Takže informací můžete mít hafo, ale až když to vidíte názorně, tak si všechno složíte do obrázku jako puzzle. V tomto případě  do moc smutného obrázku. Doporučuji.

Opět velmi zajímavé. To srovnání ústavy od vzniku Československa až po tu současnou vybízí k otázce, zdali by někdo uměl dnes ručně v kvalitě té první ústavy vůbec takto reprezentativní dokument napsat. A jestli ano, má to udělat a má být za to královsky zaplacen.

"To jsme tady u Moravce, nebo co?" Díky Alžbětě Malé dnes dávám maximum. Ta holka mě baví!

Velmi dobře vykreslená postava. Mladá holka využije skutečnosti, že zdědí byt, a stěhuje se do Prahy. Výborně zahrané, autentické. Líbí se mi nejen Podzimková, taky Gajdošíková nebo Krausová. I Žilková se snaží. Ženské postavy herecky vedou. Baťek v roli průvodce, vypravěče, hybatele děje, nepůsobí autenticky.  Takový had, co mění kůži, a je pro mě nečitelný... Příběh má spád,. Uvidíme, jak si seriál povede dál.

Příběh tentokrát za moc nestál, ale Hapkovo piano je sakra k poslouchání!

Silný dokument. Prolínání rozhovorů s dobovými materiály a záběry těch tragických míst v současnosti je formát, který mi sedí. Film jímavý od začátku do konce.

Téma pomsty. Dobře vygradované, skvělá hudba a výběr přesně těch prostředí, které přispívají k napětí.

Lino opět jako ten správnej policajt! Ach jo, jak mi tyhle nekomplikované francouzské detektivky ze sedmdesátek chybí! Respektive ta kina, která tehdy plnila taková jména jako Ventura, Gabin, Belmondo, Hossein, Delon, Trintignant a další. A všichni jsme drželi palce těm správnejm a neúplatnejm policajtům a napětím ani nedýchali, i když bylo dopředu jasné, že to špatně prostě dopadnout nemůže.

Tenhle film jsem si dnes po mnoha letech zase připomněla a opět po mně tak nějak sklouzl, aniž by zanechal šrám. Redford je mistrem v zachycení pomalu plynoucí každodennosti. Postavám nedává moc psychologie, spíš je ukotvuje v určitém časoprostoru, v komunitě, kde každý každého zná, kde všichni ctí nějaké zvyklosti, jsou nastaveni na jeden názorový proud, mají své náboženství, své předsudky. A mámy berou svůj úděl žen obětujících se pro rodinu jako jediný možný. A není dobře, když se někdo vymyká.... Ve filmu se toho vlastně děje velmi málo. Myslím, že pro amerického diváka může být film nějakým zrcadlem - podívej se, jak žiješ, jsi takhle spokojený? Nenaplňuješ očekávání druhých, místo aby ses trochu vzepřel? Celé je to tak zvláštně  svázané. Ve snímku dává jedinou svobodu řeka, ale ta hlavním hrdinům život nenahradí... No, myslím, že dvě hodiny jsou na film příliš. Alespoň pro Evropana, který potřebuje psychologii, emoce, nadsázku, zvraty, humor. Prostě něco!  Teče tudy řeka nabízí řeku a studenou každodennost. Kromě herců v hlavních rolích jsem ale ráda viděla Brendu Blethyn z Vřesovišť. A oproti Řece má ve Vřesovištích (ač jsou to jen detektivní epizody) velmi dobře psychologicky vystavěnou roli.