Anianna

Kratičký poetický film provázený hlasem Petra Čepka a působivou hudbou J. Kolafy. Báseň Oči navozuje smutek a samotu. Obraz pak vyřčená slova umocňuje. Žena odchází, dům se vylidňuje... zůstává prázdnota. Film je to pocitový, tajemný, s mnoha náznaky. A právě ty náznaky a nedořečenosti mají emoční sílu.

Na Zákon a pořádek čas od času kouknu. Má kvalitní zápletky. I když je příběh někdy předvídatelný, jako právě v této epizodě, hodnotím jasnou chronologii děje, výbornou kauzalitu, logiku. Epizody mají spád a napětí. V této epizodě mě zaujal vztah matky k synovi. Jo, motiv zločinu působil autenticky.

Čekala jsem víc. Nebo jsem možná nepochopila, o čem úvodní díl je. Pár výtvarníků animátorů mluví krátce o své práci. Každý pracuje jiným způsobem. Někdo kreslí na papír, někdo maluje na sklo, někomu je blízký linoryt a přizpůsobí se mu výrazově... No, a jakou informaci mi tento úvodní díl vlastně dává? O tvůrcích se dovím málo. O tom, že české animované filmy mají stále vysoké renomé ve světě, vím. Při rozhovorech s tvůrci mě navíc ruší ty světelné šmouhy, to hýbající se rozostření. Kdysi dávno jsem viděla dokument o Hermíně Týrlové, spoluzakladatelce českého animovaného filmu. Dokument neklouzal po povrchu, byl obsažný, a já si toho od té doby o HT docela dost pamatuji. Tento seriál, resp. první díl, na mě zatím nezapůsobil tak, abych ho mohla považovat za nadprůměrný.

Přímo hvězdné obsazení, atraktivní prostředí... Tento potenciál se ale rozplynul v celkem nenápaditých pracovních a vztahových zápletkách. Prostředí agentury bylo nastaveno zbytečně chaoticky, až hystericky. Martha Issová jako by kopírovala Meryl Streep ve filmu Ďábel nosí Pradu. Klára byla sama za sebe a smekám, že šla do role, kde se nelichotivě řeší její věk. V dialozích zaznělo pár dobrých hlášek a odkazů na notoricky známé filmy. Že by síla seriálu byla právě v dialozích a v odvaze herců udělat si ze sebe legraci? Uvidíme. První epizoda mě ale zklamala.

Před těmi 40 lety to mohl být docela žádaný biják. Dnes by s tou spoustou nelogičností a klišé poplatných době asi neuspěl. Na Ryana a Anne se ovšem dobře koukalo. Štíhlounká Anne s ručičkama jako špejličky by dnes podle dnešních měřítek v dobrodružném filmu nehrála. Ona, Ryan a Omar se potkali ve filmu, který ani jednomu z nich neseděl. Josefa Kemra jako dabéra jsem myslím slyšela poprvé.

Opět moc zajímavý díl. Líbí se mi ta majestátní skladba, která každý díl uvádí (Magical Journey od Petera Batemana). Už od začátku předjímá cestu do časů minulých. Budeme objevovat, těšit se z našich krásných památek. Pro historii zapálený Plesl, erudovaná paní kastelánka, výborné snímání z dronů.

Další výborný díl. Kus Česka, který moc neznám. Cyklus s edukačním a motivačním potenciálem. Výborně vybraná místa, výborný hudební doprovod, snímání dronem... už se opakuji. Vladyka opět skvělý. I to závěrečné zhodnocení, dialog se zakladatelem stezky, je přínosné. Zajímalo by mě, kolik lidí z filmového štábu se na stezku spolu s průvodcem a kameramanem fyzicky vypravilo.

Jako dítě jsem jezdila na Božák a na Klínovec každý rok. Říkalo se tomu eufemisticky škola v přírodě, ale šlo hlavně o to vyvézt nás, caparty i puberťáky, někam nahoru, nad komíny uhelných kombinátů. Znám i Kovářskou a Mědník. Těší mě zastavení pro mě zatím v nenavštíveném Českém Jiřetíně, kam byl přesunut kostel kvůli zatopení obce Fláje. Na kostel i na vodní nádrž odkazoval i jeden díl povedené série Technické klenoty s M. Táborským. Poutní místo Bohosudov a ta rozhledna v závěru jsou lákavé. Krásná krajina je v dokumentu velmi pěkně nasnímaná shora. Vladyka provází poutavě a hudební doprovod nemohl být lepší. Tyhle dokumenty o Česku si nemůžu nechat ujít a ČT je dělá moc dobře.

K Romanu Dragounovi jsem si našla cestu díky jeho krásným poetickým textům. V Ikonách má své místo.

Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85%