Anianna

Trochu jako kráska a zvíře. Herečka hrající Callasovou je opravdu krásná. Její protějšek nevyniká ničím, co by jí (a divákům) mohlo imponovat. Výběr herce byl možná podřízen záměru, že musí vypadat a chovat se právě takto, aby už dopředu vzbuzoval hlavně antipatie. To se tedy povedlo. Jejich vztah tak získává na zajímavosti. Emočně se mě však nedotýká. Myslím taky, že je film zbytečně popisný a dlouhý. Proč dva dlouhé díly? Vizuálně ale velmi povedené... kostýmy, interiéry, exteriéry. A výborná hudba.

Úžasná etapa! Kostely, kaple, skály, vyhlídky... Takový kraj mám ráda. Velmi dobře nasnímané, výborný hudební doprovod.  Vladyku už ani nechválím. Ten svým zapálením a bezprostředností v kontaktu s lidmi kolem stezky nemůže být lepší.

Krásný zámek v Plzeňském kraji. Jezdím někdy přes Horšovský Týn, ale v zámku jsem ještě nebyla. Mám co dohánět. Pět hvězdiček dávám nejen za zámek a za průvodce, ale i za ten motivační potenciál. Mě tyhle dokumenty prostě hodně moc motivují k návštěvám.

Taková malá sci-fi. Válka s mloky po americku. Smutné je, že už se stává realitou, že všichni, i když se více či méně snažíme o nápravu, doplácíme na přezírání veškeré biosféry. Film nese poselství beze slov, doprovázen jen hudbou a šuměním vody. Výborná animace. Výtvarné ztvárnění těch žabích tvorečků nebo mločíčků je záměrně sympatické, zatímco člověk je nakreslen nelichotivě objemně. A není mu nic platné, že prozře. Už je zkrátka pozdě. Srozumitelné i pro malé děti a rozhodně velmi poučné.

Něco mi uniká. Seriál nesleduji od začátku, tak je docela možné, že zacílení pořadu bylo v úvodu definováno. Přes 20 let jsem měla k problematice rizikového chování včetně nadužívání NL blízko. Jeden z faktorů vzniku závislosti je nízký věk uživatele. Shoduji se v tomto s adiktology v pořadu. Proč ale ta ikonka od 15 let? Komu je seriál určen? Opravdu mi něco uniká...

Výborná animace, působivá hra se světlem. Číslo jako nástroj ke stigmatizování jedince vidím v animovaném filmu poprvé, ale obecně to není nic až tak originálního. Co se mi ovšem opravdu líbilo, byla ta pointa/nepointa. Je lepší být přehlíženou nulou nebo siamským dvojčetem, které bude vždycky středem pozornosti? Louže nebo bláto? Pan Kezelos, zdá se, má více démonů (viz film Allure).

V Čechách říkáme, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. V Austrálii, jak dokládá film, se nemusí dělat vůbec nic a zmar zákonitě přijde. Přijde rychle, hned napoprvé a fatálně. Přemýšlím, jestli se autor masovou likvidací těch příšerek snažil zbavit svých démonů a jestli se mu to povedlo.

Krásný film. Peterovi O´Toolovi bylo 37 let, Petule Clark také, přesto zahráli věkově nerovný pár excelentním způsobem. Film o životě a lásce, o válce, o oddanosti k učitelské profesi, o štěstí i žalu. Ač má film podobu muzikálu, je dramaticky a emočně strhující. Nepluje na líbivých písních, necpe do popředí pěvecké kvality Petuly Clark, v té době muzikálové hvězdy první velikosti. Williamsovu hudbu vnímám jako nástroj k rozehrání vnitřního života přepečlivého a poctivého profesora latiny, jako otevřené dveře k emocím, v něž nedoufal. Příběh sám je tak podmanivý, že vám je úplně jedno, jak je patetický, předvídatelný a s mnoha klišé. A i kdyby vám to jedno nebylo, stejně budete ždímat kapesník, protože Peterovi věříte každý pohled. Skvělý dabing Otakara Brouska st.. Ten i zpívá a jeho neškolený hlas je dalším emočním bonbonkem.

Povedený dokument. Představuje Botticelliho dílo v širokém kontextu, možná až zbytečně širokém. Pro mě je zajímavá ta část, která ukazuje nejslavnější dílo Zrození Venuše v reklamě nebo v hrách politických.  Mám k takovým motivům výhrady, stejně jako k přetváření portrétů na počítači a argumentaci, že i to je umění. Vůbec je zajímavé sledovat, jak se mění pohled na umělecké dílo v čase a v místě. Zatímco v roce 1940 se s Venuší manipulovalo holýma rukama, v současnosti si kurátor nedovolí dotknout se byť jen rámu malé kresby bez bílých rukaviček... A úcta k rámům v podobě obrovského depozitu, ta mě tedy potěšila.

Další severoamerický seriál o rekonstrukcích. Znám dva podobné americké a jeden kanadský jako tento. Koukám na díl o Niky a Jordan, kteří koupili velký dům (nevím, proč ho v pořadu všichni nazývají farmou) a potřebují zrekonstruovat půdu. Tolik zadání. Formát pořadu je naprosto totožný se všemi dalšími podobnými. Dvojice parťáků vše vymyslí a zrealizuje. V tomto případě krásná designérka s dokonalým mejkapem a její bratr stavař. A tak bourají, dohadují se, staví, natírají. Párkrát, jak jinak, se některá situace zopakuje. Vůbec nevím, jestli jsou v Severní Americe konzumenti těchto pořadů tak natvrdlí, že se jim každý dokument předkládá se smyčkami, aby to prostě slyšeli a viděli opakovaně. Poprvé však vidím rekonstrukci, kde se neřeší, kolik to bude stát a kdy to má být hotové, dokonce ani problém s vodou, včelami nebo hnilobou nenastal, takže jsem byla ušetřena hysterické scény kohokoli z týmu řemeslníků. No, ani tak seriál nic moc nového nenabízí.