Anianna

U Jeremyho jsem čekala výčet úplně jiných filmů. A podle mě lepších. Takže jsem tentokrát s pány kritiky úplně nesouzněla.

Dokument namíchaný nejen z historických a literárních pramenů, ale také ze zkoumání odborníků, z práce fotografa, antropoložky, grafoložky, sochaře a nevím, koho ještě. Kvantita nashromážděných informací ovšem není zárukou kvality filmu. Dokumentu chybí kompaktnost. Když už to vypadá, že je konec, dostaví se nová informace a zase nová... Nicméně dávám čtyři hvězdičky, protože se mi velmi líbilo, s jakým zaujetím se do role Máchy položil Jan Maxián. Já tomu klukovi prostě věřím, že má Máchu rád. Já ho mám ráda taky.

Step a rasismus. To propojení je v dokumentu všudypřítomné. Velmi dobře poskládaný dokument. Historie, otroctví, různá duchovní vyznání, spiritualita, černošská rytmika, jazz atd. atd. To všechno mělo vliv na utváření a kvalitu afroamerické hudební a taneční kultury. A další inspirační segment - irské tance. Ve čtyřicátých letech 20. století byl step v USA na vrcholu a živil tisíce klubových tanečníků. Step je představen v mnoha podobách a ukázky stepu vás nenechají bez otazníků. Je tohle vůbec možné? Jak to ten člověk dělá? Pouštím si některé části opakovaně, jak se mi to líbí! Dokument nabitý daty, jmény, starými fotografiemi, černobílými i současnými filmovými ukázkami a jasným komentářem tanečníků nebo odborníků.

Myslím, že bez Jana Procházky by Kachyňova filmařská tvorba nedosáhla takového až kultovního postavení. Vždy, když mají dávat starý Kachyňův film, zajímá mě, zda scénář je Procházkův. Ano, Jana Procházky si cením výše už proto, že byl z důvodů politických po šedesátém osmém zakázaný. A že do toho rizika, že nebude moci veřejně tvořit, ba že bude pod dohledem StB, šel, protože se nechtěl přizpůsobit tendenčnímu ideologickému pokrytectví. Pravda je, že jen Kachyňa Procházkovy scénáře dokázal proměnit ve skvosty. Výborný dokument s řadou moc dobře vybraných filmových ukázek.

Než jsem začala sledovat cyklus Stezka Českem a Skryté skvosty, měla jsem se za poměrně dobrou znalkyni naší země. Houby! Zase musím přiznat, že o některých krásných místech jsem neměla ani ponětí. O mnohých místech... Právě Uherčice vůbec neznám, v létě to musím napravit. ČT mi těmito poznávacími cykly dělá opravdu radost.

Tenhle kraj neznám. Zvláště ta soustava rybníků a hrad Starý Jičín mě lákají k návštěvě. Snímání z dronů přesně v místech, kde to divák ocení. Slunce na cestu. Vladyka i lidé, které potkal, září pohodou.

Na každém policejním oddělení nejen v Česku je policista rebel, který nerespektuje pravidla a leckdy sám jedná protiprávně. Nebýt tohoto klišé, hodnotím výš. Jinak dost působivá hudba Juraje Dobrakova - smyčce, jenom smyčce.

Opět výborný díl. Oceňuji výběr galerií, v této epizodě vlastně ateliérů, těch umělců, kteří jsou i mně velmi blízcí. Průvodci provázejí nenuceně, s vtipem. Výborná kamera, hudba, kterou hned gúglím, jak se mi líbí... A já jsem jedním ze sotva pěti lidí v této republice, kteří mají zájem tak dobře udělaný cyklus o galeriích okomentovat? To snad ne.

Zaprvé Jakušo. Krásný muž s přímo hmatatelným charismatem. Pamatuji si ho už z filmu Babel. Tam i tady mu věřím každé gesto, každý pohled. Zadruhé hudba. Nevzpomínám si na film, kde by hlavní hrdina tak souzněl s hudbou, kterou si pouští. V Dokonalých dnech s hudbou nejen dokonalou, hudbou excelentní! Fláky ze šedesátých a sedmdesátých let (Lou Reed, Nina Simone, The Kinks, The Animals...) i pro mě dosud neznámá Kanenobu mě ovanuly jistotou, že režisér, který volí takovou hudbu, je "můj člověk" a odpustím mu ve filmu cokoli. Ne, nemusím mu odpouštět nic. Film mě uhranul. Teď je teď. Tolik moudrosti ve třech slovech! Dokonalé dny nejsou filmem o obyčejném životě. Jsou filmem o ukotvení se v životě, o nalezení sebe sama, o radosti z každého dne. Teď je teď a teď je dar. Výborná kamera, práce se světlem, s kontrasty v zobrazování interiérů i města. Výjimečný film, kompaktní. Drží při sobě všemi výrazovými prostředky. Stojí na pevných základech rituálů (nejen hlavního hrdiny) a opakujících se scén, které na mě určitě platí. Teď je teď. Zastav se. Užij si tu chvíli. Pusť si starý fláky a koukej jen tak na zahradě do korun stromů.

Dokument, který vás nenechá netečným. Nesouhlasím s názory, že byl vytvořen prvoplánově, aby zaútočil na city diváků. To je argumentační faul na druhou. Pokud by tomu tak bylo, nemohl by dokument vzniknout vůbec. Jakkoli jinak by se natočil, vždy to s divákem emočně zamává. Martiny příběh znám, žiju v Plzni. Obdivuji ji, že dokáže o tom, co se jí stalo, mluvit a ještě vytváří projekt na pomoc stejně postiženým. Je to potřebný dokument. Nežijeme v ideální společnosti. Martinko, držím vám palce.