Anianna

Působivý dokument, výborně zvolený hudební doprovod. Jestli má válka dominantní zvuk, tak si umím představit, že je to právě to hrozivé dunění. Monotónnost mluveného slova, ať už byla záměrná nebo ne, mně k filmu sedí.

Byla jsem zvědavá na film, který sbírá nominace pro J. Lopez. Koukala jsem do konce v očekávání nějaké zajímavé dějové tečky. Nic. Naprosto banální příběh a naprosto psychologicky nezajímavé holky. Aspoň že byly pěkné.

Dokument o fantastickém díle jednoho z nejvýznamnějších architektů 20. století provází stylově oděný Jonathan Adams. Skvělý film.

Almodóvar by nebyl Almodóvarem bez Banderase a naopak. Jejich společné filmy jsou skvosty.

Co je realita a co je jen v představách dospívajícího chlapce, který se jedno léto na jednom místě u jezera stává oddaným průvodcem starší dívky? Probouzející se sexualita, náznaky, nevyřčenosti, hledání sebe sama. Skutečně je nemožné kousnout se do krve? Co o sobě v období dospívání víme kromě toho, že si nejsme jistí absolutně ničím? Jak snadné je ztratit se sám ve své nejistotě a ve vodách jezera? Po vizuální stránce mě bavily scény s deštěm. Chválím hudbu. Chlapec v roli Bastiena naprosto uvěřitelný.  Ale že bych pěla ódy? To ne. 65%

Srozumitelně a názorně na kriminalistických případech vysvětluje H. Š. vědecké postupy forenzních specialistů.  Je vtipná, umí zaujmout. Seriál si zaslouží větší pozornost a delší stopáž. Žádný jiný pořad se forenzní genetice nevěnuje, aspoň já o něm nevím. 90%

Dojímavý příběh, skvělá kamera, magické hory. Vše umocněno absencí barvy. Mistrík jako snad ve všech svých rolích opět výborný. 4*

Tu německou režisérku si musím zapamatovat. Už její prvotina Narušitel systému mě zasáhla. Film V nemilosti se zaobírá jako film předešlý ztrátou rodiny. Opět ženská hrdinka, opět s přetrhanými rodinnými vazbami. Sandra Bullock zde pro ni v netypické roli propuštěné vězeňkyně hledá sestru. Jednoduchá dějová linka dává prostor psychologické stránce filmu. Role herečce vysloveně sluší, potlačuje její půvab, ale dává jí vnitřní sílu, urputnost. Jasně ji směřuje k cíli. A vy to na tváři Sandry vidíte. Hlavní hrdinka se neusmívá, v jejích očích čtete spíše tvrdost, nikoli vstřícnost nebo dokonce laskavost. Odtažitě působí o to víc, když se ztratí pod objemnou zimní bundou. Přesto s ní cítíte, fandíte jí. Exteriéry prakticky bez slunce, interiéry bez plného světla dávají vyniknout chmurné atmosféře filmu a pomáhají podtrhnout psychologii hrdinky. Výborně zahrané. A dobře vypointované! 4*

Výlučná pozice v atraktivním uměleckém oboru vyžaduje ambiciózní osobnost. Lydia Tár se jeví jako žena, která ví, co chce a jde si za tím. Nemusí tajit svou sexuální orientaci, taky ji netají. Že se postupně cítí jako zvíře v kleci čekající na šanci utéct někam hodně daleko právě proto, že se v osobním životě a potažmo v profesi nešťastně zaplétá, není ve filmu až tak výjimečné. Pokud režisér a scénárista v jednom potřeboval vystihnout vnitřní konflikt hlavní hrdinky, je nabíledni, že sáhl po výborné herečce. Na druhou stranu ovšem nevyužil hudební potenciál filmu. Dvě skvělá díla (Mahlerova Pátá symfonie a Elgarův violoncellový koncert e moll) zaznějí v pár úryvcích, aniž by měla šanci dojít k divákovi a ukázat svou emoční sílu. A to by myslím pomohlo, aby film nepůsobil tak studeně. Z tohohle důvodu nehodnotím více než 3*.

Film mého dětství. Virginia McKenna a Bill Travers, herci, jímž věřím (co se vztahu ke zvířatům týče) úplně všechno. V roce 1966 spolu excelovali ve Volání divočiny. Příběh o vydře je pro mě neméně dojímavý.