Kaleidoskop

"Rozmohl se nám tady takový nešvar." chtělo by se mi v až říci v duchu jedné klasiky, když uvažuji nad českou kinematografií posledních let. Lépe řečeno, když se rozhlížím po dílech, které získávají České lvy anebo je dokonce posíláme na Oscary. Totiž, od nějakého roku 2005, kdy byl za česko na Oscary vyslán Švankmajerův snímek Šílení, tam s železnou pravidelností posíláme velká, výpravná a pompézní dramata (ano jsou tam i světlejší vyjímky), která se věnují tématům z naší, ať už komunistické, anebo válečné minulosti. A já se nemohu nezeptat: Který z těchto filmů kdy toho Oscara dostal? A když se podíváme na výsledky, Oscarů jak často podobné filmy z jiných zemí nějakou cenu získají?O to větší záhadou pro mě je, že tyto filmy u nás stále vznikají, a Státní fond kinematografie je tak štědře podporuje. A ještě více mě to udiví, když se do takového projektu pustí někdo jako Petr Václav. Člověk, který se vždycky věnoval osobitému (skromnému) pojetí sociálního dramatu, se najednou pustil do více než dvouhodinového velkolepého románu, o životě polozapomenutého českého hudebního skladatele Josefa Myslivečka. A já nemohu bohužel napsat, že by to byl nějak extra povedený debut, na poli historického dramatu. Po dokoukání jsem měl pocit, že si režisér ukousl moc velké sousto, které nedokázal rozumně zpracovat, protože film nekomponuje tak, jak se tyto filmy většinou staví (tedy na kontrastu hlavní postavy s jinou vedlejší postavou), ale vybírá si divácky méně příhodnou variantu. Film, než aby tedy srozumitelně představoval Myslivečka přes jinou postavu, je spíše jakýmsi sledem událostí z jeho života, jejichž jedinou spojkou je on sám a které ve výsledku nedávají žádny větší smysl. Příběh tak nakousne mnoho témat, otevře mnoho dějových linií, z nichž ale velkou spoustu nedokončí a odpovědi na otázky nám nedá (Z mého pohledu mohlo být třeba velmi zajímavým motivem setkání Mozarta a Myslivečka, ovšem toho se dočkáme jen v malé krátké scéně a to tak rychle, že to ani nestihne ovlivnit další děj). A já neříkám, že každý film musí být divácky vdečný. Ale, mohl by být alespoň srozumitelný.Musíme si přiznat, že natočit v této zemi, která se může pyšnit Formanem a jeho Amadeem, další historický film o hudební skladateli není snadný úkol. A já jsem měl po zhlédnutí pocit, že Petr Václav se zoufale snažil udělat tento film jinak, neopakovat se, nenapodobovat, prostě chtěl být svůj a originální. To jak se s tím popasoval, ale podle mého názoru spíš ukazuje, že si nebyl příliš jistý jak na to a co s tím má vlastné udělat. A tak mi na konci stejně zbyde otázka: Proč by tento film měl vůbec vzniknout? Ocení ho na Oscarech? Pravděpodobně ne. Ocení ho Cannes? Jen těžko. Bude svým stylem tolik přínosný pro českou kinematografii? Ovlivní desítky dalších generací? A řekne nám o Myslivečkovi nějaké převratné informace? Nejspíš ne. Jediný kdo z něj bude mít dobrý pocit je ČFTA, Petr Václav a možná dalších pár lidí. Bohužel já mezi ně nepatřím...

Když nemáte co dělat na Valentýna, nemůžete odmítnout pozvání do kina na Hříšný tanec. Ani od party kámošů. U romantických komedií moc velké nároky nemám, prostě splň svůj účel: nalaď romantickou atmosféru a víc od tebe nežádám. A musím říct, že Hříšný tanec tyto podmínky splňuje dokonale. I v partě kámošů. Teď vážně. :-) Upřímě se mi ten film líbí. V rámci svého žánru skvěle odvede svou práci a zejména díky geniálnímu soundtracku přidá i něco víc. Samozřejmě scénář nepatří k hvězdným dílům, ale tak to od večerní romantiky stejně nečekáte. V takové chvíli vám jde spíš o ten divácký požitek a ten se zde autorům povedlo podle mě dokonale zachytit. Pro mě tak tato romantická slaďárna znamená lehký nadprůměr a nevylučuji, že si ji někdy v budoucnosti na Valentýna pustím zase (určitě radši než třeba Titanic). A třeba i bez party kámošů. P. S.: K mému celkovému dojmu dost možná i přispělo i místo sledování. Protože kde jinde než v Aeru se vám stane, že když Patrick Swayze pronese ikonické: "Baby nebude sedět v koutě." propukne deset holek v řadě za vámi v bujarý jásot. Malá komorní kina jako právě Aero každému filmu přidají neopakovatelnou atmosféru, kterou si jinde neužijete...

Tento film jsem viděl už po několikáté a nikdy mě nepřestane fascinovat. Ať už nápaditostí námětu, neuvěřitelnou kupou práce, anebo trpělivostí, kterou prokázal autor při jeho tvorbě. Pixilaci krajiny považuji za jednu z nejtěžších animačních disciplín a jsem rád, že vzniká i na našem území. Na druhou stranu mě pak mrzí, že se tomuto tématu, nebo výtvarnému postupu autor nevěnoval více, případně na delším formátu.

Studentské filmy mám rád. A to především proto, že pokud se jedná o autorské dílo, tak občas dokáží předvést portfolio nové filmařské generace a ukázat tak na tvůrce, které by jinak filmařský svět neobjevil. U tohoto filmu mě v prvé řadě trochu odradilo to, co jsem kritizoval třeba na Prázdné přepážce, totiž, autoři jsou nepochybně talentovaní a šikovní, ale pokud se svým dílem prezentují jen jako zdatní napodobitelé, neprozradí mi to nic o jejich tvůrčím stylu. Jakožto potencionálnímu zaměstnavateli (v teoretické rovině), mi takováto díla ukazují, že tento člověk umí hezky zkopírovat cizí práci a využít ji ke svému nápadu, ale nevidím onu vlastní invenci. Což nevím, jestli by mě jakožto zadavatele zakázky uspokojilo. Na druhou stranu, je vidět, že produkční/producent je velmi šikonvý člověk, který dokázal i do krátkometrážního snímku získat profesionální herce, kteří velmi dobře ztvárňují své postavy a za kamerou taky stál někdo, kdo dobře věděl co a jak dělá (takže i pochvala režiséra je tu na místě). Upřímě řečeno, vůbec jsem ale při sledování nepochytili tu myšlenku, kterou zde tvůrci prezentují v anotaci a kterou tu všichni tak chválí. Jako ta myšlenka s těmi národnostními předsudky tam je přítomná, to ano, ale z mého pohledu se jen tak mihne mezi tím hlavním motivem - fanouškovskou parodií na Bondovky (možná, kdybychom dostali delší časový prostor, kde by se mohli vztahy mezi postavami prohloubit, tak by to vypadalo lépe). A pokud by to bylo opravdu jen a pouze školní cvičení tak to chápu. Pokud si mladí tvůrci chtějí osahat žánrové konvence, nejlépe tak samozřejmě učiní parodií na jiné známější dílo. Ale pokud by to mělo být něco jako absolventský projekt (i kdyby to tak nebylo), tak to nemohu hodnotit jinak než další klasickou práci z Písku...vizuál a produkce nádherné a scénář zůstal opodál...

Již před zhlédnutím tohoto filmu jsem byl informován, že po scénáristické stránce se nejedná o nejosvícenější dílo. A těmto informacím musím dát bohužel za pravdu. Scénář na mě budil dojem, že ho napsal scénárista, který se normálně živí psaním romantických komedií a z tohoto mrzkého platu si našetřil na dovolenou v mexiku, kde se rozhodl napsat svůj vysněný projekt. Samozřejmě když takovéto dílo dáte do rukou zkušeného a talentovaného režiséra, plus za kameru taktéž angažujete osvědčenou persónu, bude to vypadat dobře. Na vrch pak někoho z producentů napadlo zapojit i  výborného hudebního skladatele, pročež se ten film stal mnohem lepší než mohl být. Na druhou stranu, trochu jsem přes ten nicmoc příběh nepochytil poetiku té doprovodné hudby, protože ač v kombinaci s ruchy a efekty skvěle doplňovala všechny scény, nepřipadala mi nikterak zajímavá a v kontextu autorovy tvorby výjmečná. Sumasumárum, nebyl to můj šálek čaje, ale i tak hodnotím jakožto lepší průměr.

Po dlouhé době jsem opět dostal chuť navštívit některé z kin a shlédnout některý z filmů, které se v nich v poslední době objevili. Volba padla na Chudáčky, neboť jsem na tento film slyšel chválu, ale i kritiku a tak jsem byl zvědav na své vlastní pocity. A jakéže pocity jsem po dokoukání měl? Málokterý film ve mě vzbuzoval po první projekci tak rozporuplné myšlenky. V mé hlavě se rojily otázky a já se snažil hledat odpovědi... O čem ten film vlastně je? Je to téma feminismu? Je to téma problematiky úlohy ženy v naší společnosti? Je to obecně téma naší společnosti? Je to její kritika? Je to varování před experimenty na lidech? A kdo je vlastně chudáček? Já? Bella? Někdo jiný?No, nechme tyto otázky zatím stranou a pojďme k jednodušším věcem: V prvné řadě je potřeba ocenit technické zpracování. Perfektní kamera, která nádherně pracuje s prostorem, pohybem, různými druhy objektivů i mizansénou, která mi svou hravostí, barevností a krásou obecně připoměla díla Švankmajera, Zemana, či Andersona. S každým dalším záběrem mi odhalovala nádherný svět, ve kterém se příběh odehrává a celé mi to přišlo jako nějaká fantaskní pohádka. Vedle toho je pak potřeba ocenit koncert herců v hlavních rolích, kteří ztvárňují své role tak, že by se před nimi styděl i Stanislavský. S postavami se pak dostáváme zpátky k hlavní otázce: Jaké je vlastně sdělení celého filmu? Těžko říct. Myslím, že příběh má v sobě něco z pohádky, realistického dramatu i sociální kritiky. Kdybych to pak měl k něčemu přirovnat, připomíná mi to filmy Věry Chytilové, které jsou tomu všemu asi nejblíže.Upřímě řečeno, abych získal nějaký odstup, budu muset nakoukat i další režisérova díla, ale s napětím budu očekávat výsledky Oscarů, i když myslím, že zlaté sošky letos poputují jiným směrem...i tak je to ale fajn podívaná, která vás donutí se zamyslet, ale zároveň vám dá i ten pravý kinematografický zážitek.

To co by jinde vypadalo jako trapný pokus o seriál, v Mírovém podání prostě funguje. Je celkem logické že takovýto sénář by nikdo soudný nezafinancoval - ať už ze strachu z nekorektního tématu anebo z důvodu, že scénář je postaven na sledu scének, které jsou propojeny voiceoverem hlavní postavy (Marie Anna Kupcová). Toto schéma samo o sobě není žádným revolučním vyprávěcím postupem (a ve scénáři to proto může působit trochu hloupě), ale když tento způsob propojíme s divadlem Mír, které si na krátkých scénkách, plných nekorektního humoru, udělalo jméno, najednou to celé funguje. Seriálu pak podle mě pomáhá i to, že se v něm (zatím) neobjevil Štěpán Kozub a seriál si tak drží alespoň nějakou úroveň humoru (na druhou stranu tu máme Robina Ferra, který zde ale je jen ve vedlejší roli). Zatím jsme v první půlce a musím říci, že mě seriál celkem překvapil. Není to jen plejáda levného humoru (k čemuž některá díla ze stejné produkce občas sklouznou), ale má to promyšlený příběh, který v podání Míru je i místy vtipný. Trochu jsem se obával i angažování Jiřího Lábuse, protože po té, co jsem viděl seriál sKORO NA mizině, kde jsme se dočkali Jiřího Langmajera a Michala Suchánka, jsem se bál, že to bude působit na sílu a opět to sklouzne k trapné situaci typu: "slavný herec přijede do okresního divadla a co si tam s ním mají ti amatéři jako počít". Ovšem, angažování Lábuse, zde má podstatný důvod a není to jen snaha přilákat na malý seriál diváky jménem herecké hvězdy. Myslím, že Krematorium je ten typ seriálu, kde se vyplatí přetrpět první díly, kde se teprve seznamujeme s tempem a stylem, protože po tom se už seriál trochu rozjede a začne nás bavit. Pro mě se tak zatím stává jedním z mála děl této ostravské party, které mě zaujalo a baví. P.S.: Zkusím si sem napsat takovou predikci jak to bude asi pokračovat: v půlce se nám přidá další postava, která zase trochu zamíchá příběhem a pomůže mu neztratit řetěz, v předposledním díle se nám naskytne řešení situace, abychom v poslední části problém úplně vyřešili. Trefil jsem se...? Dozvíme se za pár týdnů. :-)

Seriál Hořící keř je dílem česko - polské režisérky Agniezsky Holland a pojednává o životě v československu, bezprostředně po upálení Jana Palacha. Já osobně budu tuto třídílnou minisérii lehce srovnávat s filmem Jan Palach (r. Robert Sedláček), který vznikl o pár let později a který po zhlédnutí Hořícího keře budu považovat za o dost horší dílo. Agniezska Holland je zkušená režisérka a potvrdila to i u tohoto díla, neboť plně dosahuje kvalit jiných jejích děl. Kvalitně zpracovaná kamera, výborná práce se střihem, s herci i se scénářem plným dějových zvratů a nečekaných událostí. Onen scénář je pak i důvod, proč tento seriál považuji na mnohem lepší než celovečerní snímek Jan Palach, který zpracovává stejné události. Zatímco film pojednává o životě Jana Palacha a snaží se v něm najít momenty, které ho dohnaly k jeho činu a mohly by jej tak ospravedlnit před pochybovači, Hořící keř se věnuje spíše následkům, které jeho čin způsobil. Zkoumá na životě několika postav, jak se lidé vypořádávali z nastalou situací, od prominentních  STéBáků až po matku Jana Palacha. Tento postup mi přijde o hodně zajímavější, protože se zvoleným přístupem elegantně vyhýbá kontroverzím, ale zároveň divákům nabízí napínavou podívanou. Agnizska Holland si též našla velmi zkušený herecký ánsábl, který velmi dobře ztvárňuje všechny postavy, včetně těch záporných. Jak už jsem napsal, na rozdíl od jmenovaného celovečerního filmu oceňuji, že seriál Hořící keř vznikl a takto vkusným a elegantním způsobem přibližuje nesnadný život, v nesnadných čas, který může rázem změnit zoufalý čin jednoho člověka. P.S.: Kvalitu seriálu možná dokazuje i to, že je mnohem více reprízovaný než zmíněný film...

Již delší dobu si myslím, že kdyby Jan Prušinovský točil filmy v anglii, měl by s nimi mnohem větší úspěch. V jeho dílech totiz spatřuji takový ten suchý anglický humor, který znám z děl skupiny Monthy Python a který mě upřímě řečeno nikdy nebavil. I přesto, když tuto jeho novinku uváděla ČT, jsem se rozhodl dát mu šanci. V prvé řadě jsem nepochopil, proč bylo zvolené toto obsazení hlavních postav. Hádek je za mě v pohodě, to je zkušený herec, ale nechápu, proč se Prušinovský rozhodl angažovat Kozuba, který každou svou komediální roli pojímá jako šílenou plejádu toho nejlevnějšího humoru na úrovni amatérského divadla. Kozubovi za mě mnohem více sluší vážnější role, kdy ze sebe nedělá idiota anebo nevypráví levné vtípky z Alíka v nějaké talkshow. Vedle nich tu potom sekunduje ve vedlejší roli i Kozubův kolega a kamarád Robin Ferro. To je za mě zase nedoceněný herec, který ale každou svou roli ztvárňuje tak uťáple a nesebejistě, že prostě nemá šanci nikdy dosáhnout na hlavní roli. Samotný příběh je pak zvláštní shodou bizarních náhod, které nakonec vedou k naprosto šílené pointě. Technické zpracování je naopak na jedničku, oceňuji pěknou práci s barvami i kamerou. Stará scénáristická poučka říká, že náhodu klademe postavě do cesty ve chvíli, kdy ji chceme cestu zkomplikovat. A to jednoduše proto, že v opačném případě to většinou dopadá dost pitomě. Prušinovský tady používá oba dva případy, což u mě vede k tomu, že to nemohu hodnotit jinak než průměr...

Kdyby Wes Anderson chtěl zanechat svého řemesla a najít za sebe nástupce, v Jansovi by našel toho nejvěrnějšího. Tento člověk nejen, že Andersonovu poetiku pochopil, ale dovedl ji využít ve svém autorském díle. Scénář sám o sobě je skvostná groteska s krásným námětem a ještě hezčím zpracováním. Film samotný je pak hereckým koncertem představitelů hlavních rolí, kteří ač skoro nepromluví, vyjádří toho více, než obyčejným slovem. Technické zpracování je pak taky na jedničku a o to více člověka mrzí drobné chybky, jako kamera v odrazu skla apod. Pevně doufám, že po tomto filmu Jansa s filmováním neskončí a předvede nám v budooucnu svou další tvorbu, kde se již třeba představí i více jako osobitý autor a ne jako zdatný napodobitel.